Report ze Sónaru od Kaisersozeho

Barcelona, okouzlující město omývané Středozemním mořem, metropole Katalánie, centrum rozmanitých uměleckých stylů, místo setkání nejrůznějších umělců z celého světa, jeden z nejvýraznějších kulturních bodů v Evropě. Během roku zde vystavují, hrají, promítají, zkrátka organizují desítky akcí tak žánrově odlišných a přesto v tom jednom zásadně shodných, mají za úkol bavit a sbližovat, otevírat a obohacovat lidskou mysl a právě o to jde i na největším současném festivalu elektronické hudby a odvětví souvislých, který se již po dvanáct let honosí názvem Sónar.

Sónar je dílem nadšených lidí, kteří hoří pro svou (naši) věc, sdružuje je agentura Advanced Music, která je výhradním pořadatelem festivalu a několika dalších akcí, které fungují pod stejným názvem a mají tendenci neustále se rozšiřovat do všech koutů světa. Advanced music vstoupila do povědomí milovníků elektronické hudby v roce 1994, kdy se v Barceloně konal první Sónar s nabídkou Transglobal Underground, Laurent Garnier, Sven Väth, Mixmaster Morris, Atom Heart a dalších, aby se po roce vrátil v ještě poutavější sestavě v čele s úžasnými Orbital, Dreadzone, Scanner či industriálními Scorn. Pro představu o vkusu pořadatelů této výjimečné akce by to myslím stačilo, ano jsou to lidé s vytříbeným vkusem a citem pro momentální hnutí na scéně, mají schopnost lovců talentů NBA, vyhledávají a angažují to nejzajímavější, co se během roku na scéně urodilo, budují seznamy absolutní špičky, elity elektronické hudby.

Své pověsti nezůstali nic dlužní ani letos v roce 2005, v roce dvanáctého Sónaru, festivalu který opět přesvědčil o svých kvalitách všechny, kteří mu zůstali věrni i ty, kteří jej tentokrát ochutnali poprvé. Ve dnech 16. – 18. června si dali v Barceloně sraz hvězdy, budoucí hvězdy i ti, kteří se hvězdami nikdy nestanou, protože jejich umění je natolik náročné, že předem vylučuje zájem (pochopení) většího publika. Inteligentně sestavený program, koncerty, DJs, výstavy,  filmová představení, přednášky významných osobností, prodejní veletrh hudby, presentace festivalů a parties jak španělských, tak zahraničních, ukázky revolučních audiovizuálních technologií a řada dalších lákadel. Je to jako velká barevná trojdenní pouť pro vyznavače určitého kulturního směru, který je tak košatý, bohatý a obsažný, že nikdy nedojdou náměty a nápady na další rozšíření a poutavé rozvětvení atrakcí, které si vždy najdou své obdivovatele.

Jak se tam dostat? Do Barcelony se můžete dopravit mnoha různými způsoby, záleží to jen na Vás jestli pojedete autobusem, vlakem, stopem, autem nebo poletíte. Nejsnazší ovšem také nejnákladnější je samozřejmě letecké spojení, které zajišťuje Sky Team společnost pod kterou fungují také naše ČSA a španělská Iberia, let do Barcelona trvá dvě hodiny a není na něm nic zajímavého.

Ubytování. Stejně jako kdekoliv jinde na světě, existuje řada možností od pěti hvězdičkových hotelů, po stanové kempy u pláží kolem Středozemního moře.

Doprava po Barceloně. Můžete si pronajmout auto, na letišti funguje několik světoznámých auto půjčoven, nebo se klimatizovaným autobusem dopravíte do centra, či jiné oblasti, kde budete bydlet a autobusy budete využívat i po celý zbytek pobytu, je to pohodlné, poučné a opravdu levné (1 EURO ze startu na konečnou). Pro ty, kteří vyhráli v loterii nebo vlastní ropné pole, jsou zde "poctiví" taxikáři, ochotní "povozit" Vás kam jen si budete přát.

Vstupenka. Tu si můžete rezervovat prostřednictvím webových stránek festivalu www.sonar.es nebo koupit přímo v Barceloně před, či během festivalu. Existují různé modifikace, od jednorázového vstupného, po troj denní permanentku. Ceny se pohybují od několika desítek EURO po 105 EURO za permanentku. Doporučuji nákup po internetu, protože se nezřídka stává, že noční akce festivalu jsou vyprodány, vlastně je to pravidlem posledních třech ročníků. Poté, co provedete nákup na příslušné stránce, obdržíte potvrzení s Vaším osobním kódem a s tím pak navštívíte jedno z výdejních míst v centru Barcelony, pak už můžete v klidu vychutnávat všechny lahůdky, které Vám pořadatele připravili.

