Report z vystoupení Stephunk T v Crossu od Myclicka

The Prodigy Afterparty? No jo, ale v kolik vlastně?

Když nad tím tak přemýšlím, momentálně vlastně nevím o jiném autorovi, na jehož debutové album bych se tolik těšil. Vlastně ano - Trentemøller mi před pár dny udělal velkou radost! Každopádně Štěpán Tůma to se svým ansámblem ještě stále do konce nedotáhl a přitom materiálu už má v šuplíku habaděj. Holt ti perfekcionisti... Co tedy člověku nakonec zbývá, když si souhru dynamiky, obrovské dávky invence a muzikantský kumšt tohoto projektu chce přesto užít? Musí na střídačku sledovat weby www.stephunkt.com a www.myspace.com/stephunkt a jejich nové hrací termíny červenou tužkou kroužkovat ve svém diáři. A tak zatímco byly přes den kladeny věnce, poslouchány projevy a navštěvovány státní instituce, jindy uzavřené pro veřejnost, to večer byl ve znamení kulturního vyžití, přičemž jednu možnost skýtal také holešovický klub Cross. Po pravdě řečeno, celá ta akce byla zahalena rouškou tajemství. Co si lze vlastně představit pod pojmem The Prodigy Afterparty? Nejenom ně blýskla hlavou obava, aby snad své vystoupení chlapci nerozbalili až po ukončení megalomanské párty ve Veletržním paláci. Na druhou stranu, ctí se v Crossu dvaadvacátá hodina stejně urputně jako v klubu Roxy a tudíž už po téhle metě žádný živý nástroj nesmí ani pípnout? Kdo ví... Důvěryhodné zdroje mlčely a tak jsem zvolil kompromis a do jámy lvové dorazil přesně v půl desáté s modlitbou na rtech. Opravdu nerad bych se vracel domů zklamán. :(

Nový Cross tak trochu Criss-Cross...

Při překročení prahu jsem se málem začervenal. Kdy jsem vlastně do tohoto vyhlášeného pražského místa zavítal naposledy? Však jsem byl za to náležitě potrestán a zároveň odměněn blouděním ve spletitých katakombách, než jsem postupně nalezl šatnu, bar i hlavní sál. Nic tu není na svém místě a klub je jako mávnutím kouzelného proutku doslova vyměněný. Zajímavý je rozhodně systém, kterak nepřijít o návštěvníky, jež se stavili jen na to pivo či limonádu a zároveň docílit toho, aby se vám pak hosté za zmiňovanou kulturou nepřesouvali bez placení. U obou hracích míst je proto hlídka, která vám až po odevzdání příslušného obnosu umístí na tepnu razítko a tento cejch už následně umožní váš volný pohyb po spletitých chodbách! Hlavní sál tedy nyní nehledejte dole, jak jste byli dosud zvyklí, nýbrž nahoře, kam jsem se krátce po půl desáté hnal já, abych případně stihl posledních pár skladeb. To v okamžiku, kdy by živá produkce opravdu s tím úderem desáté končila... Naštěstí je všechno úplně jinak a já se ocitám přímo uprostřed zvukové zkoušky hlavní hvězdy večera, což byl mimochodem zážitek na celý život! Vidět na vlastní oči a slyšet na vlastní uši, jak se optimální zvuk hledá přímo pod dohledem zvukového inženýra, je tématem pro samostatnou kapitolu.

Zvukovka tentokrát i pro posluchače...

Ladily se úrovně odposlechů, aby se tu každý muzikant cítil jako v bavlnce, ale zároveň, aby to hrálo čistě a s dynamikou i mezi nás posluchače. "Tak pojď!" volal Štěpán Tůma na jednoho muzikanta po druhém ze svého zvukařského zázemí až na druhém konci sálu, pokroutil potenciometry, Swagr přidal dlouhá echa a přímo na pódiu pak vyráběl optimální dubové prostředí, zatímco ostatní spoluhráči byli po včerejším koncertu s The Prodigy v Bratislavě velmi dobře naloženi a hýřili vtípky na adresu svých parťáků, včetně různých komických scének. Vzhledem k mé závislosti na tomto nadějném projektu bych uvítal z této či jakékoliv následující zvukovky nějaký samostatný záznam. Vidět a slyšet, jak se vše klube za provozu na povrch a vychytávají se ty poslední mouchy, je do slova a do písmene omamující součástí vystoupení... Jako předposledního zvučí Štěpán sám sebe, respektive svou basovou kytaru a jak ji nejlépe vyzkoušet, než vyrazit z pódia přímo mezi lidi na parket, že? Spokojen s výsledkem tento důležitý nástroj, který prý tvrdí muziku, po několika minutách odkládá. Na závěr ještě DJ Bica aka Holubica vykouzlí pár svých ukázkových scratchů, aby za svým DJským pultem osiřel a stal se tím prvním, kdo se postará o to, aby to na parketu konečně ožilo. V tu chvíli nikdo netuší, v kolik hodin, že na to chlapci konečně vlítnou, každopádně já nevím jak vy, ale já mám rád překvapení... Jaký šikula tenhle mladičký DJ je, jsme se mohli přesvědčit už po deseti minutách, kdy se mu už teď poměrně našlapaný parket začal postupně vlnit do servírovaných beatů a scratchů.

