Report ze zahajovacího dne Sperm Festivalu

Jak jste si jistě všimli, v Praze právě probíhá druhý ročník hudebního festivalu Sperm a oproti loňsku potrvá několik dní. Zahajovací koncert celé hudební přehlídky proběhl v pondělí 19. 2. v prostorách NoD. Jeho hosty byla britská kapela Digitonal, Američanka Boseppy a Rakušanka Gustav, která se ovšem ze zdravotních důvodů omluvila.



Na akci jsem přišla s lehčím zpožděním, takže jsem mohla slyšet jen zhruba patnáct poseldních minut vystoupení Boseppy. Její laptopová hudba zněla hodně experimentálně a minimalisticky. Zvuky, linoucí se z notebooku, sem tam obohatila o neméně experimentální hru na housle, či vlastní zpěv. Na první poslech volně poházené frekvence a zvuky dostávaly sice chvílemi formu a pravidelnější rytmus, ne však na dlouho.
Celý čas mezi těmito pasážemi, kdy soustředěná a do displeje zahleděná Boseppy bylo to jediné, co jste mohli jako posluchači na podiu vidět, jsem výrazně postrádala vizualní vjem. Obrazové projekce či jiné stimulanty tohoto smyslu jsou pro mě osobně u podobně náročných zvukových experimentů více, než vhodné.



Boseppy sklidila potlesk a po kratší pauze nastoupili Digitonal. O této britské dvojici chlapíků je známé, že stejně jako sami dva, vystupují s oblibou i s živými muzikanty. Na loňském Spermu jsme je mohli slyšet právě v té skromnější podobě. Letos se však rozhodli pojmout koncert velkolepěji a kromě houslisty si přizvali i harfistku. Tento fascinující, téměř rize ženský hudební nástroj umístěný na podiu, působil monstrózně i něžně zároven. Živé nástroje, hlavně smyčcové, byly vzdy nedílnou součástí produkce Digitonal. Ovšem fakt, že dokáží studiové nahrávky tak brilantně zahrát i živě, jsem se na vlastní uši přesvědčila až ted. O svém muzikálním nadání přesvědčil i Andy Dobson, roku 1997 zakladatel Digitonal. Suverénně ovládal kromě notebooku i svůj klarinet. Zahráli nové i starší skladby a na úplný konec jsme mohli slyšet známý hlas zpěvačky Kirsty Hawkshaw, se kterou Digitonal také příležitostně vystupují. Konktrétně sampl z nádherné skladby It's A Fine Day, kterou nazpívala začátkem devadesátých let s Opus III. Digitonal patří k mým oblíbencům a měla jsem je možnost slyšet hrát nejen loni v Praze, ale i třeba před pár lety ve Švédsku či Anglii. Tento koncert však byl pro mě jednoznačně nejlepším a nejsilnějším hudebním zážitkem ze všech předchozích.

foto: ajchman