Dvanáctý Sónar se skládal stejně jako všechny ročníky předešlé ze dvou částí. Sónar de Dia a Sónar de Noche, přičemž čtvrteční noční část je vždy atypická a prodává se na ni zvláštní vstupenka, jinými slovy nevztahuje se na ni permanentka opravňující ke vstupu na všechny ostatní akce festivalu.

Denní část Sónaru se tradičně koná v úžasných prostorách tzv. MACBA, CCCB a CENTRE D´ART STA. MÓNICA. Všechny spojuje nejznámější barcelonská ulice La Rambla, která končí v přístavu u paty obří sochy Kryštofa Kolumba vizionářsky vyhlížejícího do moře. MACBA je muzeum umění a CCCB je kulturní centrum, obě sídlí v geniálním architektonickém celku spojujícím historickou budovu jakéhosi klášterního komplexu ladně propojeného se železobetonovou hypermoderní stavbou o mnoha sálech různých velikostí. Koncerty a vystoupení jednotlivých Djs se odehrávají v pěti prostorách, dvě jsou pod širým nebem, respektive jedna pod celtou obřího stanu a hlavní tzv. Sónar Village (vesnice) je na nádvoří muzea, zbytek propojují chodby staré i nové části muzea a kulturního centra. Noční Sónar hostuje v monumentálním komplexu Fira, který běžně slouží k veletržním, logistickým a podobně zaměřeným účelům.

Letos v červnu dostali během denního i nočního programu velký prostor domácí, tedy španělští umělci a tak jsme během čtvrtka shlédli nadmíru zajímavá vystoupení projektů Mr.Hubba & El Mono Inventor, Cuisine Concréte + Jordi Vilá, Cycle, Monoceros a řadu Djs jako Cliche, Search, Gemma Del Valle, Sideral nebo Oriol Rossell. Že Vám ta jména nic neříkají, to je pochopitelné a o to tady jde, presentace zajímavých mladých nebo již rozvinutých talentů z oblastí hip hop, downtempo, trip hop, acid jazz, drum´n´bass, ambient, experimental, noise, industrial a tak dál. Vždycky se těším na poznání nového, zajímavého zvuku a vždycky najdu Djs nebo kapely, které mě nadchnou a rád bych je ihned přivezl k nám, aby je mohlo slyšet co nejvíc lidí. V několika případech v minulosti se nám to již povedlo a pokud vše dobře půjde budeme v této osvětové činnosti pokračovat i nadále.

Z rozvrhu denních koncertů mě asi nejvíc zaujala reggae kapela Djosos Krost z Dánska, parta v sestavě bubeník, basák (ten byl úžasný), kytarista, programátor a tři zpěváci – rastaman s pletenou čepicí v barvách Jamajky v tričku velikosti noční košile s portrétem Marley Family, nezbytným jointem a zapalovačem v jedné a mikrofonem v druhé ruce zpíval s typickým přízvukem své rodné země rozjeté reggae, které roztancovalo celou Sónar Village, střídali se s ním zmiňovaný programátor a obsluha synťáků, ten dával ještě rozjetější a veselejší kusy a pak tady byl poslední vokalista, který se cítil nejlépe v pomalých a spíše houpavých kusech, jako celek pak Djosos Krost (schválně si představte jak tahle slovní hříčka zní s jamajským přízvukem a hned zjistíte proč rastaman tak často používal frázi "Djosos Krost loves you" :) ) dostali všechny na pohodovou, teplou a sluníčkem prohřátou vlnu klidné a přesto tak naléhavé, smysluplné muziky s hodně pacifistickými texty, přičemž jednu skladbu ukončili zajímavým výkřikem "Bomboklád Mistr Bush" (doporučuji slovník jamajského slangu). Sónar Village má zjednodušeně řečeno hlavní pozici denního programu, vystupují zde hlavně živé kapely, které dovedou oslovit širší spektrum publika než specificky zaměřené skupiny účinkující v prostorách s menší kapacitou. Jednotlivé koncerty většinou spojuje hraní DJů, kteří mají stanoviště hned vedle velkého pódia, hrají vesměs eklektický (různorodý) mix minimalistické, house, break beat, ambient, reggae a jiné příjemné muziky, jde vesměs o španělské klubové DJ. "Vesnickou" atmosféru pozdvihli během pátku a soboty ještě američtí Subtle v čele s přesvědčivým a mimořádně talentovaným rapperem Doseone, Angličané Professor Angel Dust a Hot Chip.

