Report z Aquaphonic v Liberci od Romana

Že se vydám z Prahy do Liberce jen tak na party, jsem vůbec neplánoval dlouhé týdny dopředu. Vlastně jsem se náhodou koukl do našeho partylistu a vidím Marcovo jméno, které vedle Loutky, Orbitha, Spyra, Katchy, Juanity Juareze, Sayka a dalších, tvořilo docela slušný line-up. No a jelikož jsem byl názoru, že dárků nebylo letos nějak moc, tak mi nezbylo nic jiného, než si ten nejlepší nadělit vlastnoručně.

Po příjezdu do Liberce jsem vzal cestu směr Soukenné náměstí snad sprintem. Zima byla nesnesitelná a jen štěstí, že jak od vlaku, tak od autobusu je kulturní dům tak blizoučko. Vstup byl bezproblémový, v šatnách rychlá obsluha a hlavně jí byl dostatek. Dvacka se mi sice zdála zprvu trošku dost, ale tak když jsou ty Vánoce… určitě šla nějaká ta daň i na Ježíška. Pár kroků od vstupu se už rozprostírala druhá, menší stage, kde se po většinu večera hrál drum'n'bass. Jen první dvě hodinky si tam Hech s Lulu_Rulez střihli pár breakbeatových desek. Jenže když já přišel, oni už balili, tak jsem aspoň šel obhlédnout terén.

KD Liberec je skutečně výborným místem na konání podobných parties, jak slibovaly tiskovky. Dvě prostorná patra, v každé může být samostatná a nerušená stage a v tom horním patře bych si klidně dokázal představit stagee dvě. Před samotným vstupem do hlavního sálu v prvním patře, kde byla umístěna main stage, byla prostorná chodba s bary a stánky, takže se alespoň nepletly do tanečního parketu. Infrastruktura tedy byla k dispozici solidně luxusní. Sedět se dalo všude možně a po celou noc se vždycky nějaké to místečko našlo. Vlastně jsem byl nadmíru spokojen, tedy až do té chvíle, než jsem začal okukovat i místní návštěvníky. Nic proti věkovému průměru, dyť i já musel někdy začínat, tohle mi vážně v žaludku neleží. Jako nejsem puritán, ale když je drog moc, je jich prostě příliš. A v Liberci jich poměrně dost bylo. Většinou na party ani na prodejce nenarazím, spíše na zájemce. V Liberci mě ovšem s žádostí na nějaké ty koule či tripa nikdo nezastavil. Všeho bylo totiž dostatek a sám jsem byl několikrát svědky naprosto neskrývaného prodeje pár desítek centimetrů ode mě. No co, mrzelo mě to, ale hudba mě nakonec strhla do svojí moci a na tyhle excesy jsem nějak pozapomněl, dyť to není ani moje věc. Je fakt, že po celém kulturáku visely plakáty oznamující zákaz kouření s povolením jen na místech k tomu určených – tak možná právě ony byly viníky, páč o drogách se nikde nepsalo.

Právě začínal hrát Loutka. Bylo deset pryč a main stage poměrně liduprázdná. Ve spodním patře, kde se na svou čtyřhodinovou jízdu připravoval Sayko společně s Katchou a MC Jacobem to žilo podstatně víc a určitě to nebylo jen proto, že díky blízkému vchodu a východu sem pronikala zima z venku. Spíše to jen potvrzuje slova Radima z reportu na Slim Slam Drum. Fanoušci d'n'b prostě chodí na party včas! Už dlouho se mi ale nestalo, že bych nevěděl, kam dřív skočit. Být dole nebo nahoře, Loutka či Sayko… nakonec jsem se rozhodl pro Loutku, dolu skočím až na Katchu s MC Jacobem, to bude určitě větší mazec.

Line-up na main stage prozrazoval že se bude postupně celý večer přitvrzovat a přitvrzovat a tak Loutka se svými ultra melodickými progressive houseovými hity stál defacto na začátku večera. Madmana jsem neslyšel, ale myslím si, že tvrději, než Loutka, nehrál. Tu a tam prosvištěl horním patrem kulturáku nějaký ten vokál, tu a tam nějaká hodně masivní basová linka, ale převážně se hrály dlouhé melodické tracky s typickými nájezdy. Od jedenácti večer se už začal parket před Loutkou konečně plnit, takže se mohla ukázat i atmosféra ze strany clubberů. Orbith pak už po půlnoci přebíral plný sál a začal do něj hustit groovy techno rytmy, které nepostrádaly velký arzenál electro zvuků a hlavně se mezi sebou střídaly o něco rychleji a tempo tak dostalo svižný spád. Samotný Orbith se také pěkně rozhýbal a atmosféra houstla a houstla.

