Festival pro ZOO

V sobotu 2.3. se v Paláci Akropolis konal už 3.ročník festivalu In Music. Tentokrát byl spojen s propagací mladých nadějných funky kapel, především z oblasti funky a projektu In Fusion - infúze české hudbě. CD Funky in Fusion můžu vřele doporučit. :) Výtěžek bude věnován na dobudování pavilonu džungle pražské Zoo (oficiální verze), a tak se zvířátka nejspíš budou mít. Takže celkově docela pěkná idea spokojenosti na všech stranách, diváka a mladé kapely nevyjímaje.

Hlavním tahákem byly ale, jak už to na podobných benefičních akcích bývá, spíše jejich slavnější kolegové (např.Divokej Bill, -123 min, Mezi Proudy, Vypsaná fixa, Wohnout…).

První kapela spustila ve 13 hodin na hlavní scéně. Tady se postupně vystřídaly všechny výše uvedené až do 17 hodin, kdy byla konečně otevřena malá scéna pro funky. Postupně tu vystoupily Dust, Profunkunit, Double Deckers a Vrtule 1.

Publikum dorazilo v hojném počtu, už před 13. hodinou odpolední, a to navzdory poněkud předraženému vstupnému 300 Kč. Ačkoliv byla celá akce prezentována hlavně jako benefice pro ZOO, samotná ZOO se příliš nepředvedla, nepočítaje v to kalendáře, plakáty a promítání videa s různými živočichy za účinkujícími na main stage. Na druhou stranu celoodpolední podrobná přednáška o historii a cílech pražské ZOO by asi sotva přilákala tolik posluchačů.

Trochu zavádějící byl i poněkud rozpačitý start festivalu, lidé bloumali sem a tam, nebylo kde se usadit z důvodu uzavřené malé scény, a tak byl prostor poněkud těsný. To se naštěstí upravilo, když jako první kapela spustily Mezi Proudy a dobrá polovina ztracenců našla azyl v kotli. Tam se s postupujícím časem a všeobecně stoupající hladinou alkoholu v krvi pařilo skutečně jako o život.

Pauzy mezi jednotlivými výstupy vyplňoval Pavel Anděl, nutno dodat, že se své úlohy zhostil velmi úspěšně. Publikum spadalo alespoň podle vnějších znaků spíše do kategorie klasických "rock people", zahlédla jsem ale i jedno dítě (evidentně nešťastné) a asi 50letou dámu (evidentně spokojenou).

Po otevření malé scény se dobrá polovina kotle přesunula právě tam, přesto zahájení Profunkunit působilo trochu jako maturitní sraz po 20 letech. V prvních řadách své děti nehybně a kriticky pozorovali (nejspíš) rodiče a příbuzní. Přibližně po 10 minutách ale vzduch znatelně zhoustl, složení publika se výrazně obměnilo a vznikl prostor pro mladší a pohyblivější. Od té chvíle malá scéna pulsovala v rytmu funku až do noci... Myslím, že není příliš nadsazené tvrdit, že tyto poměrně neznámé kapely mohou směle konkurovat main stage.

Večírek pokračoval ještě dlouho do noci, ale to už bez mé účasti, protože jsem unavena sedmihodinovým maratonem směřovala k domovu. V každém případě to ale byla velmi vydařená akce, která rozhodně stojí za účast i příští rok.

God save the ZOO!