V chládku klimatizovaných sálů muzejního komplexu zněly během tří dnů převážně experimentální zvuky, komorní koncerty, promítaly se filmy a všelijak jinak se tříbil intelekt zúčastněných. Nejzajímavější experimenty se odehrávaly v tzv. Sónar Complexu, kde byl program podřízen přestavbě pódia po každém vystoupení, vždy silně specifické kapely nebo projektu. Vystoupili zde domácí Monoceros s hodně hlučnou, minimalistickou,  frekvenčně modelovanou zvukovou koláží, která upoutala pozornost každého, kdo se na hodinku jejich vystoupení v Complexu zastavil.

Neméně zajímavá, různorodá a co do přednesu (živé kapely i programátoři) odlišná vystoupení předvedli Tape ze Švédska, jejich krajan David Stackenäs nebo Goodpiepal z Dánska, zvláštní kapitolou byly všechny koncerty japonských projektů World´s End Girlfiend (absolutní noise prostřednictvím bicích a samplerů) a Yamauchi. Velmi exklusivní představení se konala v podzemním sále Escenário Hall, který byl většinu času naprosto beznadějně našlapán a chráněn proti dalšímu, nebezpečnému nárůstu diváků nekompromisní ochrankou, není divu, že se sem všichni hrnuli, když zde experimentoval mistr Matthew Herbert se svou potravinově hudební show, hráli němečtí "romantici" To Rococo Rot, britští Hood, The Duruti Culumn z Kooky Discs a mnoho dalších, výjimečných, revolučních a zcela jistě unikátních osobností, které svým způsobem obohacují a roubují na rozrůstající se organizmus elektronické hudby další potencionálně plodné výhonky.

Stanová celta přes konstrukci zvící velikosti kravína kryla před silným španělským sluncem nezapomenutelné koncerty objevu roku, Američana Khonnor, překrásné snění čtyřicetiletého německého kytaristy, skladatele, čaroděje F.S.Blumm, který při prvním pohledu na pódium jakoby ani nepatřil, jakoby tam zabloudil z nějakého folkového potlachu, zkrátka seděl tam pán se starou kytarou "španělkou" (těch pár mašinek, co měl, ukrýval monitor u nohou) a do éterických melodií brnkal další akordy, prokládané použitím dětské okaríny, celkový dojem byl neskutečně uklidňující až meditační zážitek. V předešlých letech byl na festivalu ještě jeden venkovní floor, ale pod tíhou protestů okolo bydlících lidí, kteří neustále protestují proti Sónaru velkými prapory s nápisy „Sónar No“ a tak podobně, se letos přesunul do „odloučeného pracoviště“ v prostorách kostelíka hned vedle muzea, pokud jste tedy chtěli navštívit některé z tamních vystoupení, museli jste opustit areál muzea a kulturního centra, přesunout se o pár desítek metrů vedle a tam si vychutnat převážně minimalistické DJ sety a živá hraní umělců jako DJ T z Německa, Multipla, Joe English, DJ 99 nebo Booka a Noze z Francie.

Sónar de Día to však nejsou jen koncerty a DJ sety, celý komplex CCCB a MACBA je od sklepa až po střechu doslova prolezlý mnoha dalšími poutavými „atrakcemi“, ať už je to veletrh hudebních nosičů, presentace festivalů, distribucí, přednášky umělců či promotérů, výrobců techniky nebo softwareu, výstavy fotografií, promítání filmů s různou tématikou, pohodlný chill out v režii Red Bull Music Academy nebo stálá expozice nového projektu Richie Hawtina Transitions. V jednom patře narazíte na výstavu o Mexico City s nespočtem fotografií ústředního náměstí se stožárem a stínovými hrami s ním, promítal se také otřesný studentský snímek, v němž si hlavní hrdina oblečený do zelených kalhot a plandavé vojenské bundy, koupí v jednom z desítek místních obchodů se zbraněmi beretu ráže 9 mm, vloží do ní zásobník plný ostrých nábojů, odjistí a vyjde z krámu na procházku, kterou natáčejí jeho kolegové v uctivé vzdálenost z auta.

Ve spodní části plátna běží časomíra, ozbrojený chodec s odjištěnou pistolí kráčí rušnou ulicí města a vy se zatajeným dechem čekáte, kdy si toho někdo všimne a začne panika … Nikdo, skutečně nikdo si ho nevšímá, jde kolem dětí, starých lidí odpočívajících ve stínu, zahradních restaurací, stanovišť MHD a dalších míst, kde by šílenec se zbraní v ruce mohl natropit fatální škodu, po neuvěřitelně dlouhé době, po kterou se skutečně ani jeden člověk nepozastaví nad nebezpečím kráčejícím okolo něj, vejde náš chodec do klidnější uličky a to už je obklíčen policií a následně zadržen, vtlačen do auta a odvážen za vysvětlením. Ta doba po kterou nesl odjištěnou smrt byla dlouhá!

