Romanův report z LetMeOpen Bassnight

Bassnight je pravidelná a úspěšná akce v klubu E-Xit 2 v Kobeřicích u Opavy. LetMeOpen je zase nápad agentury UnitedTechno, za kterou stojí například severomoravský DJ Kwaczo. Již loni se na místě bývalé střelnice v Suchých Lazcích u Opavy konala akce Babyllon  Open Air Festival, která bez nějaké větší reklamy a zahraničních hvězd nalákala, dle slov samotného Kwacza, přes 400 platících návštěvníků. To je na tento velmi “rodinný” areál úctyhodný výkon. Spojením klubovky Bassnight s prvním ročníkem LetMeOpen slibovalo minimálně stejný počet návštěvníků. Měla tomu napomoci velká kampaň na desítkách hudebních serverů nebo posílený line-up o DJe a projekty z Japonska, Anglie či Německa. Jenže v předprodeji se prodalo asi 60 lístků a na akci samotnou dorazily přibližně dvě a půl stovky návštěvníků, což nafouklý line-up jmen rozhodně poplatit nemohlo. Z prvního ročníku tohoto festivalu se rázem rodí možná i poslední. A přitom nejspíše stačilo udělat “pár věcí” trochu “jinak”.

Nedělá mi problém dojet si na mnou vybranou akci kamkoliv po republice, ať je to sebevíc zapadlé místo. A myslím, že stejně uvažuje spousta lidí. Suché Lazce kdesi u Opavy se za centrum široko daleko v okolí tohoto třetího největšího severomoravského města rozhodně považovat nemohou, ovšem pro hudbu dojedu i na světa kraj. Já, jako Pražák bez auta, jsem poněkud znevýhodněn, ale i kdybych byl auta vlastníkem, přesto bych nevěděl, zda mám tímto prostředkem vyrazit. Webové stránky tohoto festivalu nabízely nespočet informací. Jenže informace o případném parkovišti nebo rady, kde své čtyřkolové miláčky nechat, na nich naprosto chyběly. Navíc informace o spojích opavské MHD byly sice fajn, ale při počítané návštěvnosti několika set lidí by jediný ranní spoj v neděli nemohl zdaleka stačit poptávce. S dopravou to bylo vážně jak s loterií, ale nakonec lidé nechávali svá auta kde se dalo: přímo v lese u akce na vyhrazeném parkovišti (které nakonec našli) a nebo v nedaleké vesnici Suché Lazce. Bohužel to bylo právě jen těch cca 250 lidí, kteří dorazili. Zbytek to raději předem vzdal.

Snad ještě fatálnější chybou bylo rozjet festival v jednu odpoledne. Již při prvních zmínkách o line-upu tohoto festivalu mi bylo jasné, že prvních šest nebo sedm DJů bude hrát samo pro sebe. Tohle je Česko a tady se chodí na party zásadně až po setmění, což je v létě po desáté hodině večer. Navíc pořadatel očividně zapomněl na zájemce z Prahy a jiných dalekých míst této republiky. Abych stihl začátek festivalu, musel bych vstávat už někdy v půl šesté ráno a to jsem při vší vůli slyšet vytříbený vkus DJe Click Joea, který program festivalu LetMeOpen zahajoval, prostě nedokázal provést.

Odmyslím-li si všechny tyto chyby v organizaci celého festivalu a zaměřím-li se jen na jeho hudební a vizuální stránku, musím a chci vyzdvihnout některé momenty. I když vlastně ty momenty, na které jsem se těšil nejvíc, kazil právě ten neduh v podobně startu v tolik brzkou hodinu a nezájem lidí přijít poslouchat muziku dřív, než i ty poslední paprsky slunce zajdou za obzor. Minimal a klidné beaty v podání Click Joea a Uncleana, stejně tak house v podání Weina jsem bohužel nestihl. Přitom stačilo tak málo: začátek třeba v osm večer a dvě stagee. Jedna klasika techno, na které byl tento festival primárně zaměřen a druhá stage, která by klidně jela jen část noci se zaměřením právě na ty experimentálnější a klidnější styly. Takhle se stalo, že před vystoupením DJe Face se svou muzikantskou bandou, který se vyžívá v příjemných houseových rytmech okolo 120 BPM, předcházel tech-breakový nářez v podání UK DJe FaderFader o BPM mnohem vyšším. Ale jelikož v areálu v tu chvíli posedávalo jen velmi málo návštěvníků, tak hudební “šok” je až tolik nevzrušoval.

Co bylo v tu chvíli úsměvné, byl pobíhající kameraman ze stanice Óčko, který prostě neměl co točit. Vehementně vybízel alespoň těch několik desítek lidí k tanci, aby je mohl zabrat do shotu připravovaného pro jeden z pořadů této hudební televize. Dlouho se k tomuto činu nikdo neodhodlal. Ač se tedy nakonec, do rytmů a melodií linoucích se z gramofonu, perkusí a trumpety v podání Face 2 Face, začaly vlnit dvě příjemné slečny. Osobně jsem si pohodové vystoupení, jen části této muzikantské pětky užil a jen mi bylo líto, že lidí podobných chutí se nenašlo v tu chvíli v okolí více.