Nic není na vyhození, všechno se hodí!

Je čas na první drink, tedy vzhůru k baru a následně také na druhé hrací místo za další ochutnávkou! O tom, jak je Cross zcela originálním a výjimečným místem, především, co se výběru pohyblivých dekorací týče, už byly napsány romány. Od té doby však milý Fanda nelenil, šrotiště vydala svá další tajemství a na úplně každém kroku se tu setkáte s něčím, co se otáčí či v daný čas bliká, abyste nakonec rozpoznali předmět, který je vám důvěrně znám. Docela bych toužil nahlédnout do faktury, kterou měsíc co měsíc musí Cross za elektřtinu platit. Takový výdaj energie, aby mohlo být vše funkční, to už je pomalu na malou elektrárničku. :) Naprosto úchvatný je přitom otáčecí mechanismus, který je umístěn na stropu hlavního sálu a který během svých rotací vymění červené blikání za výrazné modré, aby se po čase zase vrátil na svou danou pozici a trpělivě vyčkával na další naprogramovaný pokyn... V dolním sále teď ovšem zažívám mírné zklamání. Kromě toho, že parket je spíše miniaturní, než malý, tedy tak pro dvacítku tancechtivých, zvukový aparát má v oblibě pouze středy. Navíc hrají z příliš blízko u sebe umístěných reproduktorů. A aby toho nebylo málo, ke všemu si není ani kam sednout. Což o to, prostor by se našel, bohužel to však zde funguje na výměnné bázi: "Běž tancovat, my ti budeme zatím hlídat místo..." Beru tedy nohy na ramena a šplhám po schodech opět do hlavního centra dění. Kolem půlnoci jsou veškeré útroby klubu nacpány k prasknutí, cítím absenci čerstvého vzduchu a také teplota je značná. Inu v Holešovicích to žije, s tím nic neuděláte...

Mmm... Paroubek I Love You!

Hip-hopového Bicu mezitím vystřídal Trusty (jinak též kytarista projektu) a na programu noci je teď aktuálně breakbeat, přičemž hlavní slovo tu má notebook. Když se v půl jedné objevuje na pódiu opět pan kapelník, srdce všech, kteří jednotlivé členy projektu trpělivě vyhlíží, pookřává. Tak bohužel ještě ne... Také Štěpán byl uveden na flyerech coby DJ a tak právě teď nastává jeho okamžik a důkaz, nakolik je tento, ještě stále mladý muž, talentovaný. Ferda Mravenec přes muziku, dalo by se říci. Ti, co si před časem užili jeho sety Cool-na I a Cool-na II (pozor, na trojce se pracuje) moc dobře ví, že v breakbeatu se bude pokračovat. Po nádherném táhlém intru s působivými vokály, které atmosféru v sále přímo vaří, se Mr. DJ poprvé láme v pase a dále už jsme svědky opravdu pekelnické show, v níž tenhle člověk za gramofony (opravdu hrál jenom z černých placek) řádí s celou parádou. Zdvihá ruce nad hlavu, sám tleská do rytmu, huláká hezky od plic, skáče metr vysoko, zdraví se s kamarády a ještě přitom stíhá mixovat. A to kousky přímo přepychové, plné zajímavých zvuků, gradací, filtrovaných nájezdů a v průběhu setu naprosto suverénně stírá rozdíl mezi old skool a nu skool materiálem. Opravdu vyvážený koktejl nálad, jen co je pravda a zároveň slušný warm-up před samotným vystoupením, v němž strhnul k tanečním kreacím veškeré osazenstvo poněkud malého sálu. Naštěstí ne všichni návštěvníci klubu mají v tuto chvíli chuť na tanečky. Přesto je každý centimetr parketu momentálně naplno využit! Štěpán však náhle gramofon zastavuje, aby na lidi zakřičel: "Tak co? Dobrý to bylo, jo?" :) Vzápětí o maličko zvolnil a zřejmě nakypřil půdu pro to, co už v tuhle hodinu všichni s napětím očekávají. Tři, čtyři desky a je to tady. Konečně! Ve tři čtvrtě na dvě už bylo docela na čase. K lidem si právě cestu hledaly ony hypnotické spodky skladby Paroubkovi marťani a obličej tolik populárního pána k tomu problikává na plátně. Je jasné, koho tenhle band u voleb poctil svým hlasem. :)

To jsou oni!

