Report z Mayday od Aleše Blehy

Mayday Prototype makes us crazy

V tomto pro českou scénu nevábném čase, plném přehlšle podivných párties, přetahování se o to, kdo bude ten největší a podobně, tak právě v tomto čase jsme se rozhodli občestvit ducha, oči i uši a vyrazili jsme do Dortmundu na Mayday Prototype. Tedy spíš vyletěli. Celá naše čtyřka (Tomáš Zilvar, Dušan Gajdoštík, Pavel Žák a já) jsme tak v sobotu v podvečer přistáli na dortmundském letišti, z Prahy to netrvalo ani hodinu a k tomu letenka stála jen asi 120 euro.

Náš německý zástupce Bass.T nás nabral a odvezl na tak trochu pracovní schůzku s Johannessem z časopisu Raveline. Nacpaní k prasknutí (neplatili jsme to my, díky Johannessi:---) jsme kolem desáté naprosto bez problému prošli hlavním vchodem a ocitli se přímo v jámě lvové.

Mayday. Ano, je to skutečné synonymum evropského techna a teď už i víme proč. Pro všechny to byla naše první Mayday, snad jen u mě byl náskok, protože jsem byl na začátku dubna na Time Warpu a tak jsem jakžtakž tušil, co nás čeká a nemine.

Díky večeři s Raveline jsme bohužel promeškali obě jména, která nás nejvíc lákala – Mylo a Plump Djs. Ze začátku nám to jakoby vadilo, ale záhy jsme na to úplně zapoměli. Naše první cesta vedla do Raveline Lounge. Výborné! A hlavně proto, že včetně vodky všechno všecičko zadarmo, co chudý našinec jistě ocení a tak svých 20 euro na útratu schová na ráno, protože dobře ví, že brzy zadarmo rozdávané pití dojde a bude hlad. A taky že by, ale o tom až později.

Po první aklimatizaci a opatrném porozhlédnutí se kolem jsme vyrazili nejdříve za prací, roznosit letáky na Coxe a Summer Of Love, které jsme dělali speciálně pro Mayday. Takže Němci už vědí komplet line up letošního SOL:) Nic proti německým holkám, ale buď by měly zhubnout nebo přestat nosit elasťáky. Některé postavičky tam totiž vypadaly obravdu bizardně, ba až odporně. Dokonce bych řekl, že v Bobby mají co dohánět. Ale co, za chvíli si člověk zvykne a pak začně potkávat i hezký holky a kluky:)

To už jsme ale stáli na pódiu a sledovali Ferry Corstena. Jestliže máte rádi trance, ale chcete víc než nabízejí hezounci typu Tiesto nebo Buuren, tak tohle je tip pro Vás. Skvěle zahraný set, plný dynamiky, melodií a rytmů, zvukově někde mezi trancem a technem. Velké a příjemné překvapení, stejně jako další v řadě, Lexy & K Paul – tentokrát dynamické a svižné electro s popovým nádechem, které před půlnocí zabralo na 150%. Následovalo obrovské překvapení – Joey Beltram. Slyšel jsem hodně techno setů, ale takovýto ještě ne. Škoda, že tehle chlapík trvale odmítá jezdit na východ Evropy, prý kvůli nějakému problému před 10 lety v Jugoslávii. Vymakané, rychlé, promyšlené a tělo na kousky trhající techno, přesně takové, jaké by zabralo na 100% i u nás. Třeba bude… Dokonce i Tomáš s Dušanem vydrželi poslouchat celý jeho set a náramně se jim líbil, což bylo asi poprvé co Toma znám, že se mu líbilo techno! Po Beltramovi nastoupil na chvíli team Members Of Mayday a ukázali nám, že i Němci umějí zvednout ruce nad hlavu. Jen to bylo takové tak trochu, ehmm, no prostě diskotéka.

