Report z Čár 2006 na Císařské louce od Myclicka

Hlídej si svého prodejce pohonných hmot!

O tom, že se ty škaredé a nahrbené babizny s bradavicí na nose své nadvlády poslední dubnový den hned tak nevzdají, jsem se mohl přesvědčit krátce poté, co moje pravá noha opustila eskalátor stanice metra Anděl. Tramvají to dál nepůjde, ta má totiž výluku! Koště jsem sebou bohužel neměl a tak jsem se vydal na místo zúčtování hezky po svých. Další kouzla a čáry jsem zaregistroval už po deseti minutách. Tím navigačním majákem měla být v tomto případě čerpací stanice Shell, u níž se mělo zahnout na inkriminovaný ostrov. Žlutá, jako žlutá, že? Shell nikde a Agip si tak hezky svítí do dálky... Ty mrchy si se mnou pod rouškou tmy tedy zahrávají! Po dalších deseti minutách cesty jsem tu "svou" pumpu konečně spatřil - už mi to skoro připadalo jako fata morgana. Ještě, že se člověk tou chůzí v mrazivém víkendu alespoň zahřeje! A na druhou stranu i solidně vytráví. :) Plán pro první minuty byl tedy jasný - něco nebo někoho zakousnout! Po kratším rozhodování sahám po špízu, přičemž v kurzu jsou tu také grilovaná prsíčka a opékané brambory na cibulce s kousky šunky. Uf, až jsem se zastyděl - nejsem tu náhodou spíše kvůli muzice? Naštěstí se tyhle dvě činnosti na tomto místě čarodějnického reje nevylučují a tak zvládám při konzumaci dobré krmě i konzumaci hudební a sice zásluhou posledních čtyř skladeb čtyřčlenného bandu Jan Kořínek & Groove. Mejdanyzm a Bluesound DJs, tedy organizátoři tohoto potlachu, měli ve výběru jediné živé formace večera opravdu šťastnou ruku. A přitom stačí tak málo! Čtyři sehraní muzikanti, kdy se kytara se ságem, bicími, ba ani starými hammondkami vzájemně nepřekřikují, dávka talentu a pak už jen radost z kombinací. Hudebně se jednalo o směs funky a jazzu, přičemž "groovy" tedy tahle parta byla především!

Je libo čaj o desáté, sire? Inu, navštivte náš chillout!

Pokud vám však do výčtu obsazení chyběl lidský hlas, teprve jste si (a to zcela neplánovaně) měli přijít na své. Ovšem na jiném místě a v jiný čas! Rušení nočního klidu je poslední dobou opravdu velkým bubákem, který ani v tento den pro bubáky jako stvořený, nemělo smysl podceňovat. To, že se kolem plotu proháněla policejní auta či návštěva České televize, také o něčem svědčí, že? Natahující se zima od řeky, s rýmou a kašlem v těsném závěsu, mě snadno přinutila k návštěvě prostoru s gramofony. Vlastně ještě ne... Takový horký čajík, i když nebude o páté, ale o desáté, člověku také bodne. To však musíme o dům dále a to do improvizovaného chilloutu. Voňavý tabák z vodní dýmky tu příjemně naplnil prostor, za symbolickou dvacku si obarvuji vodu a vyrážím konečně na průzkum DJského pracoviště. Že z uskupení Turtlesquad DJs dorazí jen "želva" jedna, Želva Holohlavá, s tím už jsem tak nějak počítal, takže v tomto směru se překvapení nekonalo. Že tu na vás dýchne znovu australský breakbeatový zvuk, to se dalo také předpokládat, ale že už v deset hodin to tu bude slušně žít? Zima? Radost až na kost z dalšího volného dnu? Či to byl prima zvuk, který sám a tak jednoduše lidem nutí zvedat nohy, aniž by snad měli původně takovéto úmysly? Těžko říci - možná od každého trochu! Jisté je, že počet známých, s nimiž se potkáváte v průběhu roku v klubech, tu byl tentokrát v menšině. Že by Klubáci své zázemí neopouštěli a Venkované zase o čerstvý vzduch a hvězdičky nad hlavou nechtěli přijít? Vypadá to tak - v tento okamžik však všichni poskakují do právě servírovaného setu dvojky WEKI.

Värtinä? Ne, tohle jsou WEKINE!

