Report z Plastique od Myclicka

foto: Vanilka

Všichni už jsou na místě, rozjeďme diskošku!

Jsem moc rád, že se po dvou návštěvách párty Plastique nemusím opakovat. Zatímco dříve bys návštěvníky klubu v jedenáct hodin na prstech jedné ruky spočítal, tady by ti nestačila ruka druhá, ba ani prstíky s ostříhanými nehty na dolních končetinách. Něco bylo zkrátka jinak! Ale co vlastně najednou lidi přinutilo přijít v tak "časnou" hodinu? Na parketu už se prvních šest odvážlivců oddávalo tanci za výběru a dohledu DJe Tvykse. Ten tentokrát na svém kapitánském můstku dva gramofony a CD přehrávač (černé kotouče tento večer překvapivě vedly) krmil především hudbou diskotékového ražení s převažujícími ženskými vokály. Ženy také Ondrova hra na parket okamžitě přitáhla a ruce nad hlavou a divoké kroucení boky znamenalo jediné – přijaly jeho hru, osvědčil se a věděl kam přesně sáhnout, aby dámy (hudebně) uspokojil. A když jsme u dámského osazenstva klubu, volný vstup pro ně do jedenácté hodiny se skutečně osvědčuje a pro vás nezadané pány je tu jeden vzkaz. Přijďte se třeba příští měsíc seznámit, muži tu byli tentokrát opravdu v menšině a hezkými tvářičkami se to tu jenom hemžilo. A která že skladba diskotékovějšího rázu roku 2005 je ta, jež vám okamžitě naplní parket? Poslední singl Give Me Love od Coburn, s jasnou inspirací z Donny Summer – I Feel Love, měl pár minut před dvanáctou ten největší ohlas.

Kam se podíváš, všude samý lajnap.

Lineupy vylepenými po klubu chlapci skutečně nešetřili a každý okamžitě věděl, jaký závěr si z předchozích dílů Plastique oba rezidenti udělali. Až příliš často se stávalo, že si návštěvníci klubu počkali na hlavní hvězdu a ve tři hodiny ráno nad jedním z uzavírajících už mávli rukou a vydali se k domovu. Chytrý tah na branku vypadal při lednové edici takto: střídačka po hodince a hlavní hvězdu až na samotný závěr, tedy od třetí hodiny ranní. Nutno podotknout, že svůj předepsaný lineup oba rezidenti nedodržovali, ale není to vlastně jedno? Osobně jsem měl trochu strach z návštěvy Plastique s tak krátkou prodlevou. Obával jsem se totiž, že pouze ve změněném pořadí s pár novinkami uslyším skladby, které už jsem důvěrně poznal v prosinci. Pokud byste však pravidelně sledovali stránku www.plastique.cz, došlo by vám, že k podobným obavám není vůbec důvod. Oba rezidenti zde totiž každý měsíc otiskují ne TOP 10, ale rovnou TOP 20 a než by stále dokola opakovali profláklé hity, sami si chtějí užít své nové přírůstky. Obzvlášť, když se toho tolik na electro houseové scéně děje. Okouzlil mě především další remix Mobyho nesmrtelné Go!, kterou si tentokrát do mixážního pultu natáhli Funk Masters. Hrdiny večera však byli především Tiefschwarz, kteří tu zásluhou singlů z alba Eat Books zazněli třikrát, podobně jako DFA, kteří se tu blýskli svými remixérskými aktivitami. Pouze jednu slzičku v oku jsem po ukončení párty uronil. Na své oblíbené Fischerspooner s Kick In The Teeth právě v remixu Tiefschwarz se za dobu mého pobytu zde nedostalo. Pochvalu tentokrát rozhodně zaslouží projekce! Hlavně seniorská siesta v parku s posedáváním na lavičkách a užíváním si spokojeného stáří byla prvotřídní a opravdu vhodně korespondovala se vším tím bujícím mládím na parketu. Naopak zvuk byl tou největší slabinou tohoto dílu a obdivuji zvukaře, že mu za celý večer neruply nervy. Každou čtvrthodinku se ze svého balkónu proběhl na pódium, aby prohodil pár omluvných slov s právě hrajícím DJem a stáhl mu gainy na optimální hlasitost. V té vyšší už totiž aparát klubu nestíhal a membrány reproduktorů ošklivě praskaly. Byl bych moc rád, kdyby se v dohledné době tento nešvar vyřešil, protože ač je kvalita zvukového zázemí tohoto klubu jedna z nejlepších v Praze vůbec, čím dál častěji se tyto problémy při hraní objevují. DJ Vectif navázal zhruba okolo půl jedné a na rovinu říkám, tohle byl nejlepší set, který jsem na Plastique od něho kdy slyšel. Neopomněl ani na své favority Alloy Mental, kterých se třeba někdy v budoucnu dočkáme také v živém setu, překvapil předělávkou AC/DC a vůbec při hře působil velmi svěže, odpočatě a soustředěně, nebylo zde slabého místa, přičemž na některé klenoty z jeho setu se musím pozeptat. :) Vše nasvědčovalo tomu, že tento večer nebude mít žádnou vadu na kráse - opak však byl pravdou! Ale postupně...

