Orion Hall

Viděl jsem už ledacos, ale Orion Hall mi unikal. Možná jsem ho unikat nechal schválně. Tak jako tak, jsem se vydal na magickou "10".

Bohužel se mi podařilo dostat do Brna až kolem 23. hodiny. I tak jsem očekával velkou tlačenici u vchodů. K mému překvapení "nikde nikdo". Tentokráte se OH konala v pavilonech G1 a G2 (jak trefné pro G Productions!;).

Volné prostranství mezi pavilony bylo celkem příjemné. Přispělo hlavně nasvícení věže a projekce sponzora do proudu vody. Všudypřítomnost tohoto sponzora mě pak už ale začala vadit. Ale jinak to nejspíš asi nejde...

Musím pochválit zvuk jak na chill, tak i na main stage. Se světly to bylo trochu jiné. Na chilloutu jsem je ani tak nepostrádal, ale hlavní scéna byla tak nějak nudná. Chillout se nesl v duchu minimal a experimental techna, což byla většinou celkem příjemná změna oproti main stage.

Moc mě mrzelo, že jsem nestihl Gadap, projekt, v kterém se presentuje i jablonecký Ginger. Když jsem dorazil, hrál ital Rino Ceronne. Velmi svižné tracky, plné změn. Chvílemi připomínal set Bena Longa a chvílemi zase italskou komerční tucárnu. Každopádně však zahrál velmi kvalitně.

Po něm nastoupil Holy Ghost. O něm jsem toho moc nevěděl, krom toho, že je to old school "tresorník" a trochu psychopat. :) Hrál temné techno. Chvílemi trochu industriální. Ale když bych ho měl srovnávat, tak jedině se Stevem Baileym aka Makaton. Rozhodně nedosahoval takové razance a ani nápadu. Škoda, od něho jsem si sliboval originalitu. Nepomohla ani performance, která se odehrávala před ním.

Toky... Toky býval vždycky můj favorit, ale poslední dobou je to fakt zběsilost. U Tokyho setů začínám postrádat nápad, děj a vůbec cokoliv, co by alespoň trochu dalo formu tý mase energie, kterou bezesporů jeho sety šíří do davů. Hrál rychle, mix byl jako vždy agresivní. Sem tam se to koplo (ale to u tracků z "kopaného Slovenska" nijak nevadí), ale jinak byl asi tím nejsilnějším, co jsem na main stage shlédl.

No a na závěr připravili organizátoři Jeffa Milligana, kanadského minimalistu. Již podrůhé jsem zažil, když po Tokym nastoupil DJ s absolutně odlišnou hudbou a již podruhé to mělo téměř katastrofální následek. Milligan po zdrcujícím setu slovenské hvězdy nastoupil do lidí s R. Hawtinem (ještě aby ne, když je to krajan, ne?) a jeho Closer to Redit. Opravdu jsem si nebyl jist, zda-li to byl úmyslný počin pořadatelů a nebo jen neznalost Milliganovi creativity. Veškerá atmosféra byla ta tam. V několika okamžicích hráli na chilloutu dokonce rychleji.

Nebyl jsem sto udržet unavené tělo na nohou a tak jsem OH opustil půl hodiny před oficiálním koncem. Závěrem bych jen řekl, že jsem byl prvně na Orion Hall. Byl jsem na 10. pokračování, ale mám pocit, že jsem ty předešlé taky zažil.

Pořadatelé mají velké plus za profesionální organizaci a velké minus za to, že akce byla provoněná spíše penězi, než-li techno radovánkami.