Report z Bugged Out! od Jukiho

Mí finští přátelé, kteří nás náhle překvapili svou návštěvou v Praze si zoufají na ceny zdejšího ubytování. Když vyšlo najevo, že své batožiny složili v hodinovém hotelovém domě západního typu kdesi v Suchdole a každou minutou se blíží k finančním kolapsu, poslal jsem je do čistoskvoucích prostor hostelu nad Roxy. Alespoň to nemají daleko. Suchdolský účet činil 40 dolarů.

Načasování výletu si, když pomineme nejapné počasí rozhodně nezvolili špatně. Právě minulý pátek (11.1.02) Roxy přívítalo legendární britskou klubovou noc s názvem Budgget out, nepochybně reprezentovanou hvězdami celosvětového formátu, techhouseovým kralevicem Justinem Robertsonem a jeho neméně schopným kolegou Robem Brightem. Celý den se nesl v napjatém očekávání úderu 22. hodiny, kdy se brány našeho kulturního domova otevřou dokořán a první díl připravované tetralogie odhalí své vnady a přizve ke kolektivnímu hedonismu z dimenze ničím nepřekonatelných tanečních rytmů. Nálada byla jako vždy vynikající, stejně tak jako obrovská kupa skvělých přátel, jichž se tradičně nahromadí celá kvanta.V otevřených kuloárech se rozvíjely neformální diskuse o intelektuálních tématech, čas zvolna kvapil a naše netrpělivá, do rytmů se pohupující těla nekompromisně rozhodla odebrati se k tanečním parketům.

Vozík s deskami tentokráte roztlačil dj Airto svým energicky úderným tech-houseovým setem. Je zřejmé, že se v přítomnosti britských hvězd nechtěl nechat zahanbit a ze svého talentu vymačkal to nejlepší. Jeho místo po efektivním zahájení vystřídal mile překvapený Robertson, jenž se angažoval na stejné zvukové vlně s občasným nahlédnutím do sféry lehčího a svěžího techna. Nádhernou, perfektně propracovanou a inteligentní hudbou rozpoutal mazec, jaký jsem na houseových akcích již delší dobu postrádal. Kdo nepřišel a neslyšel, potažmo neviděl, může hluboce litovat.Výběr desek samozřejmě nebyl náhodný. Následující Rob Bright pozvolna navázal a odvedl atmosféru party do nečekaného prostředí propracovaného techoelectra. Jím produkovaná hudba se velmi nápadně podobala umění moravského Orbitha jen s patrným rozdílem v rychlosti beatů. Jeho set byl hudebně poměrně dosti složitě koncipován do spíše poslechového rázu. Tento fakt však atmosféru akce nikterak nepoškodil.

Nálada se celou noc udržovala na bodu varu, živý zvuk vibroval celým prostorem, taktéž jako spontánní tanec, který ovládal tělesné schránky drtivé většiny přítomných kluberů. Zarážející byla opět menší návštěvnost. Téměř se zdá, jako by někteří partypeople skutečně chodili na trendem handicapované akce s dredatými umělci a ostatní neméně zajímavý program opomíjeli.

Zvuková, světelná i dekorativní stránka věci na jedničku, hudba, atmosféra i přátelé taktéž. Roxy tentokráte svou estetikou vskutku pohladila všechny audiovizuální smysly.Co dodat. Zase jedna klasická akce v Roxy. Klasická a skvělá.

Fotky od Gonzy

Fotky od Dundeeho