REPORT
Report z Breaksome od Romana
Kdyby se John McTiernan nebo Stephen Hopkins rozhodli natáčet třetí díl Predátora a hleda-li by vhodného kandidáta pro herce, možná by sáhli po Freqovi Nastymu jako po hlavním představiteli. Predátor hrající breakbeat by byl zaručený filmový hit. Než se tak stane, musíme Freqa namísto před filmovými kulisami hledat za mixážními pulty. V sobotu čtrnáctého, což zní mnohem lépe, než pátek třináctého, to rozbalil se vší parádou v Roxy. A namísto nadpozemsky dobrých zbraní na nás použil nadpozemsky dobrou muziku.
Kluk z plakátu
Flyery Breaksome patří k mým nejoblíbenějším. Tentokrát na nich byl vyobrazen téměř dokonale sám hlavní účinkující. Když se Freq po jedné hodině postavil na své místo, jako by tam stálo právě to monstrum z plakátu. Dredy upoutaly jako první a až po chvilce jste si všimli, že se pod nimi skrývá docela nenápadný človíček, od něhož bystě žádný útok nečekali. Chyba. Freq naživo umí to samé, co by asi uměl Freq z plakátu – masakr! Po kulkách a nábojích ale ani stopa...
Ještě než se ale Roxy stala svědky tohoto útoku, premiéru si v ní odbyl projekt Machine Funck. Bylo jen otázkou času, kdy se tenhle stále více oblíbenější projekt, který poslední dobou expanduje kam se jen dá, objeví právě na Breaksome. Za poslední měsíc jsem ho slyšel snad už počtvrté a pokaždé to bylo velmi originální vystoupení. Na Breaksome tomu nebylo jinak. Dirty electro nechali kluci doma v šuplíku a s sebou přivezli příjemný a svižný breakbeat. Obyčejně by jím roztancovali masivní dav clubberů. Ne však v Roxy, kde ani těsně před půlnocí, kdy mělo dojít na střídání s residentem Kaplickem, téměř nikdo netančil. Ke střídání skutečně došlo a Kaplick měl před sebou hodinovou práci, jak dostat lidi na parket, protože ti už se konečně začali trousit do klubu bez ohledu na to, že před pár desítkami minut by to měli ještě za menší peníze. Ti chytřejší přišli dřív a ještě jim zbylo na nějakou tu ostřejší dobrůtku na baru. Kaplickovi se breakbeatová mise podařila a ke konci jeho klasicky velmi energického a skvělého setu už pařil téměř po okraj zaplněný klub.
Mejdan, až se dready lámaly
DJ s jasně definovanou image to má dle mého vždy snazší. Lidé si ho pamatují, vědí, kam ho zařadit a pak už stačí jen přijít, odehrát svůj standart a téměř všichni to sežerou i s navijákem. Jenže tohle zdaleka neplatí o chlápkovi, co si říká Freq Nasty. Jeho impozantní image a zároveň pokrývka hlavy ho možná v uších mnoha clubberů předurčovaly k velmi silnému prolínání breakbeatu s ragga a hip-hopem, ovšem nic takového se nekonalo. I já patřil k těm, kteří očekávali línější set protkaný spoustou tu více, tu méně rušivých ragga vsuvek a spoustou rapu. Freq mě ale hodně překvapil. V prvních minutách svého vystoupení sice ještě volil desky, které jsem původně očekával, ale po tomto rafinovaném hudebním úvodu nechal všem spadnout čelist skvěle našláplým setem. Parket se vlnil, koutky šly nahoru a Freq křepčil jak o život. Nezapřel svojí hudební lásku a tu a tam do breakbeatu vsunul něco z reggae muziky, ale alespoň si nohy odpočinuly a na řadu pro změnu přišly ruce nad hlavou. Dvě hodinky mi obvykle u průměrných DJů stačí, ale Freqovi by slušela klidně ještě hodinka navíc. Ač bych to nepředpokládal, zazněly i známé hitovky od Prodigy či Daft Punk a tím ta atmosféra definitivně našla cestu až k úplnému vrcholu.
Ve tři hodiny ráno už se za mašinky stavěl osvědčený Breaksome matador Josef Sedloň. Klub se opět o něco vyprázdnil, ale ještě zbývalo dost jedinců, kteří si chtěli užít tenhle mejdan až do skutečných ranních hodin. Josef Sedloň mě baví, ale pohled úzkou uličkou směrem na druhou stage mě tentokrát zlákal víc. Té druhé stagei se stabilně říká chill-out, ale pravému chill-outu se ani vzdáleně nepodobal. Pro tuto noc patřil prostor, kde největším residentem je lední medvídek vlevo do baru, pouze drum´n´bassu. Už před dvěma lety, kdy si Freq Nasty odbyl na Breaksome premiéru, tu v zlámaných rytmech řádil DJ Ghonzales a nejinak tomu bylo i tentokrát. K sobě měl ještě kolegu Hanzalla a před sebou nezvykle početnou skupinkou příznivců. Málokdy najdu na řadové klubovce v tom pomyslném "chill-outu" nějakou tancující duši, tentokrát se jich tam sešlo hned několik. A nedivím se. K ránu to vážně chtělo něco ostřejšího a rychlejšího.
Kromě báječného line-upu zaslouží pochvalu také bary. Lidí bylo poměrně dost, všichni s nějakým tím kelímkem či pet-lahví v ruce a přesto u baru žádné tlačenice a hned se na každého dostalo. Z prostorů barů byl také pěkný výhled na parket a hlavně na videoprojekce, o které se nestaral nikdo jiný, než VJ Quark. Opět skvělá a vkusná podívaná. Tak mě napadá, jestli bych vůbec dokázal najít nějaký důvod, proč nenavštívit za měsíc snad ještě provařenější Atomic Hooligan. Nejspíš to bude tlačenice, ale nadmíru příjemná.
foto: archív