Report ze Sound of Ibiza od Romana

V Sedmém nebi si budete připadat jako v nebi

Básník druhé kategorie se ze mě vážně nestal. Výron těchto rýmů z mého mozku zapříčinil zajímavě řešený design klubu 7. nebe, který se nachází v bezprostřední blízkosti hlavního brněnského nádraží. Industriální nádech mu dodávají všudypřítomné potrubí či stožár vysokého napětí a kontrastem tomu všemu jsou pohodlné židle a křesla rozmístěné po celém klubu. Jeho kapacita je velmi malá. Návštěvnost Sound Of Ibizy dosáhla kolem tří set lidí a to je na tento klub více než lepší průměr. V důsledku toho si tak můžete kdykoliv kdekoliv odpočinout anebo bez dlouhého čekání ve frontě na baru zakoupit požadované osvěžení alko i nealko za rozumné ceny.

Skvělý pocit z klubu, kde se cítíte jak v kruhu rodinném, umocňuje prvotřídní zvuk a slušný světelný park. Pravda, 2. stage už tak kvalitní ozvučení nenesla, ale je až druhá v pořadí, tak co by chtěla, že. Kromě působivých světel a červeného laseru (slíbený zelený se někam ztratil) zkrášlovala party Sound Of Ibiza i velmi podařená videoprojekce od ZooTeam. Dlouho jsem tak zajímavý set z obrázků a video sekvencí neviděl. Co bylo trošku na houby, bylo projekční plátno bezprostředně za DJem. Ono to vlastně jinak vyřešit nešlo. 7. Nebe je vážně maličký klub. A tak DJ se stal součástí videoprojekce, aniž by o to možná stál :-) Navíc stropy v tomto klubu nejsou nijak vysoké a tak nad DJem stojícím na vyvýšeném stupínku pro DJe příliš mnoho místa nezbývalo. Připočtěte si k tomu euforickou tranceovou hudbu, tedy skákání a ruce nad hlavou a bude vám jasné, že s odřeninami to ten večer asi chtělo počítat.

Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí (a kdo ještě dřív odchází...)

Žádné úrazy se však nestaly a tak se všichni mohli věnovat jen muzice. Nejvíce to vřelo samozřejmě na hlavní stagei, kterou od večera do rána okupoval trance sound. Nejprve trochu do electra, poté uplifting a nakonec trochu progressive tranceu. Úvodního Radana Macha jsem nestihl, ale střídajícího Paula Andrewse jsem si už vychutnal téměř celého. A hodně mě překvapil. Slyšel jsem ho poprvé a nečekal vlastně nic moc. Nakonec se vešel do TOP 3 DJů, kteří mě ten večer nejvíce bavili. Už když jsem přišel do klubu 7. Nebe, slyšel jsem jeden z hitů Ferryho Corstena, který následoval hit Always Something Better od Trentemollera. Tehdy mi bylo jasné, že o nějaký klasický trance rozhodně nepůjde. Paul Andrews míchal desky od electra po house a nechyběl samozřejmě ani ten trance, kvůli kterému většina návštěvníků přišla. Zazněl Armin van Buuren, remix skladby What Else Is There od Röyksopp, ale také i hodně staré hitovky Rocker od Alter Ego či Dooms Night od Azzido da Bass v remixu Timo Maase. Paul se neštítil použít jakýkoliv prostředků k tomu, aby rozproudil tanečníkům v žilách vroucí a energií nabitou krev. U mě se mu to zdárně dařilo. Škoda jen, že hrál pro poloprázdný parket. Po něm nastoupili Michael C, který začal poměrně tvrdě, ale brzo na to přešel na klasický uplift. A poté hlavní hvězda večera – Menno de Jong, který si svým dvou a půl hodinovým setem získal již zaplněný parket. V tu chvíli jsem ale okupoval docela jinačí stage...

Techno.cz crew & fans

Řádně rozdováděný ze setu Paula Andrewse jsem spěchalo do vedlejší místnosti, kterou okupovala partička DJů docela jinak hudebně smýšlejících. Díky hodinovému skluzu jsem zaslechl ještě něco houseových placek DJe Talla, poté už ale přišli tahouni druhé stagee – DJs Nailer & Abu, tedy Machine Funck. Ty mě nezklamou nikdy a nepodařilo se jim to ani v Brně. Hodinka a půl ve společnosti electro-breaků byla tím pravým pro moje uši a nic to za celou noc už nedokázalo změnit. Co na tom, že jsem rozpoznal jen Miss Kittin a její Professional Distortion. Kluci hráli energicky, tvrdě a zlomeně a to mi dělá prostě dobře. Vůbec nevadí, že většinu věcí ani neznám. V patách jim se svým setem byl další z řad Techno.cz crew, DJ Monotype. První dvě desky ještě rozlámal na kousíčky, aby nechal doznít atmosféru z Machine Funck, poté ale už plynule navázal v rovném beatu prvotřídním tanečním minimalem. Zvuková aparatura se mohla uklikat a uvrčet. Zpod rovných beatů tu a tam probleskla zajímavá melodie či vokál. Pro paření nebylo v tu chvíli vhodnější volby.

Z důvodu posunutého času a pevně stanoveného konce hraní na 2. stagei (čemuž moc nerozumím) by se už málem nedostalo na Click Joea. A tak si alespoň v necelé půl hodince střihl s Monotypem ping-pong. Vědět, co bude následovat, klidně bych druhou stage zavřel už o půl třetí. Za gramofony se postavila Clara Bailar s Romanem Pornim a spustili taneční směsku bez ladu a skladu. Moc jsem se v jejich setu nevyznal a za pravdu mi dává snad i vylidněný taneční parket.

Kam se všichni poděli?

Na druhé stagei nebylo co dál pohledávat a tak se jdu mrknout na tu první v očekávání hodně rozjeté atmosféry. Atmosféra tam je, ale kde jsou lidé? Unavil je tolik Menno de Jong, že museli už po třetí hodině klub opustit? Nebo se v Brně chodí domů vážně takhle brzo? Ať tak či onak, slovenská vycházející hvězda Kamil Polner měla před sebou pár desítek tanečníků. Jeho set mě poměrně oslovil. Byl to klasický trance, ovšem měl v sobě náboj, který jsem již dlouho v podání zaběhlých zahraničních stars neslyšel. Kamil má podle mě před sebou zářnou budoucnost a jsem rád, že se trance hýbe konečně správným směrem. V půl páté jsem to ale vzdal i já. Nechtělo se mi sice z vyhřátého a skvěle ozvučeného klubu do chladu nádražní budovy, kde skřípající amplion oznamuje odjezdy a příjezdy vlaků, ale z Brna do Prahy je to přeci jen nějaká štreka, tak abych dojel včas.

Sound Of Ibiza byla příjemným výletem. Poznal jsem pro sebe nový klub, poslechl si nové DJe, kteří mi dosud unikali a pro příště mám tedy další důvod, proč podobnou akci navštívit. Všechno to totiž stálo za to!

Fotky poskytl Boddhisattva, za což mu patří moje velké poděkování.