Underground garage vol. 6

Není to zase tak dávno, co se mě velmi blízká přítelkyně otázala na vztah elektronické hudby k mé životní filosofii a duchovním prioritám. Achich ouvej. Takové chvíle nemám rád. Široké spektrum nabízejících se forem odpovědí v nepřehledné změti nelogických závěrů mě dohnalo k nejapné a decentně přihlouplé odpovědi - nevím. Minulý pátek jsem ji jakoby náhodou střetl znovu. Stála celá prokřehlá na pražském náměstí Jana Palacha v černé péřové bundě s velkým límcem. Přivítání proběhlo slovy: "Tak co, už víš?" Dlouho jsem nepřemýšlel. "Zábava??", vyhrklo z unavených plic téměř okamžitě. Něžný úsměv a polibek na tvář byl tou nejlepší odpovědí. Šance pro důkaz padla co nevidět.

V tentýž den se totiž v podzemních garážích o několik desítek metrů níže konalo další pokračování legendární party Undeground garage, tentokráte s označením vol. 6. Obsazení akce, navrch přikrášlené krátkým vystoupením Nathana Colese z Get Fucked, se dalo jen s těží odolat i přes bohatou nabídku ostatních pražských klubů.

Celé dění odstartovalo s hodinovým zpožděním vystoupení již zmiňovaného britského profíka s příjemným tech-houseovým setíkem. Atmosféra se během jeho hraní nesla v ryze komorním duchu několika desítek osamocených tanečníků. Tento nepřehlédnutelný fakt, zřetelně se odrážející v mimice Nathanovi tváře, však kvalitě produkované hudby nikterak neublížil. Chladný a bohužel velmi úsporně nedekorovaný prostor se plynoucími minutami počal plnit nemalým počtem rozjařených tvářiček místních partypeople. Paradoxně k teplotním podmínkám, drtivá část příchozích zanechala své polyakrylové kožešiny doma a přišla hodnoty vkusu reprezentovat v poměrně zajímavých, leckdy abstraktních modelech nové jarní sezóny.

Během dlouhého večera se u gramofonů vystřídalo široké spektrum umělců. Pro vývoj mejdanu měli zásadní význam slovenský Tibor, jenž do kotle ládoval jednu hitovku za druhou, projekt Utility Plastic, či domácí DJ a organizátor celé akce Igor Pataky.

Neopomenutelným prvkem je španělský experiment Edu, kterému se během několika málo minut podařilo totálně vyklidit první stage do nepříjemné, hudebně zcela odfláknuté a slovy stěží charakterizovatelné křeči. Angažoval se v techhouseových sférách s jemným nádechem svižnějších rytmů techna v neobvyklé a bezesporu zcela nevhodné interakci s houpavou linkou. Tak jak psávala paní učitelka do nepovedených diktátů: Hrůza !

Nálada, lehce postrádající onen tolik potřebný atmosferický prvek se mezitím zlehka přesunula do dálav druhého pódia. V nezáviděníhodné pozici se tak ocitl jeden z hlavních protagonistů večera Steve Bicknell. Ani u něj jsme se narozdíl od minulého podzemí nedočkali světaborných výkonů a vše tak musel suplovat brněnský technokrál Kaisersoze.

Tak nevím. Imaginární dekorace ztělesněná v dopravních značkách, světelný park a aparatura by se tentokráte hodily spíše ke studentskému večírku, než-li oficiálně organizované party. Oproti tomu line-up byl lehce porovnatelný s kvalitními počiny v zahraničí. Jak to tak pozoruji v rozporech si současná pražská scéna více než libuje.

V sumáru můžeme proběhlou akci ohodnotit jako vydařenou, s malými vadami na kráse. Za dvěstěpadesát korun vstupného však velmi podstatnými. Určitě souhlasíte.


Fotky od Davea

Fotky od Sirksy

Fotky od Mellowa