REPORT
Report z DoubleDecker 15 v klubu Elam od Myclicka
Když jsem se vracel přesně na Apríla ze slovenského klubu Elam, plný zážitků z vystoupení belgické dvojky Spirit Catcher a nadšený z celkové atmosféry tohoto místa se čtyřmi pódii, marně jsem doufal, že se dočkám nějaké změny. Spíše jako Apríl mi ovšem připadala programová nabídka klubů u nás. Až na pár výjimek znovu Nick Warren, znovu Layo & Bushwacka!, zase Adam Freeland a poněkolikáté CJ Bolland... Proč? Kolikrát ještě? Když jsem druhý prosincový víkend nenarazil v našem partylistu na nic kloudného, sáhl jsem po našetřených patnácti stovkách a vyrazil k našim sousedům podruhé. A tentokrát byl tím magnetem James Flavour, polovička Dirt Crew!
Je pátek a nevíte kam? A co takhle na Slovensko?
Zřejmě budu muset poděkovat svým povedeným rodičům. Jsem totiž strašně rozmazlený fracek a nějak na to doplácím... :( Ne, neomrzí mě za chvilku nové hračky, nezávidím lidem kolem sebe a nejsem věčně nespokojený, pouze miluju muziku a chci si ji užívat plnými doušky. Jenže... Co dělat v době, kdy se tu jen točí ti, které už důvěrně známe a dramaturgům chybí odvaha ruku v ruce s informovaností a nadhledem? Co dělat v době, kdy zvuk sotva slyšíte? Věřte, že pak musíte vyrazit za zábavou k sousedům! Jak už jsem zmínil v úvodu, výlet do Bratislavy vás vyjde na pouhých patnáct stovek, přičemž započítán je nocleh (třeba v hotelu Incheba), benzín (to za předpokladu, že pojedete čtyři a hezky se podělíte), lehká večeře (třeba u "mekáče"), výtečný oběd s paradajkovou polievkou a "italskou plackou" v Pizza Mizza a samozřejmě také konzumace v klubu samotném. Pro zajímavost: vodka + Red Bull vás vyjde na 99 Sk, veškeré nealko na 30 Sk. Pravda, zapomněl jsem vzhledem ke své akreditaci na cenu lístku. Ten speciálně na DoubleDecker pořídíte za 299 slovenských korun v předprodeji, o stovku dráž na místě. To není tak špatné, co říkáte? Obzvlášť, když vám za vaši cenu od devíti do šesti zahraje 20 DJs a to na čtyřech naprosto stylově odlišných pódiích! Jen jedním vás nepotěším - zaručeně si je nestihnete užít všechny najednou. :( To byl také důvod, proč se tento report zabývá především houseovým pódiem a chilloutem, tedy místy mně osobně v pátek 8.12. nejbližšími...
Třináctka na zádech? To je Dash!
Do Bratislavy dorazila naše posádka: Diome, Sirkir a moje maličkost, díky zácpám a častým přestávkám po čtyřech hodinách jízdy, až v půl jedenácté. Stále vtipného Sirkira jsme vysadili v baru Nu Spirit, který už v tuto hodinu praskal ve švech, a po dvou zhltnutých hambáčích jsme putovali s naším průvodcem Andrejem Čapkem vzhůru na kopec s vysokoškolskými kolejemi, přímo do Elamu. Však už bylo na čase - Diome svůj set startoval od jedenácté! Ke všemu na pódiu nejvzdálenějším a tak následovalo ono nepříjemné prodírání s deskami přes drum´n´bassový parket, i přes tanečníky na tom houseovém. DJ Dash tu právě rozehříval zhruba čtyřicet nedočkavců... Pro náplň svého setu si tento mladý muž zvolil především valivé nasmyčkované tracky, které byly na jednom ze čtyř elamských sound systémů krásně čitelné a bez toho, aby vám snad rvaly uši či jste se ihned po návratu museli objednat k ušnímu lékaři z důvodu, že už nic neslyšíte. Vadou na kráse byla jen občasná vazba v reproduktorech, které to tady opravdu neslušelo. Zážitek z tance umocňoval už nyní paprsky hýřící barevný laser a devět stejných multifunkčních světelných efektů, k tomu se na zdi "převalovaly" různé projekce a vám už teď na úplném začátku této noci bylo blaze...
Spirit Catcher déjà vu.