Dole, na zlámané stagei, atmosféra nehoustla. Už neměla kam. Přibližně stovka tancujících clubberů ze sebe vydávala maximum, co mohla a Katcha s Mc Jacobem lámali, co mohli. Myslím si, že po jejich hraní bylo tolik lidí totálně rozlámaných, že ani Ernst Bodner by si s tím nevěděl rady. Rozhodně musím pochválit MC Jacoba, který zpíval, rapoval, jen se mu od pusy prášilo. Katcha pouštěla jednu brutální desku za druhou a já tak nějak zapomněl, že už je Zaffaranův čas…

Nakonec jsem si na něj vzpomněl a posilněn z baru jsem se vydal na headlinera večera. Když se mi nedávno podařilo po dlouhých letech sehnat dvě jeho stěžejní alba He Was Once A Beautiful Woman a Minimalism, okamžitě jsem se do nich zamiloval. Bylo mi jasné, že doba pokročila a Marco už nehraje neotřelé progressive tranceové tracky. Věděl jsem, že hraje techno. Bohužel čím déle jsem ho poslouchal, tím víc jsem litoval, že jsem nezůstal dole s Katchou a Jacobem. Atmosféra z Orbitha byla ta tam a přišlo mi, že většina lidí tancuje tak nějak ze setrvačnosti. Sálem neznělo žádné pískání, ruce nad hlavou jsem viděl málokdy – no prostě bída. Techno to samozřejmě bylo, ale ani tvrdé, ani funky – prostě jen sada automatických bubeníků, basová linka a mouchy sežerte si mě. Brzo jsem zase pospíchal dolů a ani když jsem se vrátil, do druhé poloviny Marcova hraní, žádná změna nenastala.

Střet zájmů mě neminul ani v časných ranních hodinách. Na main stage hrál úžasně Spyro a dole si to dával čím dál slavnější Juanita Juarez pod svou novou přezdívkou Brooklyn. Naštěstí Spyro začal o půl hoďky dřív a téměř okamžitě se mu podařilo navrátit mezi lidi tu ztracenou atmosféru, která s příchodem Marca za mixážní pult odešla, než by jste řekli švec. Spyro maximálně přitvrdil a hrál industriální techno, často se zlomeným spodkem, prostě neskutečný rachot. Ještě v pět ráno, když jsem se byl na končícího Sypra podívat, tak ta atmosféra tam stále byla!

Být na dvou místech současně ale stále ještě není technicky možné, takže d'n'b set Hecha a Lulu_Rulez jsem stíhal jen občas. Juanitu jsem si už ale nenechal ujít téměř celého. Už když jsem před lety recenzoval pro web Xmagu jeho album Spa Boy, bylo mi jasné, že ten jeho zvuk to někam dotáhne. A teď, v Knowledge jsou lační po jeho deskách, Teebee mu vydává desku a lidi na Aquaphonicu, přesto že jich už část ubyla, mu zobali z ruky. Jeho vystoupení mě natolik dostalo, že jsem po něm už ani nic jiného slyšet nechtěl. On sám zakončoval party Aquaphonic na druhé stagei a přestože v prvním patře měl hrát ještě DJ Cool, už jsem si prostě nechtěl vzít tu skvělou zlámanou náladu. Navíc do Prahy je to nějakých sto kilometrů, takže honem na nádraží.

Škoda Marca Zaffarana a škoda světelného parku, který jsem nějak zapomněl zmínit. Myslím tím samozřejmě ten hlavní, na main stage. Světla byla v řadě převážně až za samotným DJem a tak svítila hlavně na něho a pár lidí před ním. Nebýt jednoho stroboskopu v zadní části tanečního parketu, neměli by z toho lidi od druhé poloviny sálu vůbec nic. Ale nevadí, mě osobně jde stejně hlavně o muziku a ta byla výborná. Headliner Loutka, Orbith, Spyro nebo headlineři Katcha se Saykem, Juanitou a spol. vytvořili nám všem skvělý povánoční dárek a nakonec Marco Zaffarano také přijel, zahrál, ale prostě to nebylo ono. Tak snad příště, Marco. No a na Aquaphonic zase za rok? No jasně!

+ výkony většiny DJs
+ zvuk
+ ceny na barech
+ videoprojekce
+ zázemí KD Liberec

- Marco Zaffarano
- světelný park