Bestův report ze Solid Steel s Bonobem

V pátek 22.9. 2006 proběhl v klubu Radost FX již čtvrtý večírek ze série akcí Solid Steel Session. Hlavním tahákem byl producent a DJ Simon Green aka Bonobo. Do Radosti přicházím před dvanáctou hodinou, zařídil jsem se podle neoficiální informace, že Bonobo nastoupí v půl jedné ráno. Klub už byl v tu dobu mohutně obsazen fanoušky značky Ninja Tune, shurikeny ani vinyly vzduchem nesviští a já tedy v klidu zaujímám vhodnou pozici na pozorování a mapování všeho dění.

V sále se právě předvádí DJ Tuco, což je člen mně neznámé hiphopové formace Regime a člen sdružení Beatcase, kde Tuco figuruje společné s naším Ghonzalesem. Tuco vybírá tracky převážně v urban music stylu, rozlámané beaty s vokály na pomezí rapu a ragga jsou občas doplněny starším diskem a identifikuju dokonce i jednu starší elektro klasiku. Mám pocit, že Tuco dorovnával rychlosti z větší části už přímo při vytažené šavli na mixu a to rychlým a poměrně elegantním postrkováním talíře (gramce na hiphopovo). Nutno dodat, že bez kopanců a známého kvílení. V některých případech tam Tuco poslal nový track poměrně ostře, ale to bylo v případech, kdy opravdu nemělo cenu se pokoušet o nějaký dlouhý a atomově přesný mix. Takže osobně rozhodně nesouhlasím s názorem, který se také objevil po Tucově vystoupení v Radosti, že by byl technicky špatným DJem. Myslím, že se dá do jisté míry ale souhlasit s tím, že složení setu nemělo nějaký ucelenější koncept a že to tam někdy lítalo pátý přes devátý. Kdo ví, třeba za to mohl velký výběr hudby v laptopu, který trůnil vedle gramofonů a CD playerů. Ano, Tuco používal final scratch a je opravdu možné, že se v GB hudby mohl nepatrně ztrácet, těžko napsat. Každopádně jsem si vzpomněl na nedávný rozhovor na našem serveru s Inigem Kennedym, který psal o tom, že on osobně vnímá laptop na pódiu jako určitou bariéru. Nevím, jestli to mám podobně, ale je docela legrační, když si DJ jde po každém namixovaném tracku vybrat mail (tohle přirovnání tuším vymyslel Ben Sims).

Něco málo po jedné hodině už nastupuje pan Bonobo. Na stůl si pokládá komínek sedmipalců, dvanáctipalce jsou připraveny v batohu. Bonobo začíná příjemným downtempem a asi tak první tři desky včetně CD (Bonobo používal jak gramofony, tak CD playery) hudbu nemíchá, ale pouští. Musím přiznat, ze v tu chvíli mě hned napadlo něco o výborném producentovi, který ale nemá moc společného s djingem (někdy se to stává). Ovšem jaké překvapení, všechno je jinak a Bonobo už to rozjíždí i s mixováním a musím napsat, že s velkým citem pro hudbu a celkovou gradaci celého setu, kdy se hudební proud postupně vyhoupl až k drum and bassu. Některé tracky jsou odměněny potleskem celého sálu, tohle jsem snad při djském setu  ještě nezažil, ale napadá mě, jestli si publikum nemyslelo, že se jedná o Bonobo live act, reakce lidí totiž v některých momentech byla spíše koncertní. Celkově hodnotím atmosféru a lidi velice kladně, obavy a předsudky mnohých o neslučitelnosti akce labelu Ninja Tune a prostorách Radosti FX jsou opravdu jenom fikcí! Ostatně po dlouhé době jsem zase zažil na akci publikum, které přišlo hlavně za muzikou a ne jenom se vykalit v hudební kulise z reality všedního dne.