Wega a Kim Pixa si už zvykli na výrobu vlastního krátkého intra, šitého přímo na míru konkrétní akce, takže nejinak tomu bylo i nyní, za gramofony však tentokrát nestály dvě postavy, nýbrž tři! Posilou s mikrofonem byla Tereza Nekudová a nutno podotknout, že takhle ve třech jim to slušelo ještě více a Tereza pouze potvrdila své kvality, na něž se v souvislosti s taneční hudbou začalo tak nějak pomalu zapomínat. Zatímco za normálních okolností oba pánové bravurně přikládají pod kotel, jenž by svou sálavostí mohl soupeřit s oběma ohni venku, tady se museli krotit... Přeci jen jim přijela návštěva a navíc s hlasem ostrým jako břitva. Pro ně tradiční electro house tu prostor získal, byl ovšem držen na uzdě. Pouze jednu rozjetou pecku si chlapci neodpustili a sice Washing Up od Tomase Anderssona v remixu u nás již dlouho očekávaného Tigy. Nálada v sále tak pro sto lidí pomalu vřela a kolem tři čtvrtě na dvanáct žezlo přebíral jeden z milovníků "modrého zvuku" DJ Rosi. Ten si sebou na párty zřejmě přinesl nějakou hudební hustilku, protože tempo pomalu nabíralo ještě větších obrátek a membrány reproduktorů úslužně pumpovaly vstříc nadšeným tanečníkům, kteří tu všemi končetinami vířili vzduch. Jak jsem si všiml, stále se ještě reaguje na Aftermath od Erica Prydze, kterou tu Roman protáčel opravdu hodně rychle. I přes chlad, který mezitím ostrov přikryl, jsem náhle dostal chuť na mojito v přilehlém cocktail baru, do něhož byly zavedeny reproduktory z hlavního sálu. Tak jsem se také kolem jedné hodiny přistihl, jak sedím u ohně s kelímkem plným ledu. :) I takové věci se dějí, když vás honí mlsná... Nicméně za namíchání tohoto mátového drinku píši panu barmanovi do jeho žákovské knížky jedničku s hvězdičkou a to hned přes celou stránku!

Když se Robinson nevěnuje Pátkovi, paří v neděli na compu hry!

Robinson Crusoe by se asi divil... Ostrov, neostrov, díky sdružení Cyber Machines se tu na několika počítačích odvíjel podle vlastních pravidel počítačový život a trhaly se rekordy v nejrůznějších hrách. Absence teleportu nám však stále přidělává vrásky a vzhledem k tomu, že z Karviné to opravdu není, co by kamenem dohodil, původně avizovaný DJ Airto byl v line-upu nakonec nahrazen. Stájového kolegu zastoupil DJ Rai a po jedné hodině ranní tak Roman střídal Romana. Ten tentokrát na gramofonový talíř pokládal, či spíše do CD přehrávače zasouval, třeba Friction od Copa Move, nechyběl ani jeho oblíbený Tiga s už vlastní You Gonna Want Me, starší ročníky si mohly zase zavzpomínat na Gat Decor (z dob Shakeů provařenou) Passion, či stařičké Orbital a zaujal mě i bootleg se základy New Order. V půl čtvrté ráno Romana II. střídal DJ Radio a také on prokázal, nakolik dokáže být přizpůsobivý. Nejdříve si střihnul zhruba čtyřicetiminutové pásmo s aktuálními electro zvuky a teprve až pak sklouznul do své oblíbené undergroundové škatulky, kterou nejčastěji pootevírá pod hlavičkou UNDERGROUNDIY na House boatu U Bukanýra. Také zde se vzpomínalo a se stařičkou Throw od Paperclip People, která má v originále snad čtrnáct minut, to u mě vyhrál na celé čáře! Večer uzavírající Kaik měl publikum spíše ještě stále nažhavené než unavené a tak tu kolem páté hodiny prosvištěla třeba nalomená verze underworldovské Cowgirl a jiné tak snadno zabírající hitovky, na něž byl celý les rukou nad hlavami spokojeně přešlapujících. Následně se uskutečnil ještě ping-pong všech hráčů tohoto večera a pro ty, pro něž byl příliš krátký (zřejmě) ještě after party na již přestěhovaném House boatu U Bukanýra.

Honem k baru, honem k baru - za chvíli nebude co pít!
 
Výtky budou tentokrát pouze dvě a paradoxně nemíří za organizátory, ale za personálem restaurace Cinda. Tedy: "Když vám v jedenáct dojde jedna značka vodky, ve dvanáct Bacardi a ve dvě Red Bull, nebylo by fajn vyrazit pro zásoby na pár kilometrů vzdálenou benzínovou pumpu a nebo si opravdu nechcete vydělat? A je nutné, aby se v prostoru chilloutu hrálo k ránu nějaké uvzdychané R´n´B s ufňukaným textem z Evropy 2? Nebyl by náhodou lepší nějaký down tempový set či třeba esoterická muzika?" Přesto díky moc za jeden báječný a předem neplánovaný večer a za rok (snad) naviděnou. Bylo to moc prima, jen za těch pár stupňů navíc bych si byl ochoten snad i připlatit! :)