Report z červnové párty Plastique od Myclicka

Má drahá dej mi víc své lásky, aů!

S We Interrupt This Programme jsem si jich všiml poprvé a díky reklamnímu spotu na "cé jedničku" už je poznával celý svět. S další We Have The Technology pak ti dva jen potvrdili, že na to mají. Kolikrát za život se vám ale stalo, že vás do klubu nahnala jen jedna jediná skladba? Mně osobně tedy poprvé! I když... Give Me Love má tu výhodu, že to je vlastně několik tracků pohromadě. Proplétá se tu The Freaks Come Out od Cevina Fishera s beaty Jacksonova Thrillera, které tak citlivě před pár lety vypreparovali Layo & Bushwacka!, jasná inspirace je tu v podobě I Feel Love od Donny Summer a v závěru ještě jako by se sem vloudily hlasy Kylie Minogue. Tomu říkám panečku guláš, ale jak chutný a jak kořeněný! Uznáte sami, že i když ti dva neměli v červnu zahrát live, toužil jsem je poznat alespoň face 2 face a jako hudební voyeur šmírovat, jak poškádlí klubové gramofony. 23:07 ukazovaly hodinky v okamžiku, kdy jsem po kontrole obsahu mého příručního zavazadla a zodpovězení té správné odpovědi ve vědomostním kvízu Vlastníš nůž nebo pepřový sprej?, stoupl na první schod mého čím dál více oblíbenějšího místa.

Nejdříve učesat, pak se napít, pak pokecat a pak možná na parket...

Něco se však změnilo, něco je jinak a v Radosti si toho všímám už poněkolikáté. Ačkoliv si tento klub na návštěvnost stěžovat nemůže, klientela jako by sem přestala chodit za muzikou, ale spíše dělala maximum pro to, aby oba bary vypila co nejdříve. Jak si jinak vysvětlit fakt, že na parketu byli v tomto čase dva tanečníci, zatímco bary doslova praskaly ve švech a oči všech byly upřeny na improvizované kadeřnické studio, kde se vyčesávalo, tužilo, barvilo a stříhalo, jako by to snad mělo být naposled a od zítra jsme už všichni měli být holohlaví tak, jako jeden z rezidentů této párty? Nezájem o Vectifovy placky, únava, upovídanost nebo snad trpělivé čekání na hlavní hvězdy večera? Nutno podotknout, že produkční klubu vzhledem k rozjezdové hodině své hosty nikterak nešetřil, nepodbízel se a na svou hudební pilu tlačil tak, že zuby lítaly na všechny strany. Přitom jedno se mu upřít nedá - neopakuje se! V praxi to znamená, že pokud ho čtvrt roku neslyšíte, absolutně nehrozí, že by vás nudil svým přezrálým a poškrábaným archivem. Jeho spanilá jízda byla pro mě silně anonymní, pouze jsem tušil podle sluchu produkci labelů Get Physical či Fine Records. Deset minut před půl dvanáctou udělal David vzhledem k žalostnému stavu na parketu svůj první ústupek. Kultovní snímek Pulp Fiction viděli už snad všichni a tak tu byla šance, že alespoň na zajímavý bootleg v novém electro hávu od Kaiser Souzai by si mohli návštěvníci klubu skočit. Alespoň na těch sedm minut! :) Nu určitě ne všichni, ale tak desítka tomuto vábivému songu, z něhož se ty zahuhlané vokály "Girl, You'll Be A Woman Soon" pozvolna vynořují na povrch, přeci jen podlehla. Pokračování v podobě projektu Fragma, který se aktuálně spojil s Kirsty Hakshaw, už bylo v tuto chvíli pro většinu lidí v klubu mnohem stravitelnější. O půl dvanácté střídající DJ Tvyks v první řadě nepřekvapil volbou odvážného úboru, ani volbou účesu. Vždyť s logem firmy L´Oreál na flyeru musí i on salón Petry Měchurové tak nějak reprezentovat...

Vítejte na planetě Plastique a ať se vám u nás líbí!

Dochází ke střídání stráží a věřte nebo ne, je to tu. Give Me Love. Já se dočkal své zbožňované už v půl dvanácté! Tvyks sice nepřekvapil kostýmem, překvapil však hudebně, respektive ukázal, že jeho už tak široký stylový záběr má ještě rezervy a do té šířky se dokáže stále ještě bez problémů roztahovat. Tentokrát to s novodobým punkem tolik nepřeháněl, kytary se ostřily pouze výjimečně, zato se místy sklouzl po vlně, která měla k breakbeatu už velmi blízko. Zásluhou Pet Shop Boys a jejich skladby Minimal v remixu Tigy upozornil na událost, na kterou se tu všichni už moc těšíme, přihodil svou oblíbenou All Night Disco Party od Brakes, sáhl po stále fungujících Digitalism, Primal Scream do setu zase vnesli trochu živočišnosti a s každou další deskou se parket plnil a především v prvních řadách to vřelo a začaly se ozývat první extatické výkřiky. Dostalo se také na Peachas s Two Guys (For Every Girl) a také Kikův remix Kowalskiho House Of Hell byl excelentní prací. Triumfální finále s Praga Khan a pohledem až do roku 1991 za skladbou Injected With A Poison, která tak věrně přibližuje ono "acidové období" bylo opravdu strhující! Ten, kdo se právě neoddával tanci, mohl s otevřenou pusou z parketu sledovat dění na velkém plátně, kde se právě rozvíjel barevný svět se svým vlastním životem a svými pravidly. Nejrůznější obrazce, známé tváře, k tomu výpůjčka z animovaného videoklipu od Adama Skye - Ape X  (ten zahrál mimochodem Tvyks za bouřlivého přijetí také), potěšilo i zveřejňování line-upu, nechyběla loga této párty a čas od času se zde mihla také soutěž s odesíláním SMS, přičemž tady na parketu jste byli o signál samozřejmě ochuzeni. :) Smůla pro všechny soutěživé! Chválím projekci z rukou VJe Martina, ale pochvalu zaslouží také světelné zázemí klubu. To jako by při zamlžení (nebo spíše zamoření?) vytvořilo kulisu pro život na jiné planetě. Vše podtrhlo (do slova a do písmene) několik ostrých zelených paprsků laseru a vám bylo v tomhle tajuplném světě moc fajn.

