Sunshine očima Romana

Megaparty typu Tiësto, Paul van Dyk nebo připravovaný Armin van Buuren, kam si cestu najde třeba 10 000 lidí, to je něco jiného. Spoustě návštěvníků o ten trance ani tolik nejde a hlavně nejen trance je na těchto akcích slyšet. Na Sunshine, pořádanou pardubickou agenturou Re:Fresh Life ve spolupráci s Rádiem Life přišlo dle mého odhadu necelý 1000 lidí. Při ceně vstupenky a dvou zahraničních DJských es vám to určitě nedá velkou kladnou cifru peněz. Spíše naopak. No ale nechme samotného pořadatele, ať se k finanční stránce celé akce vyjádří sám. (www.refreshlife.com).

Ta necelá tisícovka lidí, co si přišla užít páteční večer do Duhové arény, přišla hlavně z důvodu dvou jmen. Cora Finjemana a Normana Lendena, který tvoří pouze polovinu dua Mark Norman, což bylo na flyeru k akci a i v informacích od pořádající agentury trochu matoucí. Vstupné na akci bylo více než příjemné a užívat jste si mohli přes 10 hodin čerstvého tranceu z celého světa.

Vstup do útulné hokejové haly byl bezproblémový a menší zklamání nastalo až poté. Kam se schovaly šatny? V jinak výborném zázemí haly, kde kromě stánků byly přítomné i automaty na horké či studené nápoje a také automaty s několika laskominami, prostě šatny chyběly. Nakonec jste mohli být rádi, že přišlo jen takhle málo lidí, protože si každý našel to svoje místo pro paření a do před sebe odložených věcí na zem nikdo nevrážel, nikdo po nich nelil pivo ani se po nich nikdo neválel. Místa bylo všude dost. Hokejové haly mají tu výhodu, že okolo parketu před DJem jsou tribuny se spoustou míst na sezení takže kdo je prostě unaven, udělá pár kroků stranou a už sedí, či leží.

Co bylo ale ten večer nejdůležitější, byla hudba. Kromě dvou již zmíněných hlavních hvězd se za mixpultem vystřídali další 2 naši nejvýraznější propagátoři tranceu a jeden mistr progressivu, který se představil jako úplně první. Martin Gredner. Jeho úloha byla hlavně lidi roztančit před Michaelem C, který je na rozjásaný dav už docela zvyklý a nakonec se to Martinovi, i přes ještě ne tolik přítomných lidí v hale, povedlo. První hodina jeho setu byla čistě v režii progressivu, ale čím víc se blížila doba nástupu Michaela, volil Martin víc trancy desky a lidi dostával do varu. Pro mě osobně to byl 3. nejlepší výkon toho večera.

Ač jsem byl ještě před akcí u tohoto DJe trochu skeptický, jsem rád, že jsem se mýlil a 2. nejlepší výkon večera jsem si tak řádně užil. Michael C právem patří mezi objevy naší taneční scény. To, na jaké pozici se nakonec umístil, už nechám bez komentáře. Důležité je, že se nám tu rodí nová hvězdička, která má ambice stát se jednou z nejlepších. Michael si okamžitě strhl dav na svou stranu a s pomocí tvrdších desek a častých melodických breakdownů vyvolal nesčetněkrát u mnoha jedinců šílenství. Na Michaelovi bylo jasně vidět v jakém světovém DJovi má vzor a naštěstí ho jen trapně nekopíroval, myslel to vážně a byl opravdický. Zaznělo mnoho známých skladeb, které si lidi užívali mnohem více, než ty, které nikdy neslyšeli a občas se to mohlo někomu zdát skoro jak diskotéka, ale důležité bylo, že všichni přítomní se náramně bavili.

Line-up se celý přibližně o 40 minut posunul, takže Cor Finjeman začínal až chvíli před jednou ranní. Zpočátku mě jeho hraní zklamalo. Nehrál kdo ví jak agresivně a hlavně ty jeho mixy nestály za nic. Ze začátku jeho setu se mu to příliš kopalo a v pozdějších chvílích většinou jednu desku při breakdownu víc ztišil a do toho pustil desku novou, takže žádný DJský um mu nebyl příliš zapotřebí. Možná i proto nehrál celé 2 hodiny sám, ale ke konci jeho času se k němu přidal i Norman Leden a překvapení večera v podobě skvělé back2back show mohlo nastat. To teprve byl skutečný kotel na parketu. Oba dva pánové, kteří patří pod hlavičku známého labelu Black Hole Recordings, si své společné hraní moc užívali a bylo na nich vidět, že se jim v Pardubicích líbí. Poslední fázi jejich společného času vyplnil Norman Leden sám a nic neslevil z ďábelské atmosféry, kterou v hale dokázali oba dva vytvořit.

Jako poslední se ke gramofonům postavil náš Petr Holman. To už parket řádně prořídl a zbyl na něm hlavně Holmanův fan klub a pár odolných jedinců. Osobně moc Holmana nemusím, protože jsem zastáncem názoru, že cit na výběr desek má dobrý, ale jeho mixovací schopnosti nejsou valné a potvrdilo se to i tentokrát. Naneštěstí i volba desek byla poněkud rozpačitá a raději jsem po pár desítkách minut už odešel domů. Venku už pomalu svítalo, ulice byly prázdné a ptáci na stromech jako by cítili ty vibrace jdoucí od hokejové haly a do rytmu vyřvávali své ptačí melodie.

Jenže to není všechno. Co by byl výborně odvedený set bez dokonalého zvuku. Ten bohužel páteční večer občas dost výrazně chyběl. Co chvíli hrála hudba tišeji a zas hlasitěji a dle informací co mám, za to z velké části mohla pardubická policie, která se snažila místní obyvatelstvo chránit před hlukem. No nevím. Když jsem večer v pátek k hale přicházel, to byl ještě zvuk v plné síle a venku to nebylo skoro vůbec znát. Pokud jste seděli na okolních tribunách ze zvuku jste taky příliš neměli. Nejlepší bylo se vmáčknout mezi konstrukci, ohraničující světla a laser, to znamená stát nejdál do poloviny parketu před DJem. Co se týče světel, ty byly podle mě naprosto bez problému a laser se měl později v noci také celkem k světu i když pár záporných reakcí sem také pochytil. Videoprojekce po většinu doby promítala právě hrajícího DJe.

Velice příjemné bylo občerstvování se na barech. Bageta za 30, Semtex za 35 a ostatní výrobky za srovnatelné ceny.

Hokejová hala je zvyká na nápor lidí, takže se záchody i dobrými únikovými cestami třeba právě na ty záchody nebyl vůbec žádný problém. Jen škoda absence šaten a těch problémů se zvukem, jinak akce na výbornou. Sám jsem zvědav, jestli se promotér Sunshine vyjádří k finanční stránce této akce, protože si určitě zasloužila větší návštěvnost v porovnání s cenou lístků, cenami na barech a hodně slušným DJským obsazením.

Celkové hodnocení: 70%

Foto: archiv