Report z párty Vivacity + od Myclicka

Line-up? Co to je?

Jedno jsem věděl ten sobotní večer naprosto bezpečně... A sice, že není kam spěchat! Bohužel také Bukanýr se řadí mezi ta pražská místa, která se plní, spíše než v den D, až v jednu hodinu dne následujícího. Vyřídil jsem si tedy v pohodě vše, co jsem si vyřídit potřeboval, ale abych neponechal nic náhodě, raději jsem na Palackého náměstí dorazil lehce před jedenáctou hodinou. Teď už zbývalo jen rychle přeběhnout most, který spojuje Smíchov s centrem naší matičky stověžaté, z něho pak pár schodů dolů a ten zelenobílý barák na vodě už byl téměř na dosah. Tak kolik nás v něm bude přebývat tentokrát? Zevrubným odhadem tak dvacet, včetně všech tří hrajících mladíků i obou barmanů. Nevadí, na ostatní rádi počkáme... Podobně jako u Techhouse.cz Nite, která se na stejném místě koná měsíc co měsíc, avšak o den dříve, se také na Vivacity + na nějaké úzkostlivé dodržování line-upu nehraje. Vlastně on ani žádný časový line-up neexistuje a štafetový kolík se tu předává stylem: "Dám poslední, pojď hrát!"

Startujeme! Pomalu a potichu...

Té nezáviděníhodné role se štítkem "Hraní pro nikoho" se možná dobrovolně, možná až po vytažení té nejkratší zápalky, ujal DJ Cubik. Je to právě on, kdo už posledních pár měsíců na svých bedrech nevláčí několik tun asfaltu, přičemž jeho record bag teď skrývá něco úplně jiného. Pokud byste ho otevřeli a nahlédli, našli byste v něm kromě množství kabelů, notebook s modrým nakousnutým jablíčkem, malou černou krabičku s nápisem Serato a pouhé dvě desky, které "vyšly" na stejnojmenném labelu. A právě prostřednictvím "noťasu" tu první DJ večera servíroval skladby, které si aktuálně nastahoval, pochlubil se také vlastní tvorbou a ke všemu jsme si ještě stihli zavzpomínat... Konkrétně na DL2 od Departure Lounge, kterou jsem si z mixované kompilace Deep Dish - Yoshiesque zamiloval pro její originalitu zaručeně nejvíc. Zvláště na Bukanýru jsem v poslední době zaznamenal jeden zajímavý úkaz. Zatímco dříve bylo u DJova odposlechu mnohdy k nevydržení a sluchové orgány dostávaly neobjednanou masáž, zdá se, že film It´s All Gone Pete Tong, o DJovi, který o sluch přišel, shlédli díky poslednímu XMAGu všichni, aby následně začali svá ouška konečně šetřit. Jak jinak si totiž lze vysvětlit fakt, že si právě v tomto prostoru může nyní člověk zcela bez potíží popovídat s těmi, které dlouho neviděl? Tuhle ukecanost podporoval i odposlech, který speciálně u párty Vivacity + najdete přesně na opačné straně, než na ostatních pravidelných večírcích. Cubik s Trnquou to holt mají rádi do pravého...

Kliku má ten, kdo má kliku!

Vlastně ještě jedno překvapení mě na důvěrně známém house boatu čekalo! Klika, za níž jste brali při odchodu, se kamsi ztratila a vy jste se tak pro tuto noc stali nedobrovolnými vězni. Vašimi vysvoboditeli by byli pouze nově příchozí, kteří by vás zvenku propustili na svobodu či barmani s klíči. Těžko říci, zda její polovina skončila na dně Vltavy díky nějakému dobrákovi, každopádně otočením bezpečnostního zámku a prostým přivřením dveří se tento rébus pod názvem Jak z lodi ven? podařilo rozluštit i bez Sherlocka Holmese... Krátce po půl dvanácté se na DJském pracovišti objevil DJ Trnqua, druhý z rezidentů tohoto večírku, Serato bylo zapauzováno a Pavel roztočil talíře obrovitých CD playerů Pioneer CDJ-500. Také on pokračoval spíše v poklidné hře jako jeho předchůdce a tak nějak se stále čekalo na první tanečníky, kteří si svými kroky o určitou stylovou škatulku řeknou sami. Každou čtvrthodinku se dostavil někdo nový, každou čtvrthodinku ovšem také někdo starý odešel. Nic moc situace. :( Přesto se parket zhruba ve tři čtvrtě na jednu jakž takž zaplnil. S tanečními kreacemi to bylo ovšem horší - nikdo tu na nic nereagoval, nikdo své boky nerozvlnil, všichni byli tuto sobotu tak nějak líní... Přitom hladina zvuku do sálu šla mírně vzhůru a tempo skladeb od původně poslechovějších nabralo už také větších obrátek. Ke všemu si Pavel to své publikum ještě pečlivě testoval. Co se dá tedy udělat, když se nedočkáte reakce ani na deep house, ani na house, ani na breakbeat, ba ani na electro house? Nic jiného, než že předáte žezlo dál.

