Report z pondělního Rock For People

Reggae, já a Rudolf

Rock For People je zahájením festivalové sezóny u nás a každoročně nabízí širokou přehlídku nejrůznějších interpretů, Na Staropramen stage řádili francouzští optimisté Babylon Circus. Houpavým reggae ale především skočným ska energická parta hravě rozpalovala publikum, které se během jejich výborného vystoupení ještě více rozrostlo.

Z reproduktorů se kromě tlustých bas a hravých dechů ozýval i kvalitní toasting (forma „jamajského rapu“) a bylo vidět, že Babylon Circus mají zkušenosti s hraním PRO lidi. Když skončila oficiální doba jejich produkce, slezla většina kapely z pódia dolů, kde pro nějakou stovku nadšeně aplaudujících ještě chvíli hrála.

Give it up Hype. Baby give it up.

My už jsme mířili na Hypa. Původně měl hrát od jedenácti, u vstupu do Global Zone visel změněný line-up, podle kterého Hype začínal o půl dvanácté, a nakonec jsme se dočkali až ve dvanáct. Jako by to nestačilo, ozvučení téhle stage nebylo nijak oslňující. Co hůř, Global Zone byla umístěna hned vedle Staropramen stage, takže v pravé polovině Global Zone se zvuk nepříjemně tloukl. Má drahá se ptala, jak se mi přemíra nu school jump-upu v Hypově setu líbí.

„Mám na clownstep alergii už asi rok. Zpočátku mě to docela bavilo a myslel jsem si, že je to poměrně dobrý hudební vtip. Postupně se ale objevovaly hloupější a hloupější tracky. A i když se ještě dneska občas objeví opravdu dobrý nu school jump-upový track, těch stupidních je mnohem víc. Pak přijede špičkový britský DJ, který je ale zabředlý v clownstepu a je skoro jedno, jak hraje.“

Hype mixoval výborně, teasoval mimo jiné i navždy populární The Nine od Bad Company, scratchoval a snažil se jakoby místo sta lidí bylo ve stanu aspoň tisíc! Jenže těch pár zajímavých tracků (X-Ray, All That Jazz, bootleg Prodigy…) to nezachránilo. Zvlášť když jsem je vlastně očekával. Zbytek zněl prostě jen „rytmicky“, což nás v Global Zone udrželo jen na polovinu Hypova setu. Tímto se hlásím k výroku STOP CLOWNSTEP!

Ripleyová by na ně neměla

Díky tomu nám neutekli portugalští podivíni Blasted Mechanism. Zpěvák, který na rozdíl od spousty podobných umí zpívat, dva kytaristi, basák, bubeník. Šestý člen kapely řádil za perkusemi. Hudba jako sympatický mutant mezi neagresivním industrialem a originálně pojatým hard rockem. Do toho řada zajímavých samplů v čele s indickým sítárem. A fakt, že tihle borci dávno pochopili a) že image a dobrá show pomáhá, b) že rocker s vidlemi ani upocený tatík žeroucí netopýry už dneska žádné image není.

Ano, vystupovali v kostýmech. Ano, ze začátku to budilo rozpaky. Blasted Mechanism byli čímsi mezi zběhlíky z Duny a Gigerovými Biomechanoidy. Pohybovali se tu trhaně roboticky, tu zběsile chaoticky. Bylo to nadmíru zábavné a při pohledu na ně jsem si vzpomněl, jak jsem vysvětloval sestře kouzlo drum & bassu: Je to sci-fi, nepozemské, nečekané, překvapivé. Bylo mi líto, že jsem stejný pocit neměl při Hypově vystoupení. Takže bych rád zavedl výrok CLOWNSTEP KILLS MY DRUM & BASS!

Nejsme s mou drahou z těch, kteří by festival brali za stresující nutnost vidět všude všechno. Chápeme ho spíše jako možnost vychytat si oblíbence a narazit i na jinou zajímavou hudbu. Tím se snažíme alibisticky vykroutit z toho, že jsem na Rock For People strávili jen pár hodin. Neviděli jsem Garbage, dobře mi tak.