Námět druhého studentského filmu už je mnohem veselejší, mottem je "Hodně práce s nulovým účinkem" a námět, v bodě A začíná svou pouť mladík, který před sebou strká velký kvádr ledu, putuje s ním sluncem rozžhaveným městem, takže led postupem času mění skupenství, kvádr tvar a velikost, v cílovém bodě B už je z kvádru … vlastně nic :).

Muzejní přízemí obsadilo několik rozhlasových stanic ze Španělska i jiných zemí, je zde například britské Radio BBC 1, živé vstupy s řadou umělců jsou prokládány DJ sety nebo přenosy z jednotlivých pódií. Zvídaví návštěvníci mohou přimo na místě sledovat jak funguje práce rozhlasových techniků a moderátorů.

Tradičně, každým rokem obsadí podzemní plochy, chodby a sály výstavy s určitým tématickým zaměřením pod titulem Sónar Mática, letos to byly krajiny, přesněji řečeno Procházka krajinami 21. století. Světový výkvět fotografů, malířů, filmařů, animátorů, programátorů a muzikantů představil výstavu rozdělenou do několika částí, v níž demonstrovali možnosti využití digitální techniky a médií ve snímání, přetváření a vytváření krajin vizuálních, virtuálních a abstraktních. Jmenovat zde všechny zastoupené umělce nemá smysl, protože většině jejich jména bohužel vůbec nic neřeknou, ovšem nemohu nezmínit alespoň některé z nich, jejichž práce byly skutečně úžasné. Scanner/Katarina Matiasek “Echo Days” www.scannerdot.com , Carl Michael von Hausswolff/Thomas Nordanstad “Hashima,Japan” www.drawnbyreality.info/hashima.html , Yi-Zhou “One Of These Days” www.yi-yo.net , Rachel Reupke “Infrastructure” www.pocproject.com/members/reupke , Thomas Köner “Suburbs Of The Void” www.koener.de , Röyksopp “Epple” www.royksopp.com , Kid 606/Pleix “Sometime” www.pleix.net www.brainwashed.com/kid606/ a další najdete na stránkách www.sonar.es O tom, že skutečně stojí za to, projít si práce těchto mistrů svého oboru vůbec nepochybujte, škoda jen, že ve většině případů nebudete moci zažít to kouzelné spojení vizuálna na plazmové obrazovce z individuálním zvukem, akusticky nápaditě řešeným prostřednictvím kvalitního zvukového systému umístěného v plastovém hříbku, pod který jste si stoupli a už se jen dívali a poslouchali. Raritkou byla presentace nové verze počítačové hry Sim City simcity.ea.com v níž se vlastně sami stáváte tvůrci nových ulic a budujete si svůj okolní svět.

Brány MACBA a CCCB se zavřely v sobotu po desáté hodině aby, se většina přesunula, stejně tak jako ve dnech předchozích na večení parties do Fira komplexu, kde během dvou nocí excelovali světové špičky jako The Chemical Brothers, Richie Hawtin, Jeff Mills, Joris Voorn (objev loňského roku, vynikající holandský producent), Towatom, Martin L Gore v neskutečném minimal DJ setu z CD Pioneer, plném přesných mixů bombastických tracků, The Soft Pink Truth což není nikdo jiný než jeden ze dvou současných souputníků islandské královny Björk, skladatel a performer značně úchylné house music plné roztodivných překvapení, dále Jamie Lidell, hvězda Warp, legendární hip hop trio De La Soul s houpavou, podmanivou show, kterou si právem zasloužili respekt všech přítomných, Luke Vibert, Soulwax nebo LCD Soundsystem s energickým punk, electro, discem, ….

Dosud nejsou dostupné statistické údaje o celkové návštěvnosti letošního, dvanáctého ročníku festivalu Sónar, ale vzhledem k tomu, že jsem absolvoval již čtyři předešlé, troufám si tvrdit, že tento byl zatím nejúspěšnější a doslova přecpaný lidmí ze všech koutů světa, nevím jak to budou při této stoupající návštěvnosti pořadatelé řešit v budoucnu. Už několik posledních let je ústřední noc Sónar de Noche totálně vyprodaná a spousta zoufalců pobíhá před komplexem Fira v marné snaze sehnat vstupenku za jakoukoliv cenu.

To mi samozřejmě nahrává na polemiku s tvrzením o umírání a smrti elektronické, potažmo taneční scény, protože pokud je tohle umírání, agónie a bůhví čím vším ještě je taneční scéna od novinářů častována, pak bych si moc přál jednou takhle umírat a tu agónii bych si sakra užíval :).