Christopher Just - v pátek v Brně, v sobotu v Praze?

Plzeňák Diome jako jediný pojal svůj set jako rodilý asfaltér a tou první deskou, pro níž krátce před jednou sáhl, byla Ancora No od projektu Prudo, v remixu Spirit Catcher. A o těchto šikovných Belgičanech byl Vaškův set především. Na gramofonech se postupně ohřály ještě jejich remixy pro Satoshi Tomiieho, Compuphonic, Esoterik i vlastní Sweet Deal. S We Like Moroder od Jupiter Black jsme zase vtipně zavzpomínali na tohoto génia, bez něhož by se taneční hudba rozhodně nepohnula tím kýženým směrem. Těžko však říci, která ta pecka byla pro teď už konečně plný parket tou osudovou, nicméně v půl druhé už to zde obstojně žilo, tu a tam se ozvaly nějaké ty vzrušené výkřiky a úsměvy na tvářích jen potvrzovaly, že takhle nějak by si to ti tancující představovali a že tohle je fajn. Zatímco první půlka Diomova setu byla spíše poklidná, zábavný bootleg Let´s Dance od Davida Bowieho byl tím pravým impulsem pro tanec dovádivější a Mylova Muscle Car i závěrečná Disco Dancer od Louie Austena, v remixu od pátečního brněnského návštěvníka Christophera Justa, se snadno postaraly o to, aby se ti na parketu řádně zadýchali. Osobně jsem byl překvapen, že svou úlohu tentokrát neplnil onen světelný efekt v pravém rohu sálu, protože na parketu to mohlo být přeci jen o něco veselejší. Nu snad příště... Zhruba v půl třetí si Diome sbalil svých pár švestek a odjel zpět do města piva, zatímco DJ Cubik opět zaměstnal jak gramofony, tak i onen technický vynález.

Hey Mr. DJ! Do you have Vitalic or Tiga?  

Kuba nejdříve plynule navázal a na parketu to stále vřelo, když náhle při čtvrté písničce vše utichlo a sál se ponořil do hlubokého ticha, které se dalo krájet. Na notebooku, v němž se ještě před chvílí otáčely ty barevné budíky Serata, byla náhle tma! Program kamsi zmizel. Co teď? Těm dole se ono vytržení z divokého tance nelíbilo a dávali to hlasitě najevo. Jako mávnutím kouzelného proutku se však pokračovalo dále již za pouhých deset vteřin, ovšem se skladbou, která té předchozí neodpovídala ani náladou, ani tempem... Technika holt zklamala! Překvapivě také na Bukanýr si v poslední době našli cestu cizinci a tak se DJ Cubik ideálně za gramofony procvičil v angličtině, když vysvětloval, proč právě teď ani Vitalica, ani Tigu nezahraje. Jen tak dál, dámy měly dobrý vkus a DJe tento dotaz potěší rozhodně mnohem více, než když se ho někdo ptá na houseovém mejdanu po nějakém tom R´n´B či hip-hopu. :) Závěr tohoto večera pojali oba rezidenti coby zápas v ping-pongu a pro jeho náplň si zvolili mnohem hravější a mnohem známější tracky. Tak tu od tři čtvrtě na čtyři létaly vzduchem různé bootlegy Moloko, Reel 2 Real a Depeche Mode, zároveň Trnqua potěšil s výbornou peckou od Madoxe a slíznul si také smetanu (v podobě největších ovací večera) v okamžiku, kdy zařadil tu slavnou Les Djinns od Djuma Soundsystem v remixu Trentemøllera. I přesto, že se hodiny na Bukanýru točí opačným směrem, ranní únavu zkrátka neošálíte a tak jsem se musel chtě nechtě vydat na kutě.

Prázdné hory, prázdné kluby...

Klasik by to řekl asi nějak takto: "Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným..." A měl by pravdu! Nejen, že už skoro nevíme, jak ten sníh vlastně vypadá, ale i s návštěvností v klubech je to v lednu také slabota. Co se to děje? I přesto, že jsem se v sobotu báječně pobavil, musím tuto lednovou edici ohodnotit spíše jako průměrnou, než něčím vybočující. Hudebně přesně můj šálek kávy, ale něco tomu přeci jen chybělo. Že by lepší atmosféra? Doufejme, že v únoru se karty obrátí a třetí sobotu v měsíci povede fronta těch nedočkavých až na náplavku. Oba rezidenti by si to za svou sbírku hudebních démantů rozhodně zasloužili! 

Foto: Lenka Hecková