Report z Legendárních Vln od Myclicka

První pátek v měsíci - čas pro Legendární Vlny.

Ten večer začal slibně už nástupem do autobusu v mých rodných Letňanech. 3232 ukazovaly ty velké červené číslice uvnitř. Že by nějaké znamení pro to, co se bude dít dál? Uvidíme! Bílé dveře legendárního house boatu, který je ještě stále ukotven na hladině Vltavy na Hořejším nábřeží, teď navíc ozdoben překrásnou jachtou před ním, jsem otevřel tři minuty po dvaadvacáté hodině. Že nás bude v jeho útrobách v tomto čase i s barmany a hrajícím DJem všehovšudy dvanáct, to se dalo předpokládat už dopředu... Proč se však povalovat doma a tupě zírat na bednu, která nabízí pouze recyklované filmy a videoklipy, když pár minut od vás můžete ochutnat hudební archiv těch, kteří ho neustále doplňují? Roli předskokana pro pátý lednový den zde vyfasoval Ondřej K, jeden ze zástupců bookingu tohoto house boatu, a i když za gramofony neskákal ani do výšky, ani do dálky, ba ani o tyči, byl přesně tím, kdo se nacházel ve správný čas na správném místě.

Ondřej K nikam nespěchá...

K tomu tuctu naloděných totiž přistupoval velmi citlivě. A to jak intenzitou zvuku do sálu, (takže si člověk bez překřikování u baru objednal přesně to, na co měl v danou chvíli chuť) ale i výběrem skladeb. Proč prázdnému parketu mermomocí vnucovat BPM vysokých hodnot, když na tanečky je ještě dost času a každý si sem v tuhle hodinu přišel spíše popovídat? Ne, Ondřej nehrál chillout, tohle byla jen příjemná a oduševnělá muzika, která se k tomu jemnému kolébání Vltavou náramně hodila. Občas se rovné beaty (zejména) z CD přehrávačů také pocuchaly a třeba vydařený bootleg Donny Summer - I Feel Love už byl přijat i s prvním vlněním a podupáváním. Největší fanda Jimmyho van M u nás působil za svým pracovištěm velmi vyrovnaně a srovnané byly také jednotlivé mixy, kterými své lahůdky s přehledem propojoval. Škoda jen, že se žádné odezvy nedočkal vzhledem k pozdní docházce těch ostatních párty chtivých. Klika byla tisknuta během druhé hodiny jeho setu velmi sporadicky a také Roman Rai, první z rezidentů, který se na "Bukáč" dostavil pět minut před jedenáctou, na tom byl s oťukáváním fanoušků Vln a prvních příchozích podobně. Jen s tím rozdílem, že na parketu už někdo alespoň postával a řady příchozích se maličko rozšířily... Muži tu byli ten večer překvapivě v převaze!

Od půlnoci to tu žije!

Ani náš talentovaný a pracovitý producent to s tempem svých pokladů na malých stříbrných kolečkách nepřeháněl. Zatímco Ondřej K gramofonový talíř ještě občas protočil, Roman si z pravého gramofonu udělal pouze odkládací plochu a naopak zaměstnal bez výhrad pouze laserové paprsky šedé "stovky" a černé "tisícovky". Úroveň zvuku vystoupala nenápadně vzhůru a milou společnost dělal potencionálním tanečníkům v pravém rohu světelný efekt. Teď už se však čekalo právě na ně, až parket zaplní! K tomu naštěstí došlo krátce po dvanácté a taneční rej tak mohl začít. Do té doby jsme si zásluhou Damage od Tiefschwarz s Tracey Thorn a s Glow od Satoshi Tomiieho v remixu Spirit Catcher zavzpomínali na mistrovo letní demo Up & Down. Co se týče samotných Spirit Catcher, tak na ty došlo o pár minut později znovu, to když pan rezident naservíroval jeden střípek z alba No Order od 2020 Soundsystem a sice Grey Clouds. Mile potěšil i Francois Dubois s Blood, tedy s věcí, které jsem se za těch půl roku ještě stále nestihl nasytit. Aby se ti, co s tradičním zpožděním dorazili, zase brzy nerozutekli, přitlačil Roman na pilu... A úspěšně! Na parketu to rázem ožilo, čas od času se ozvalo pískání a při nějakém zajímavém nájezdu také masivní řev a teď už se na Legendárních Vlnách vlnil stylově každý, přičemž od pultu až do prostoru, který před časem patřil akváriu, byl už každý centimetr parketu plný. Úspěch zde sklidila například A Bit Patchy od Switch, které jsme se tu dočkali v remixu Erica Prydze. Sice ji mám mnohem raději v té verzi originální, ta by však do celkového konceptu tohoto setu byla opravdu nevhodná.