Celá devítka za mohutného aplausu a pískání přichází na pódium, přičemž sestava vypadá zprava následovně: čtyřčlenná dechová sekce, za nimi kytarista Trusty, vedle něho bubeník František, Štěpán vpředu s baskytarou, po jeho pravici scratchuje Bica, vzadu za Bicou Holubicou celkový výsledek se sluchátky pečlivě efektuje i jinak dochucuje Swagr. Tempově se jedná zatím o nejnašláplejší vystoupení, které jsem měl od Stephunk T možnost shlédnout! Navíc skrývalo i různá překvapení, jako třeba v případě breakbeatového remixu stařičkých Sebastiens, došlo i na starší Mushroom Therapy, také tentokrát zaznělo živé provedení Freelandovy - We Want Your Soul, Beat L, jejíž remix připravil před časem Pavel Bidlo, ze záznamu opět promluvil D-Form z Mood Phase Five... Z těch klidnějších mě opět rozhoupala vznešená Zamo, naopak oplakal jsem nejnovější RAN, na níž se tentokrát nedostalo. O tom, že tradičně dali muzikanti do svého projevu vše včetně srdce, nemá cenu snad ani psát, tohle byla zkrátka poctivá živá muzika od skutečných kumštýřů. Radimo, který střídal flétnu se saxofonem, snadno navazoval kontakt s publikem, ať už hláškou typu: "Víte, kdo u nás scratchuje? Tak víte, kdo u nás scratchuje?" či osvědčenou: "Jste tady vůbec? Já vás neslyším!" i vtipnou glosou: "Jste rádi, že nejste na Prodigy? My taky!" :) Ostatně na The Prodigy se v průběhu večera díky mixovaným setům samozřejmě dostalo v nalomených remixech také. Přídavky jsme si před třetí hodinou vytleskali celkem dva, přičemž při tom posledním usedl za bicí sám kápo Tůma, aby se do škopků pustil s takovou vervou, že třísky málem létaly na všechny strany. Opravdu fenomenální závěr, přičemž ovace a pískání nebraly konce...

Hodina navíc pro tanec nebo pro spánek? To je rébus panečku!

Potřetí nám ovšem muzikanti vstříc nevyšli a CD přehrávačů se poté chopil DJ Kaplick. Teď však honem doplnit pitný režim! Bary byly valnou většinu večera obloženy hromadou žíznivých a ve tři ráno už se Rudý býk proháněl kdesi na pastvě, aby uvolnil v lednici své místo populární trhavině. Holt žízeň byla veliká, jako celá Afrika... Právě hrajícího Kaplicka jsem si užil několikrát na letních festivalech díky Red Zone stanům, přičemž ve srovnání s tím, co předvedl právě v Crossu, byla jeho letní hra pouze slabým čajíčkem. Také on pořádně přikládal pod kotel a lámané beaty kolem vás svištěly jako ty nejostřejší šurikeny. Navíc stejně rychle jako hrál, také rychle míchal, nabídl i technicky velmi zábavnou formu a na parketu to přitom stále vřelo. Potěšil například s Aquasky nebo s vynikající electrem nabitou System Error od Dopamine a v půl páté ráno se s publikem loučil starým dobrým Laurentem Garnierem - The Man With The Red Face, jak jinak než ve verzi pro milovníky lomenin. V ten okamžik ho střídal Saboteur ve slušivém pirátském tričku, únava o sobě však dávala vědět a s vidinou jedné hodiny spánku navíc vzhledem k posunu času, jsem před odchodem už jen zkontroloval spodní stage. Tam se pro změnu hrál drum´n´bass z notebooku, za podpory notně rozdováděných tanečníků, autobus číslo 513 však na opozdilce nečeká, jak známo... :)

Tak jaké datum si mám zakroužkovat tentokrát?

Na perfektní náladě tohoto zlomeného večírku se podepsala velkou měrou také video projekce z rukou Monotones. Monotématická nebyla ani náhodou a stále překypovala novými nápady. Mrkli jsme téměř na všechny dopravní prostředky včetně pirátských lodí, starých parních lokomotiv, výborné bylo i do rytmu cukající metro či automobilový crash test. Také do světa filmů jsme se podívali, ať už to bylo díky útržkům z Killa Billa, stařičkého Fantomase a dalším snímkům. Věru zábava se vším všudy! Pořád jen nechápu, jak to ti chlapci muzikantský dělají, že mě zklamat prostě neumí... Zatímco před časem na akci Inside Mánes nebylo tempo tak závratné, tady navzdory únavě z pátečního muzicírování v Bratislavě fungovali jako ten nejlepší energy drink na světě a ještě uměli bonusově pohladit. Že je to spolu pořád baví, je poznat okamžitě a přál bych jim, aby už konečně dokončili své první album a zároveň, aby dostali prostor příští rok na nějakém z letních festivalů na vymazleném aparátu. I když... Když nad tím tak přemýšlím, tak myslím zase jen sobecky na sebe. :) Přesto jsem moc rád, že jsem ten den na The Prodigy nakonec nebyl!