Poslední Zen v Roxy

Jak už určitě všichni víte, klub Roxy se od května vzdá pořádání parties a den co den ukončí hudební, a nejen tu, produkci do 22. hodiny. A všichni víme, že se tak mohlo stát už kdykoliv v minulosti, takže je prima, že Roxy vydrželo takhle dlouho a stihlo k nám dovést ještě mnoho zajímavých jmen a kapel, nejen co se Zenu týče. Nic není definitivní a nikdy neříkej nikdy. Roxy se může časem vrátit, na stejné místo nebo do nového prostoru, party z Roxy také mohou najít uplatnění v jiném klubu, takže netřeba vzdávat se posledních nadějí a raději se radovat z posledních klubových nocí, které máme ještě před sebou. Tou předpředposlední byl právě Zen s Nickem Warrenem.

Jako již tradičně se Roxy začala plnit až okolo půlnoci. Málokdo asi tušil, že residenti Zenu, Joel Einhorn a Rai budou od začátku party hrát stylem back2back. To by asi přišli lidi o něco dříve. Každopádně poslední hodinku jejich společného setu už si užíval poměrně slušně zaplněný parket a atmosféra houstla a houstla. První polovina jejich společné show byla ve znamení pomalejších deep progressive desek, později ale přidali na rychlosti, euforičnosti a pomalu dostávali lidi na tu správnou vlnu, na které je převezme Nick Warren.

S příchodem Nicka se pořádně rozjela i videoprojekce za ním a hlavně také laser, který byl jedním z nejlepších, jaký sem kdy na Zenu zažil. Nick to rozjel ve velkém stylu a s velkým aplausem pustil první desku. Od začátku volil razantní tempo, které neopadlo po celé dvě hodiny jeho hlavní času. Stylově se pohyboval mezi trancem a progressive housem a zazněly také dvě breakbeatové skladby, které mě a nejen mě úplně rozdrtily. Nejlíp se však Nickovi povedla závěrečná půlhodinka. Vše to začalo Underworldy a pak už ten euforický konec nešel zastavit.

Nicka vystřídal opět Joel Einhorn a dle line-upu si měl dát opět 3. hodinový back2back set s Raiem, ale Nick Warren si nehraje na žádnou umíněnou hvězdu. Těžko říct čím to bylo, zda tou nepopsatelně vynikající atmosférou nebo tím, že je to zdá se poslední Zen na dlouhou dobu, prostě Nick Warren nikam neutekl a s přestávkami bavil lidi až do úplného konce, který namísto plánovaných šesti hodin ráno nastal až o půl osmé.

Skutečně rád bych našel nějakou výtku, aby to nevypadalo, že Zen chválím jen proto, že to byla jeho derniéra, ale moc se toho nenajde. No možná jen chvílemi notně naddimenzovaný zvuk. Chudáci ti, co obsluhovali za barem na balkóně. Jinak neskutečný respekt všem, co poslední Zen připravili. Byla to více než důstojná tečka za érou Zenu, za érou Roxy.

Definitivně se přijďte rozloučit příští víkend. Určitě to bude stát za to. V pátek Breaksome s Future Funk Squaw a v sobotu Climax s Justinem Robertsonem.

Celkové hodnocení: 95%