DJ Bo.dan - surovec i romantická duše!

Až do jedné hodiny to vypadalo, že budeme do rána svědky pouze one man show, když tu náhle... Klika cvakla, dvéře letí - Bóďa vchází do dveří! Na dřevěné zábradlí za DJem tak přibyl další tučný šanon s CDčky a zdálo se, že se bude střídat. Tak ještě ne - zřejmě daň za hraní pro nikoho byla právě vyvážena o chlup delším setem prvního z příchozích rezidentů. Bo.dan se za své CD playery dostal až po čtyřiceti minutách a pokud jsem se zmiňoval o přitlačení na pilu, tak druhý z mladíků jako kdyby už třímal v rukou přímo cirkulárku. Tak jsme ještě maličko přitvrdili... Bohdan však neumí být řezníkem nadlouho a protože mu ten pán nahoře smysl pro melodii nadělil zřejmě už do kolébky, dočkali jsme se také podstatně melodičtějších opusů a v téhle poloze se zde v průběhu večera mohl blýsknout třeba Guy Gerber. Zatímco Romanovi k hraní svědčila dvě stropní světla, Bo.dan se ponořil do úplné tmy a milou společnost mu pak při výběru skladeb následujících dělala přenosná lampička. Vzhledem k ne příliš vhodnému umístění vypínačů na sloupu u baru však čas od času došlo k násilnému porušení této černé hodinky. To v okamžiku, když se některý z čekajících šikulů o sloup zády opřel... :)

Ranní ping-pong v dobré náladě a s energickým podáním. 

I přes vysokou frekvenci objednávek zvládali Bady i Martina za barem své role jako skuteční profesionálové s úsměvy na tvářích a všichni byli po pár minutách obslouženi. Hladina kouře byla k ránu stále vyšší a otevřené dveře pak jistě potěšily všechny ty, kteří momentálně lapali po dechu. Doufejme, že jen díky současné podobě zimy se toto větrání obešlo bez angíny a bez pondělních návštěv ordinací... Krátce po čtvrté se pánové rozhodli pro společný ping-pong a názorně tak mohli ukázat, jak moc si ve výběru skladeb rozumí. Osvěžující byla West & Girls od Pet Shop Boys, kterou do této podoby před časem upravil kouzelník Sasha, své místo tu našli i Booka Shade, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, mám takový pocit, že protentokrát jsme se bez vlastního materiálu Romana Raie kupodivu obešli. A to i přesto, že jeho 4 A.M. EP sklízí na Junu i na Beatportu jednu medaili za druhou. Nebo jsem se během večera nechal tolikrát vyrušovat a jen nedával pozor? :) Na parketu začínalo být stále více místa, protože některé návštěvníky již únava zmohla, ovšem početná banda, která dorazila z Roxy přímo z párty Human Traffix, situaci jako mávnutím kouzelného proutku zachránila a tak Bukanýr znovu praskal ve švech i s touto pokročilou hodinou.

Domů? Ještě ne!

Ačkoliv jsem měl v plánu dle zvyklostí odejít již v půl páté, atmosféra a vlastně i výběr skladeb mě tentokrát velice snadno ještě dobrou hodinku na místě udržel... I přesto, že byl tento mejdan narozeninovým, na první pohled to člověk nepoznal. Gratulanti s dárečky se nedostavili, postrádal jsem a se slzou v oku vzpomínal na vtipné dekorace s lodičkami, nicméně rozjuchaný parket dával o sobě bouřlivě vědět, že to ti dole si své hudební dárečky právě rozbalují. Takže díky za první páteční noc v roce 2007, která byla strávena přesně podle mých představ a do dalších let přeji Legendárním Vlnám i House boatu U Bukanýra co nejvíce vnímavých a vzdělaných návštěvníků. Tahle noc energií přímo nabíjela a to se rezidenti během ní obešli i bez tradičního hosta. Inu legendy... Vážně není malých rolí!