Metro.xy report

Byl jednou jeden slon, oblečený v krásném stříbřitě šedivém kabátku. Rád si hrál s kamarády, tančil a zpíval. Tvor to byl chytrý, někdy se i učil. Ve svých takřka deseti letech uměl mnoho věcí, na které jeho spolužáci nedokázali ani pomyslet. Takový to byl slon. Jednoho deštivého večera však náhle zčervenal. Ba ne, zrudl. Od hlavy až k patě. "Co to?" divili se všichni. "Řezníci jdou! Utíkejme!" zvolali jiní. V děsivém ohromení mlčky stál a krev se mu řinula do mohutné hlavy s placatýma ušima stále rychleji. Ten slon se milí přátelé, naprosto obyčejně bál. A ti zbylí, o něj. Tváří v tvář blížící se agonii kruté smrti učinil to, co běžní sloni nikdy nedělají. Začal se bránit. A věřte, nebo ne - ostatní také. A že jich bylo panečku!

Tak či onak, první z bitev o slona Linharta je u konce. A výsledek? Nejistý. Celý happening a zároveň manifest pražské alternativní kulturní obce se uskutečnil tento čtvrtek v uzavření ohroženém klubu Roxy. Nesl zajímavý podtitul Metro.xy, který měl ve svém myšlenkovém základu reflektovat rozsáhlý projekt presentace nezávislé kultury, běžným a žalostně dezinformovaným spoluobčanům. Jak už však bývá na některých radnicích zvykem, úřední obluda se dala do pohybu a znuděná byrokratova ruka vláčným tahem celé dění zakázala. Škoda. Podstatná část radikálního otevření se světu tak zapadla do hlubin zapomnění a omezila se jen na prostory klubu či přilehlé galerie. Nic to, program byl i přes všechny nesnáze a nesmyslné nástrahy dokonale připraven.

Koncept, dle očekávání rozdělen do dvou na sobě nezávislých celků potěšil příznivce téměř všech hudebních i výtvarných disciplín, jež svou interpretační formou intimně laškují s novými multimédii. Večer to byl hezký. Nepříliš často pozorovatelný koktejl městských subkultur družně diskutoval za šelestu přítomných kravat o tendencích nového umění, klubeři v napjatém očekávání příchozivšího weekendu protáhli unavená těla a hiphopeři neopomněli nažhavit konce svých zelených ratolestí. Prostě idylka. Vystupující umělci se činili jak mohli a v rámci vlastního dílu podpory bez nároku na finanční honorář. Milé od nich. Za mixovacími pulty se objevila notoricky známá jména jako Michael Burian, Tráva, Chris Sadler, Dan Cooley a další...

Za pozastavení rozhodně stojí krátký koncert oblíbené formace Skyline. Myslím, že volba jejich přítomnosti v žádném případě nebyla marná a upocená rozdmýchaná srdíčka vesele se bavících návštěvníků rozvášnila snad nejvíce. Po bleskurychlém a rebelantském ántré zanotovali oblíbené hitovky a rozkotlili již tak přeplněný parket do nesnesitelného vysokoteplotního biče. Vhodnou alternativu k neobyvatelnému klimatu na hlavní stagei utvořil chill-out s prudkým a duševně velmi uklidňujícím junglem. Enkláva usměvavých MCs v čele s nejrespektovanějším městským pobudou MC Špínou jasně demonstroval jaká politika do těchto míst skutečně patří.

K negativům akce bych přičetl nepříjemnou, sic zcela pochopitelnou hladinu zvuku, jež hudební zážitek do silné míry devalvoval a zmiňované "nekřesťanské" horko, kterému by i ta nesnesitelná na technoparties jen sotva mohla konkurovat.

Speciální větičku si nechám pro situace nedbalé hlupáky, jejichž návštěvy bychom se na regulérní placené party dočkali stěží, nicméně naddimenzované stavy, kterými přišli reprezentovat kolektivní kulturní úroveň, často vedly ke kolapsům a zpětnému negativnímu odlesku v očích odpovědných. Pár facek a ven. Poprvé v životě souhlasím s násilím. Doufám, že naposled.

Co říci závěrem? Večírek na podporu našich komunit a společného centra byl vydařený. Svůj účel však bezezbytku nenaplnil. Jak říká můj dobrý kamarád, shodou okolností aktivista: "Roxy musí ven. Roxy musí do ulic.(!)" Co myslíte Vy? Já souhlasím.