Dalším bodem programu bylo vystoupení dvojice DJů Cou-D a Baluu z klubu E-Xit 2. Jejich set byl postaven na směsce hitovek (Kill Bill, Safri Duo, Depeche Mode, The Prodigy) zabalených do hutného techna. Ačkoliv jejich set postrádal jakýkoliv vývoj, klukům z Kobeřického klubu šlo primárně o zábavu a o to, nahnat před sebe další tanečníky. Podařilo se jim to pouze u dvou asi šestiletých slečen, které přišly s tatínkem, jež si v areálu dal pár piv. Před setměním musely malé návštěvnice do hajan a tak byl pomyslný parket opět prázdný.

Den se pomalu loučil a počet návštěvníků se přeci jen zvětšoval. Sice to bylo stále ukrutně málo, ale občas to stačilo na záblesk či jakýsi náznak atmosféry. O hudební nářez se tu v hodinových sledech snažili nejrůznější kotelníci. Nejdříve čeští BB Mike a Hyde a po nich japonští Go Hiyama a Takaaki Itoh. Právě tyto dvě jména jsem očekával, že přilákají daleko více lidí. Hiyama hrál live, stejně jako třeba loni ve Svojšicích. Na mě osobně to bylo až příliš monotónní nezáživné techno. Dlouhé stopáže jednotlivých tracků byly často ubíjející a proto jsem se těšil na půlnoc, kdy Hiyamu měl vystřídat Takaaki, známý to drtič kamení. Nezklamal. Jeho set měl šťávu a spád. Tracky se střídaly jen po několika málo minutách a tak se stále něco dělo. Trochu mě zklamal, že nezařadil více zlomeného rytmu, který jsem od něj očekával, ale i tak to byla nadstandardní šedesátiminutovka.

Naopak neuvěřitelně mdlá byla další hodinka ve společnosti němce Briana Sanhajiho. Taktéž zahrál live a taktéž to bylo bez náboje, jako v případě Go Hiyamy. Za to největším pekelníkem se ukázal být samotný pořadatel LetMeOpen Bassnight, DJ Kwaczo. Jeho set byl ještě více strhující, než v podání Takaakiho a navíc obsahoval spoustu skvělých melodických breakdownů, které ještě více umocnily to přikládání pod kotel s každým dalším nájezdem. Rovné i zlámané beaty byly v rovnováze a Kwaczo se také jako jediný DJ snažil komunikovat, alespoň v rámci možností, s ne příliš početným publikem. To se mu odvděčilo asi tou “nejrozjetější” atmosférou, jakou dokázalo vytvořit. Dalším střídajícím byl Daho, který nahradil v line-upu chybějícího Spyra. Jelikož ale cesta zpátky domů, do Prahy, byla předlouhá, musel jsem se pomalu dát na odchod. Z toho, co jsem ale v podání Daha slyšel, bych mohl soudil, že podobně rozjetá atmosféra tam mohla vydržet až do svítání.

Ještě jednu věc ale musím pochválit. I přes předem jasný prodělek celé akce jely po celou noc oba dva přítomné lasery a světla včetně stroboskopu. Byla to úžasná podívaná a jen mi potvrdila, že ne všichni musí dělat party jen pro peníze. V tomto ohledu je mi pořadatelů líto, že jim ty lidi prostě nepřišli. Tahle akce si minimálně dvojnásobek clubberů zasloužila. Ocenili by pestrý line-up v jinak spíše rodinném festiválku a užili by si to, za co jinde zaplatí až trojnásobek. Doufám, že se Kwaczo a spol. nevzdají úplně a že za rok něco podobného uspořádají zas. Klidně s menším line-upem, klidně s menším počtem hvězd, za to ovšem s podobným přístupem a citem. Jen bych doporučil, pro příště, upustit od “nadstandardních” prvků, které clubbery jednoduše nenalákají. To jest brzký začátek celé akce a pel-mel na jediné stagei.

+ Face 2 Face, Takaaki Itoh, Kwaczo
+ Světla a lasery
+ Brian Sanhaji jako štědrý dárce svých vlastních vinylů (kdo za ním přišel, dostal vinyl)
+ Příjemná obsluha v “občerstvovacím okénku”
+ Pohodová alternativa k monstrózním festivalům, kde je vše, ale nic nestíháte

- Brian Sanhaji jako DJ
- Jedna stage na příliš obsáhlý line-up
- Opilí “pořadatelé” u pokladny
- příliš málo lidí
- Česko – Ghana 0:2