REPORT

 

Funkomat - super kalba?

Na tenhle nejvíc funky mejdan jsem se dost těšil, vzal jsem přítelkyni a jeli jsme sto kiláčků do Prahy. Prostě jsem si tak nějak myslel, že to bude stát za to. Opravdu stálo. V devět hodin jsem se v Radosti stavil abych se zeptal jak to je s lístkama - prej se otvírá v deset, lístky budou taky až v deset (ale ať přijdeme raději dřív, abysme se tam dostali :). Vzhledem k tomu co jsem potom viděl a zažil to byla opravdu zábavná poznámka. No nevadí skočíme si zatím někam na pivko.

Ve 21.50 jsme byli zpátky jako na koni, a opravdu už před tímto vyhlášeným (?) klubem podupávalo pár lidí. Opravdu to nevypadalo, že by se vstupenky měli prodávat před desátou protože se vše začalo na prodej teprve připravovat. Bohužel to nebylo ani v deset, "nutné" přípravy se protáhly minimálně do čtvrt na jedenáct. No nic, zaplatili jsme a vrazili do klubu. Po chvíli jsem zjistil, že kvůli úklidu se začátek neprotáhl. V Radosti jsem ještě nebyl (nikdy mě sem nic nelákalo - až teď funky), ale to co jsem viděl za bordel mě dost překvapilo.

No bordel naštěstí není všechno jde o muziku, o párty a o lidi. Lidí jsem se dočkal. Před půlnocí nebylo k hnutí, jít si zatančit byla dost bláhová myšlenka - také proto, že před vchodem na sál bylo umístěno menší podium, které nejfrekventovanější místo klubu zužovalo na jeden metr. O půlnoci na něm sice chvíli žonglovali dva reklamní (a šikovní) žongléři, ale stejně bych ho dal jinam.

Druhým nejfrekventovanějším místem byly vstupní schody a místa u šaten. Zaměstnanci klubu se zřejmě domnívali, že když spousta lidí (znechuceně) odchází, v klubu tím vzniká spousta místa, která se musí zaplnit minimálně dvojnásobkem nových (a platících lidí). Když jsem tak sledoval osazenstvo klubu, usoudil jsem, že lidé kteří přišli na funky dřív pomalu mizí a nahrazuje je zástup jiných. Přesto jsem byl odhodlán vydržet - chtěl jsem přece slyšet jam tria Holý, Ruppert, Graves s Kubou Soulcheckem! Skoro to vyšlo, zbývalo jen pět minut. Když jsem v jednu zhnuseně opouštěl klub, potkal jsem u šatny očekávanou část Monkey Bussines a spoustu lidí, kteří utíkali z klubu a nebo šli dovnitř. Rozhodně to nevypadalo, že by někdo chtěl říct dost, je plno. A tak jsme se vydali našich sto kilometrů k domovu.

Co k tomu říct? Kdyby přišla do klubu jen lidé z guestlistu (čtyři stránky A4, plus doprovod), mohli se luxusně bavit, hudba za to jistě stála, alespoň co jsem zaslechl z reproduktorů na baru. Pokud by s nimi přišlo dalších 200 lidí (aby guestlistu tu zábavu zaplatili) už by se asi začali mačkat. Přišlo jich (a bylo jich puštěno) mnohem víc. Pořadatelé se chovali (vele)tržně: vlezeš - zaplatíš - zjistíš, že se dusíš - uvolníš místo někomu dalšímu, kdo zaplatí. A navíc čím víc lidí do klubu nacpeme, tím dřív někdo vypadne. Takže jim já osobně děkuji za dobrou zkušenost (která mě stála 1000kč) : a) do Radosti už nepůjdu, b) nejspíš si dám pozor na akce agentury Hasta Luego, c) když chci funky pařbu tak půjdu někam kde to není o hvězdě a o penězích, a samozřejmě nemusí to být v Praze. :)
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016