Přesně v půl dvanácté si Dash oblékl béžovou mikinu, po vzoru fotbalistů se svým jménem a číslem třináct na zádech, uklidil si poslední desku a vydal se napříč parketem do spletitých útrob Elamu. Tou dobou už si první beaty ovšem rovnal Plzeňák Diome. Hey! od Ichundu, tedy nového převleku bratrů Schwarzových, kteří se zde spojili opět s Jochenem Schmalbachem, jeho set odstartovala a s těmi přímo magickými a naefektovanými samply "Hey! You!" po chvíli štafetu předala Marc Romboyovi, coby remixérovi skladby Naf Monk od projektu Kerowack. A pak se to stalo... První Spirit Catcher tohoto večera, konkrétně Glide Explorer, mi okamžitě po té únavné cestě a pracovním zápřahu zvedla náladu! Za ten večer tu ovšem pracovitá dvojka z Belgie zazněla celkem jedenáctkrát a to nezaručuji, že toto číslo je konečné, protože na bar, toalety a do chilloutu se zkrátka chodit musí. :) Z rukou Dioma jsme na březnové hosty zavzpomínali celkem sedmkrát, hlavní hvězda večera, polovička Dirt Crew, přihodila další tři a v ranních hodinách je také Martin Haberland roztočil. Celková bilance tak vypadala takto: zazněly jejich vlastní Galactik Flies, Sweet Deal, Hold Your Tight a Time Emulator a ty doplnily ještě remixérské práce pro: Phonique, Esoterik, Anil Chawla, Compuphonic, Prudo a Satoshi Tomiie. Na Slovensku je mají rádi, na Slovensku si je opravdu užívají!
Tančí se všude, tančí se na všechno a jako kdyby to mělo být naposled!
Parket byl půl hodiny po půlnoci už řádně našlapaný, je ovšem nutné zmínit, že v březnu bylo těch elamských návštěvníků ještě o něco více. Na celkové atmosféře to však neubralo ani náhodou. Na každou změnu ve skladbě, na nástup nové pecky se tu reagovalo, ať už extatickým rykem či pískáním na prsty a ta tancující těla tu přitom pouze nešlapala jednotvárně zelí, každý se kroutil v pase, tancoval v podřepu či naopak skákal do výšky a s rozzářenou tváří se ze spleti beatů a melodií radoval. Vašek, který si v poslední době oblíbil pioneerovské efekty, potěšil i svými osvědčenými držáky, jako jsou například bootleg Let´s Dance od Davida Bowieho, remix Joshe Winka Alexkidovy Don´t Hide It či BLENdbRANK - Synthetic Symphony. Ačkoliv hlavně při ping-pongu s DJem Tvyksem umí řádně přiložit pod kotel, tady tanečníky vzhledem k hudebnímu zaměření hlavního hosta šetřil a BPM se pohybovalo okolo 125 BPM. Spíše to bylo o atmosférických klenotech a hlavní host večera musel být určitě spokojen - opravdu fajn warm-up! Ještě, než si do svého record bagu dala hvězda z Německa nahlédnout, vyrazil jsem do chilloutu o patro níže. Při průchodu drum´n´bassovým parketem jsem si oproti našim končinám uvědomil jeden podstatný rozdíl. Na Slovensku se neškatulkuje, na Slovensku se nekastuje. Tady tancují všichni na všechno. Ať už mají na hlavě dready či gel a na nohou maskáče nebo zvonáče, vystřídají se v průběhu večera na všech čtyřech místech a pouze po půlhodince tanečních kreací oddělí dobrou muziku od špatné. A to bez ohledu na styl či příslušnost k nějaké komunitě. Tito lidé vlastní totiž jeden dar od Boha - toleranci!
Další návštěva z Prahy, tentokrát účinkující...
V chilloutu to ovšem nežilo tak jako v březnu. Jednak tu bylo nějak méně místa na tancování a více k sezení, také plachtami černě potažené zdi na náladě nepřidaly a zvuk mi přišel o stupínek horší. Tall a Blue tu hráli broken beatový ping-pong, Lindee jim do něho zpívala, někdo se ládoval pizzou za 99 Sk, jiný si podupával do rytmu, nebo tuhle trojici z Prahy pozoroval, ostatní vzrušeně diskutovali o čemkoliv. Fajn pohlazení při únavě a prima odpočinek pro ztuhlé končetiny. Malá ručička na hodinkách se však k té jedničce blížila čím dál rychleji a tak jsem vzal nohy na ramena a po chvilce upaloval zase zpět. James Flavour na mě totiž rozhodně čekat nebude. Oproti původnímu plánu začal nakonec o čtvrt hodiny později, převzal od Dioma štafetový kolík a... A nepříliš čistě navázal. Sympaťák v brýlích a s kšiltovkou ovšem své kvality potvrdil ihned vzápětí! S každým nastupujícím hostem tu šla úroveň zvuku o maličko vzhůru a teď už to burácelo tak, že jsem se o své sluchové ústrojí v půlce tohoto sálu už poměrně bál a absolutně nechápal ty, kteří od výkonného sound systemu stáli pouhých pár centimetrů. Kromě zmiňovaných Spirit Catcher byla pro mě Jamesova hra silně anonymní, přesto se jednalo o velmi inteligentní, dalo by se skoro říci až inženýrský set včetně precizních mixů, přičemž každá kostička této skládačky byla něčím výjimečná a na každou další jste se vyloženě těšili. Úplné umělecké dílo! Přesto se mi z jeho hudebních kleští podařilo po pár minutách vykroutit, abych si ještě stihl vychutnat hlavní hvězdu chilloutového pódia.