Happy Birthday To Me!

Proti vsuvce kypré zpěvačky Angel Eyedalism, která bývá také častým hostem této párty, nemohu namítat vůbec nic. Jednalo se o vystoupení se třemi písničkami, které balancovaly někde na pomezí opery a kabaretní revue. Nejdříve proběhla proměna její vizáže přímo na pódiu před zraky všech návštěvníků, když byly její původně splývající vlasy vyčesány do obrovské koule, nastříkány zpevňujícím lakem a tak z ní během okamžiku díky barevným světlům, pestrému líčení a originálnímu úboru vzniklo ještě více extravagantní stvoření. Vystoupení samotné bylo half playbackem. Z CD či minidiscu tu zněly základy skladeb, do nichž ona za použití efektoru zpívala a vydávala divoké zvuky. Vzhledem k tomu, že tu v pátek slavila narozeniny, dovolila si sama sobě vtipně zazpívat "Happy Birthday To Me", přičemž svým sexy podáním s přehledem trumfla i Marilyn Monroe, která tak hezky a procítěně jednoho krásného dne zapěla do ouška panu prezidentovi. Bohužel pro ni však parket využil vhodné chvíle pro přestávku a vyrazil z větší části za občerstvením na oba bary. Bylo to příjemné zpestření tohoto večera a po něm parketu diktát udával opět DJ Tvyks. Ne na dlouho! Zřejmě mě mělo dostatečně varovat do projekce často vmontované logo firem Aquatro či TIGI. Když se to druhé objevilo při tracku právě hrajícího Tigy, který jak asi víte, dal přednost natáčení videoklipu v Japonsku před březnovým hraním v Praze, měl jsem pocit, že to se pouze projekční mistr uklikl a vytvořil překlep. Bohužel ne – byl to klid před bouří, která se strhla zhruba kolem druhé hodiny ranní. To totiž Tvyks ztišil muziku a do reproduktorů se ozýval hlas pána, který se dobrých pět minut snažil návštěvníkům klubu vnutit své produkty nabízené v kadeřnictví Aquatro. Přátelé řeknu vám, připadal jsem si, jako že jsem svědkem nějakého teleshoppingu, za nímž jsem však do klubu vůbec nepřišel. Na důkaz bezchybnosti výrobků jsme se měli podívat "nahoru, kde z modelky vykouzlí krasavici," přičemž valná většina všech dezorientovaných zírala na pódium a dotyčného muže s mikrofonem na něm hledala, než pochopila, že ono "nahoře" znamená také po schodech z parketu ven, kde právě probíhala vlasová show! Trapná, velmi trapná přestávka a trapnější o to víc, že v klubu Radost FX se vůbec nejedná o výjimku, kterak vytrhnout lidi, co přišli hlavně za muzikou, z tance... Něco podobného se stalo při vystoupení Slam, když se zase dáma od společnosti Frisco rozhodla uspořádat tombolu. Věru pošetilé nápady mají ti čím dál více dravější sponzoři či partneři...

Meine Damen und Herren - Rec De Weirl und DJ Deelay aus Berlin!

Jak už jsem říkal, vystoupení hlavních hvězd bylo naplánováno na třetí hodinu ranní a tak se také stalo. Za gramofony se jako první z dvojice rezidentů berlínského klubu Sage postavil dreadatý Rec De Weirl. Člověk by čekal, že vzhledem ke své vizáži vytáhne nějaký dub či jungle a on plynule navázal příjemnou houseovou nadílkou. Překvapivě míchal přes fader (zřejmě se na něm hip-hopové základy podepsaly), své placky měl pevně v prackách a model míchání byl stále stejný. Nejdřív v průběhu hrající desky publikum namlsal ukázkou toho, co na té druhé desce je, tu předchozí nechal ještě chvilku hrát, pak pustil obě současně a tou, která dohrávala, na konci ještě jemně zascratchoval. :) Set nebyl nijak podbízivý, osobně mi výběrem připomínal třeba mixovaná dílka dvojky M.A.N.D.Y. a v okamžiku, kdy se parket maličko vyprázdnil, sáhl po nějakém osvědčenějším titulu, který tu musí každý znát, jako třeba Dare od Gorillaz či Slam s Tyronem Palmerem zásluhou singlu This World ve Wighnomy Brothers & Robag Wrume Bukkelflipps remixu a rázem bylo opět plněji a atmosféra vřela. Svého parťáka Deelaye za mix pustil přesně za hodinu a co se týče samotného mixování, ten se ukázal ještě o chloupek zručnější, avšak s výběrem muziky na tom byli oba podobně – poutavá náplň s nápady, plná zvratů a zajímavých postupů.

Narozdíl od valné většiny osazenstva klubu jsem se v půl páté odebral k domovu a opouštěl tak řádně rozjetý mejdan se zatím tou největší návštěvností v historii Plastique. Brzy naviděnou, doufám však, že podobných reklamních masírek budu ušetřen. To už bychom mohli příště jako hlavního hosta večera přivítat Horsta Fuchse a nemusel by vůbec postávat za gramofony, ale třeba na baru péct vajíčka...