Nastoupil Westbam a všechno bylo zpátky u poctivého techna, chvílemi mixlého electrem. Od posledního setu, který jsem od něj slyšel (EK v Benešově) docela hodně přitvrdil a bavil lidi hustými techno breaky a nejneuvěřitelnějšími mixy, jaké si dokážete představit. Chvíli jsme si s Westbamem povídali, co chystá na Space Odyssey a potěšilo nás, že chce hrát pořádné techno, přesně jako na Mayday. Věřte, že je na co se těšit! Krátkým, ale o to zajímavějším vystoupením naživo překvapil Joris Voorn, jedno z jmen která už dlouho držím v hledáčku a i když letos na SOL by bylo ještě brzy, příští rok ho to jistě nemine. Když někdy ve 4 (kdo by sledoval čas, že…) nastoupil Chris Liebing, bylo jasné, kdože je to v Německu nejoblíbenější. Doslova les rukou nad hlavami a šílený pískot a řev přivítaly Chrise ve velkém stylu a on to obdobně pořádně spustil. Mazeeeec. Obrovský mazec. Skvělý mazec. Nášup, jak má být. A přitom nenudil ani na chvíli, byť je pravdou, že Tomáš s Dušanem vydrželi asi 10 minut a vzdali. A pak přišel Moguai. Myslíte si, že hraje progressive? Ha ha ha – ne tak na Mayday, kde hrál slušné technisko. Na hlavním pódium pak následovalo ještě několik dalších jmen, to už jsem ale dostal hlad a vyrazil se pořádně naprat. Smažené brambory s jakousi smetanovo-hořčičnou omáčkou za 2 eura postupně spořádaly celý můj devizový příděl.

Kromě hlavního pódia jsme samozřejmě přecházeli mezi dalšími pódii, nejvíc zaujalo Gigolo stage s Hellem a jeho kumpány. Sem tam to sice hraničilo s heavy metalem, ale závava zde byla na hodně solidní úrovni. Dobré bylo i progressive stage, kde jako vrchol zahráli Disco Boys nebo třeba Dr. Motte.

Tolik muzika. Ano, líbila se nám, ale to nebylo nic proti tomu, jaká byla světla, zvuk, lasery, organizace… Ano, jistě je vám jasné, že německý dril byl vidět všude a tak co se organizace a produkce týče, nenašli jsme jedinou chybičku. Od vchodu, před vstupy do zón, na pódia, do backstage, dostatek toalet i barů, prostě všechno jak má vypadat.

Zvuk, světla, konstrukce a lasery – tak tohle jste nežrali. Opravdu! Osmero barevných laserů to doslova drtilo ze všech stran, střídmá, ale dokonalá světelná show dokázala vychytat každičký moment, včetně toho, že konstrukce byly pohyblivé a měnily tvar, postavení, výšku… A zvuk? Věřte, že jsem byl rád na pódium, před bednami jsme totiž vydržel jen asi 30 minut a pak jsem chvíli neslyšel. Hutný, ostrý, razatní a velmi silný soundsystem každým beatem doslova masíroval celé tělo a pro klubbera, který dole tancoval to musel být skutečný zážitek.

Když to shrnu, tak moje návštěva na Time Warpu začátkem dubna a ta minulý víkend na Mayday mi ukázaly dva trochu odlišné světy německých mega eventů. Time Warp byl sice mnohem lépe obsazen, ale s Mayday se to srovnat nedalo ani trochu. 19 000 lidí na Mayday si vychutnalo skutečně to nejlepší, co se asi dneska zažít dá. Tedy alespoň z toho, co jsem měl možnost posoudit byla prostě nejzajímavější, nejdotaženější a nejlépe připravená. Pokud se vám naskytne šance, neváhejte a vyjeďte. Uvidíte, že nebudete litovat. A díky teplému přímořskému klimatu ani není potřeba hotel. Třeba my jsme spali na louce kousek od letiště a ještě se krásně opálili…

Pro Techno.cz: Aleš Bleha