Martin Haberland už po léta deep houseovým králem!
Tou byl Tom Wieland aka 7 Samurai a zatímco si návštěva z Prahy libovala v nalomeném rytmu, Tom narovnal. Ochutnali jsme tak jeden výlisek z vydavatelství Compost Records, zásluhou jejich speciální "rovné" edice Compost Black Label, host z Rakouska si střihl také pásmo s příměsí latina a v chilloutu se opět tančilo. Sice ne s takovou vervou jako na DoubleDeckeru minulém, ale tančilo. Na hlavním pódiu mezitím došlo ke střídání stráží a DJského stanoviště se ujal Martin Haberland. Ten se tu podle line-upu měl střídat s Marošem Glaubicem, ten ovšem z důvodu organizátorských povinností CD přehrávače polaskal až v poslední půlhodince. Martin se zcela bez debat stal miláčkem publika! Za přehrávači působil i s pokročilou hodinou opravdu vyrovnaně, mixy seděly na setinu vteřiny a co se hudebního záběru týče, zelenou tu měl převážně deep house. Na jeho oblíbenou značku Freerange jsme se podívali třeba zásluhou Future od Shur-i-kana a ty lidi na parketu měl s každou další skladbou pevně v hrsti. Nejsem si jistý, zda by v tuhle hodinu pražské publikum tu nádhernou deep houseovou jízdu vstřebalo, tady ho však milovali. A právem - kloubouk dolů za tento set, plný emocí... Oční víčka se nám však v půl šesté stále častěji zavírala a tak jsme jen na skok zavítali ještě do chilloutu, kde právě Michal Mishek pustil výtečný bootleg Jascksonovy Billie Jean, čas od času do ní umě zascratchoval, aby následně přihodil další neohraný a přitom tolik působivý bonbónek ze své bohaté sbírky a my se po rozloučení vydali na hotel usnout spánkem spravedlivých. Ještě v tuto hodinu jsme míjeli stovky dobře se bavících a energií překypujících, bohužel na nás už se únava podepisovala čím dál zřetelněji...
Málo spánku, jemný ťukanec na silnici, ale kdy bude další DoubleDecker? :)
Představa byla jasná: vzbudíme se tak ve dvě, pak dáme oběd a hurá do Prahy. Ovšem, když má člověk za sousedy ve vedlejším pokoji ty, kteří pokračují ještě na after party a v půl desáté ráno jsou zaručeně nejčerstvější a plni elánu, naspat se toho příliš nedá. :) Po výtečném obědě, kdy si shodou okolností dával vedle nás do nosu také James Flavour, jsme se vydali rozespalí na cestu. Zatímco v březnu jsme doplatili na to, že jsme nevlastnili slovenskou dálniční známku, tentokrát se nám díky vytrvalému dešti na semaforu v Brně auto trochu sklouzlo a výsledkem byly zohýbané nárazníky. Naštěstí vše dobře dopadlo a v pořádku jsme na místo určení dorazili. I přes obě tyto drobnosti je mi však v současné době jedna věc jasná. Pokud budou mít i nadále organizátoři DoubleDeckeru tak šťastnou ruku, respektive takový cit ve výběru svých hostů, zřejmě se nevidíme naposledy a ze mě se stane rezidentní návštěvník... Na závěr ještě malá připomínka. Pokud patříte mezi kuřáky a svého zlozvyku se nehodláte zbavit či si snad chcete vydělat, předzásobte se! V Elamu se cigarety neprodávají a jak jsem se mohl přesvědčit na vlastní oči, ti zapomětliví je tu vyvažují skoro zlatem. :)
foto: Juraj Uhlarik (Elam) j.uhlarik@gmail.com
Celý fotoreport zde.