Coburn: sběratelé hitovek v nových kabátcích! 

Ačkoliv Coburn dorazili na místo určení s taškami desek ve tři čtvrtě na jednu, za gramofony se postavili s akademickou čtvrt hodinkou zpoždění. Jako první si od Tvykse žezlo převzal vyhublý a potetovaný Tim Healy. "Tak kterápak bude ta první?" honilo se mi hlavou. Bootleg! Dvě skladby v jednom - v tomto případě se k základům jejich vlastní We Interrupt This Programme ještě zvládly napasovat vokály Gwen Stefani z Hollaback Girl. Prima - do atmosféry večera pasovala náležitě. Pouze se samotným mixem to už bylo horší... Co to? Náhoda nebo snad nehoda? Po dvaceti minutách a pár dalších prolnutích bylo jasné, že míchání není příliš silnou stránkou téhle dvojky. Vždycky nechali track dohrát skoro až do konce a pak se nějak záhadně "prošmodrchali" ke skladbě následující. Ze začátku byl také cítit úbytek basů a zvuk se stal na chvilku poměrně nepříjemným. Ti dva měli své role rozděleny. Zatímco druhý Pete Martin míchal o poznání lépe, Tim tu byl hlavně jako bavič. Tleskal s rukama nad hlavou do rytmu a snažil se tanečníky i přes vlastní technické problémy vyhecovat k ovacím. A náplň jejich setu? Že dojde na Give Me Love, to se dalo tak nějak čekat, jinak se v jejich hře objevil i bootleg známé Lady Marmalade od čtyř kočiček, pohladili s Goldfrapp, došlo i na u nás notně provařenou Out Of Space od Prodigy, ke slyšení byl i přemíchnutý David Guetta a pro mě dosud neznámý remix Technologic (kolik jich asi ještě bude?) od Daft Punk. Zkrátka tohle byl set plný hitovek (že by se sklapnutou čelistí Pete Walk s Madmanem svorně záviděli). Místy byly lacinější, místy zajímavější a tak také tento model fungoval. Parket se zaplňoval i vyprazdňoval v pravidelných intervalech a stejně tak to bylo s náladou. Chvílemi se řvalo, chvílemi byla velmi vlažná. Pánové pozdě začali a nějak se jim u výtečných odposlechů zalíbilo, takže si proti původnímu plánu svou hru o čtyřicet minut protáhli a deset minut po půl čtvrté se s publikem Radosti loučili s posledními tóny What Else Is There od Röyksopp, tentokrát v úpravě od Vitalica.

Domů? Ještě je brzo, jen hezky křepčete dál!
 
Sluchátkového jacka si s nimi v tento okamžik vyměnil znovu Vectif a ten měl poměrně nelehký úkol - zapracovat se zřetelným úbytkem lidí na parketu a nahnat zájemce o tuhle muziku zpět. Vytrvalci si pak mohli skočit třeba na novou verzi deset let staré From Disco To Disco od Whirlpool Productions (přičemž tahle recyklace mě nezaujala vůbec a mám pocit, že všechny čtyři nové remixy nesahají originálu ani po kotníky). Rozhodně David překvapil s Boogie Pimps s jejich (i diskotékami) protřelou Somebody To Love, potěšil s Black Sabrina od projektu Remo s mým oblíbencem Chelonis R. Jonesem, zopakoval ještě jednou "Pulp Fiction" v jiné verzi a rozhodně tento přetěžký úkol zvládl na jedničku. V půl páté ráno, kdy jsem Bělehradskou 120 opouštěl, si totiž všichni na parketu jeho hru očividně užívali...

Blue Wednesday aneb Plastique za námi, Luxusní Plastique před námi!

Po čtyřech návštěvách této párty se nemohu ubránit tomu, že tento Plastique byl pouze Plastiquem průměrným a pokud jste z nějakého důvodu chyběli, zase až tolik litovat nemusíte. Coburn mají rozhodně dobrý vkus, ale vyhovují mi mnohem více jako producenti, než jako diskžokejové. Podle mého by jim pár hodin v nějaké škole DJingu bylo ku prospěchu, i přesto, že DJing není pouze o přesných mixech. O tom jak míchá baskytarista New Order Peter Hook se budete moci přesvědčit už příští středu na Plastique De Luxe a mě už teď mrzí, že se této události zúčastnit nemohu. Slyšet Blue Monday od člověka, který se na ní podílel, byl vždycky můj sen...

foto: Vladislav Miko