Report z Mystic Sk8 Cupu od FlyBoyEdy

foto: Dave

Snad k žádné sportovně-kulturní akci nemám natolik vřelý až sentimentální vztah jako k dnes již poměrně kultovnímu Mystic Skate Cupu, každoroční to oslavě skateboardingu, zábavy a hudby. Již třinácté pokračování tohoto vysoce respektovaného šampionátu se opět konalo na pražské Štvanici a kromě velké řady kvalitních jezdců se mohlo pochlubit také velmi slušným hudebním programem a všemi možnými "kulturními vložkami". Ačkoli to tak původně vůbec nevypadalo, počasí pořadatelům věnovalo svoji vrtkavou přízeň (minulý rok takové štěstí neměli), a tak jsme si užili velmi příjemný víkend, kterému vévodila především prkýnka (nikoliv ta záchodová), šampióni z celého světa, překrásné seňority, fajn hudba a samozřejmě i hodně nekompromisní kalba. O to, co jsem stihl a prožil, se s vámi rád podělím.

Pátek:
Vzhledem k pracovním a jiným povinnostem přicházím do areálu MSC až k večeru. Dusno a děsivě zatažená obloha nevěstí nic dobrého, občasné zahřmění a zatím poměrně nízká návštěvnost tomu také moc nepřidávají. Procházím se areálem a pozoruji dění. Ve streetstyle aréně i na vertikální rampě už se jezdí, zatím to však nevypadá na žádné světoborné výkony ani exhibice, a tak na hlavním pódiu sleduji část koncertu americké party Bad Shit. Chlapci si zvolili poměrně výstižný název, jejich pivní lopato-core prokládaný podobně inteligentními průpovídkami by mi sedl pouze v případě, že bych před vstupem do areálu zkonzumoval tak 15 piv. Bohužel jsem tak neučinil, a tak mám smůlu. Nevypadá to na nějaké zásadní zlepšení či vývoj. Global Station ještě zřejmě nefunguje, a tak si dávám několik průzkumných okruhů kolem areálu a mizím směrem k domovu. 

Sobota:
Počasí je naprosto de-luxe, možná by neuškodilo pár stupňů ubrat, i návštěvnost je na tom o poznání lépe než včera. Všude kolem spousty lidí a já pociťuji neobvykle intenzivní pocit sounáležitosti se všemi přítomnými. Ta se projevuje například neovladatelnou chutí se pořádně zdevastovat. Devastace se odkládá a my se procházíme areálem. Zdá se, že po organizační stránce pořadatelé zabezpečili vše potřebné: dostatek barů s ohnivou vodou i nealkem, dostatek občerstvení, záchodů, snad jen míst s dobrým rozhledem u streetstyle arény, nově postaveného bazénu a vertikální rampy by mohlo být o něco víc. Z toho, co vidíme, je zřejmé, že i na poli skateboardingu nastal od včerejška výrazný posun. Probíhá oficiální trénink, kvalifikace ve vertikální rampě a bowl finále. Kolem páté se otevírá Global Station, kde se nám coby alternativa k hlavnímu pódiu a skateboardingu nabízí velmi příjemná kombinace Djských setů, nejrůznějších koncertních vystoupení a více i méně zajímavých show (Frescuras DJs, Maradona Jazz, The Banda, N.O.H.A., Admirál Kolíbal atd.). Zajímavé bylo i střídavé situování GS směrem k Africe, Japonsku, Rusku anebo Jamajce, k čemuž kromě nejrůznějších vystoupení (tanec, bubny atd.) posloužily sympatické hostesky a jejich mužští kolegové. Potěšila však i projekce fotbalu na velké obrazovce či ovladatelný projekční model naší planety.

Přesto se vrcholem večera stalo dění na hlavním pódiu. Už vystoupení Stephunka T nasadilo laťku zatraceně vysoko a jen mě utvrdilo v tom, že tenhle pán bude vždy o krok napřed. Jeho live band složený z bubeníka (Stephunk T), Dje (Bica), kytaristy, manipulátora za "mašinkami" a čtyřčlenné dechové sekce (jeden z muzikantů se statečně ujal také mikrofonu) předvedl hodně energickou show podpořenou výbornými samply, v níž jste mohli nalézt elementy breakbeatu, hip-hopu, jazzu i pořádně nabroušených kytar. Snad nejhezčím momentem jejich vystoupení pak pro mě byl remix starých dobrých Sebastians, v nichž Stephunk T kdysi hrával. Nádhera umocněná libovou basovou linkou, děkuju…

