Palác Akropolis - Euroconnections - La Phaze

V pátek 15. března zamířily mé kroky opět po nějaké době do podzemí jednoho z významných pražských klubů - Paláce Akropolis. V rámci dalšího pokračování projektu Euroconnections zde došlo pod záštitou Francouzského institutu, Městského úřadu pro Prahu 3 a díky aktivitám agentury Gato Loco Productions, ke koncertu francouzské tříčlené kapely La Phaze. Pokud vám je někdo prezentuje jako "jazzy drum'n'bass hraný naživo", opravdu jen těžko se dá takto lákavé nabídce odolat. Problém všech větších pražských klubů je z důvodu dodržování nočního klidu jasný. Konec všech koncertů úderem 22. hodiny! I když s tím počítám, občas je čas proti mně. Tak se také stalo, že na avizovanou partičku šesti pražských muzikantů Unity, jsem prostě dorazit nestihl. Je to škoda, protože se o nich v poslední době mluví hlavně díky předloňskému předskakování Skyline, či loňské asistenci Support Lesbiens. Navíc své živé vystoupení kombinují s diskžokejovým uměním a za mikrofonem vyniká MC Adrenalin, kterého jsem si oblíbil, takže litovat mohu dvojnásob. Do příjemně zaplněného sálu jsem dorazil až kolem deváté hodiny a bylo to v ten pravý čas.

Na pódiu to vypadalo takto: pravou stranu okupoval se svými dvěma klávesnicemi Damny Baluteau, který měl po své levé ruce silnou baterii samplerů a dalších chytrých mašinek. Levá část patřila kytaristovi, trumpetistovi a saxofonistovi v jedné osobě - Amaud Foumierovi, což je člen skupiny Hint. Na oba dva dohlížel zezadu DJ Mouf, který pochází zase z projektu Les Visiteurs. Každý z nich měl ještě u svých nástrojů mikrofon, jenž společně všichni tři hojně využívali. Jako neskutečná zásobárna energie a dobré nálady, se prezentoval již po pár minutách nakrátko ostříhaný a v červeném tričku pobíhající Damny, který vyváděl opravdu psí kusy. Ať už to byly různé roznožky, nebo skákání na schůdky pod pódiem, či nekonečné otáčky bez zamotání se do kabelu, vydával do svého projevu úplně všechno. Navíc pobíhal i ke svému technickému zázemí a bylo vidět, jak moc ho živá vystoupení a kontakt s publikem baví. To pražské připravilo Damnymu a jeho projektu opravdu vděčnou půdu. Hýbalo se spolu s ním, nadšením reagovalo na jeho pokyny, když bylo potřeba opakovalo předzpívávané fráze a komunikace probíhala na nejvyšší úrovni. :) Amaud Foumier se ukázal jako rozený multiinstrumentalista. Nevěděl však chudák, co dřív. Nebylo vyjímkou vidět ho s jednou, ze svých dvou kytar přes rameno a saxofonem v ruce, jak ještě Damnyho doplňuje do mikrofonu skandovanými výkřiky. DJ Mouf to také neměl zrovna lehké. Nejenomže zápasil s dvěma gramofony a snažil se pomocí svých desek ještě řádně bujarou atmosféru správně okořenit novými smyčkami, ale měl oběma klukům i asistovat s mikrofonem, na kterém si čas od času střihl také regulerní zpívaný text. Občas už to nezvládal a právě odehranou desku pohodil, kam se zrovna dalo, aby vůbec kamarádům stačil. Gramofony měl otočené na šířku, jak to mají d'n'b a hip-hopoví DJs dneska v módě, aby mu co nejméně překáželo ramínko při styku ruky s deskou a mikrofon na otočném stojánku ze stejného důvodu.

Za dobu svého tříletého působení mají La Phaze za sebou dvě alba, takže rozhodně tu byl materiál, který kapela měla zájem zhruba čtyřem stovkám návštěvníků Akropole předat. Ačkoliv jsou často označováni za představitele nově utvářeného hudebního stylu Hexagone, sálem se nesly hlavně jungleové rytmy podpořené živými nástroji Amauda a novými smyčkami DJ Moufa. Vynikající byla Amaudova hra na trumpetu, na níž skutečně exceloval s řádně nafouknutými tvářemi a která se osvědčila hlavně v houpavých reggae aranžích, kde La Phaze připomínali místy časté návštěvníky Prahy - Zion Train. Kontrastem k tomuto lenivému stylu byly punkem ovlivněné skladby, kdy všichni bušili do svých nástrojů jak o život a pro pobavení diváků si navíc v odlehčených místech dávali na hlavu ruku s roztaženými prsty, naznačujíc tak kohoutí účesy punkerů. V těchto okamžicích si hravě mohli střihnout vystoupení s Green Day. A ještě jedno přirovnání stojí za zmínku. Roztancovaný a neuvěřitelně upovídaný Damny svým mečivým hlasem až nápadně připomínal Deedara Zamana z Asian Dub Foundation.

Za pět minut třičtvrtě na deset se s pražským publikem zcela zpocení a udýchaní rozloučili, aby vyhecováni davem opět přiběhli zpět a odměnili ho pár přídavky. Okolo desáté hodiny se nekompromisně rozsvítila světla a rozesmátí a spokojení návštěvníci začali pomalu sál opouštět, aby se volně přelili buď do šaten, nebo na Malou scénu Akropole, či do zcela přeplněného Divadelního baru. Pro Malou scénu byla určena hudební produkce DJ Yukimury a jeho hosta, pod hlavičkou klubové noci Amen Brothaz. Ačkoliv byly slibovány jungleové rytmy, po desáté hodině se prozatím z reproduktorů linuly příjemné dubové skladby a většina návštěvníků si sdělovala dojmy z právě odeznělé akce. V Divadelním baru byl prostor připraven pro Breakbeast Night, tedy hudební noc diskžokejů Saku a Kaplicka. Jejich doménou je breakbeat a bigbeat a na nezájem publika si tedy rozhodně nemohli stěžovat.

Jediná věc, která mi už poněkolikáté radost z návštěvy Akropole kazí, je naprosto nezvladatelná situace na obou barech. Při takovém množství návštěvníků musí žíznivý posluchač čekat hodně hodně dlouho, než si na něho personál baru udělá čas. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nějak mě nenapadá, jak z tohoto začarovaného kruhu ven. :( Každopádně výborně strávený večer a určitě si rád návštěvu La Phaze v budoucnu zase zopakuju. Po všech těch exhibicích nejrůznějších diskžokejů přináší kontakt s živou kapelou nové možnosti improvizace s vaší náladou...