A samotní Freestylers? Kytarami a hip-hopem prořízlá paráda a zároveň velmi výživná lekce, kterak že má vypadat pořádně nadupané živé vystoupení tanečního projektu. Freestylers zaplnili pódium podobně jako před nimi Stephunk T a jeho tlupa. Svou barvami, energií a pozitivním nábojem sršící show odehráli v sestavě čítající bubeníka, dva kytaristy, jednoho MCího (Marcel Ateen), zpěvačku (Valerie Malcolm z projektu Da Click, kterou používají také Groove Armada coby vokalistku svého koncertního live bandu) a již tradičního chlapíka za klávesami a nejrůznějšími mašinkami (co se týče samotných Freestylers, bohužel nevím, kdo byl kdo). Během zhruba hodinu a půl dlouhého vystoupení jsme měli možnost ochutnat příjemnou směsici líbivého breakbeatu a takřka metalového nářezu umocněného drtící basovou linkou, kytarami, skvělými samply, živými i neživými vokály a dost univerzálním až našprtaným, přesto skvěle fungujícím MCingem. Slyšeli jsme hodně novějších skladeb, ale také jsme zavzpomínali, proběhly méně známé tracky i nejvíc provařené hitovky (Ruffneck, Push Up, Warrior Charge atd.). Fanoušci Freestylers si rozhodně museli přijít na své. Celé vystoupení mělo zajímavý vývoj, měnilo tempo, nálady, zvuk a průběžně gradovalo. MC i vokalistka si hodně užívali atmosféru, zpětnou odezvu publika a vůbec jedinečnou MSC pohodu. Když po nezbytných přídavcích (Fasten Your Seatbelts, Painkiller) skončili, mohl jsem si říct, že jsem konečně viděl Freestylers a že to stálo za to jako sviňa!

Pokud na vás byli náhodou Freestylers příliš pomalí, v konkurenční GS právě hráli Dj Katcha a její projekt The Banda. Asi stěží mohli konkurovat atraktivitě Freestylers, ale své vystoupení rozhodně neodflákli. Katcha protáčela hodně drsné placky znějící jak jump-upové brutality od producentů typu Drumsound & Simon Bassline Smith, celkem masakr, k němuž si připočtěte dva dívčí a jeden mužský vokál (Lin-Dee, C-Lara & MC Jacob). Po nich jsme si v GS prohlédli ještě nějaké ty afro-tanečky, bubínky, vyslechli si po Freestylers bohužel až příliš poklidně znějící počátek vystoupení projektu N.O.H.A. (hrozně fajn a muzikantsky sofistikovaná hudba, ale tak nějak nás malinko uspávala, přeci jen jsme toho měli za sebou mnoho) a vyrazili k domovu.

Neděle:
V oblasti skateboardingu to celé vyvrcholilo. Sláva vítězům, čest poraženým! Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale mým favoritům z let minulých (Sandro Dias a spol.) to letos tolik neskákalo a netrikovalo, ale to už je bohužel nelehký úděl sportovců. Co se týče hudební náplně nedělního odpoledne a večera, přiznám se dobrovolně: dal jsem přednost fotbalu a finálovému utkání MS 2006. Liquid A, Papaya Paranoia, Skyline i Joost Van Bellen jsou sice velká lákadla, ale už jsem (mnohdy opakovaně) měl tu čest, fotbálek byl tedy jasná volba. Lákala mě večerní párty, ale přestože i nadále považuji Joost Van Bellena za jednoho z nejzábavnějších, nejprogresivnějších a také nejosobitějších evropských Djs, jeho současný styl mi už tolik blízký není a na jeho cestě do světa kytarami přeplácaného electro-disca ho už bohužel následovat nehodlám. Snad zase za pár let, až přijde s něčím malinko více deep…

Myslím, že Mystic Skate Cup je přesně ten typ akce, na které si to své může najít téměř každý. K mání je fajn muzika, prkna, krásné ženy, ohnivá voda, tanec, gáblík, nějaký ten art, graffiti a hlavně velká porce zábavy. Letošní atmosféra byla možná o něco méně euforická, než tomu bylo v letech minulých (nepočítám-li předešlý ročník), ale i tak to byl výborný víkend a MSC pro mě i nadále zůstává jednou z nejpříjemnějších akcí vůbec. A jestli se vypravím i příští rok? Na to vemte jed, Mystic je prostě Mystic a jak určitě víte, stará láska nerezaví…