Romanův report z Dobrejk večer s Chrisem Carterem

Z klubu Cross se stává pomalu ale jistě konkurence pro ostatní hudební podniky v Praze. Možná se jí už dávno stal. Ostatně příjemně zaplněná horní i spodní stage a desítky metrů přilehlých spletitých chodeb tomu jednoznačně v sobotu večer nahrávaly. Přijít do tohoto multikulturního chrámu poprvé není jen tak. V létě, když jsem si tam šel jen tak sednout, dál než na zahrádku jsem se raději neodvážil. Tentokrát jsem se ale musel spolehnout na svůj orientační smysl a v útrobách tohoto designérsky velmi vyspělého klubu zkusit spoustu možností a cest, abych spolehlivě našel nejkratší možnou vzdálenost mezi oběma pódii, pódii a barem a barem a toaletou. Ono vás to zkoušení a hledání cest začne i bavit. Nejenom že vás stále doprovází hudba, která je slyšet téměř všude v klubu, ale hlavně stále objevujete nová zákoutí a tu narazíte na příjemný koutek po posezení a odpočinek a jindy zase na fotbálky. Prostě v Crossu je stále co nového objevovat :)

Dobrejk Večer jsem si nezvolil pro svůj sobotní mejdan jen tak náhodou. Chris Carter je pro mě představitelem nu-school breaků s velkým "P" a jeho loňský vinyl Panorama / World In Action patří mezi mé vůbec nejoblíbenější breakbeatové pecky té loňské "třistapětašedesátky". Když jsem do Crossu dorazil, můj oblíbený breakbeat mě nalákal na  spodní stage, o které jsem v tu chvíli vůbec netušil, že je to ta v pořadí druhá. Zmatek mých smyslů zapříčinil i ten fakt, že u hlavního pódia visel line-up s ním zcela nesouvisející a tak pro zjištění kdo kdy hraje a hlavně kde, to chtělo použít trochu toho šestého smyslu. Přítomné dámy měly jistě výhodu. Určitě bych si pro příští akce dovedl představit o trochu víc rozvěšených line-upů a hlavně na správných místech a u správných stageí.

Po vyměněné DJů ve spodním patře klubu Crossu, se rozehrál z reproduktorů už klasický drum´n´bass a tak jsem teprve až potom pochopil, že hlavní stage bude někde jinde. V tu chvíli už nějaký ten čas hrál Chris Carter. Hlavní stage je plná nejrůznějších ozdobných prvků, kdy například celá levá zeď je pokryta nejrůznějšími osvětlenými počítačovými komponenty. Vlastně celý sál hrál natolik různými barvami, že další světla nebyly ani potřeba. Chris Carter po mém příchodu hrál moc pěkně. Když si poslechnete jeho poslední vinyly, vlastně v nich neuslyšíte ani moc klasického breakbeatu. Rytmus je nalomený jen na oko a dalo by se říct, že je vlastně rovný. Je to Chrisův nezaměnitelný styl a v podobném duchu se nesl i jeho set, který trval snad více než tři hodiny, co jsem měl možnost zaregistrovat. Ačkoliv jsem měl chuť na porci spíše lámanějších tracků, Chrisovo pojetí breaků na pomezí progressive houseu bylo inspirativní a v žádném případě nudné.

Když už jsem měl rovnějších beatů dost, nebylo nic lepšího, než se přesunout o patro níže, kde sice nevím bohužel, kdo hrál, ovšem kdyby došlo k soutěži na lámání těch nejtvrdších předmětů na světě, byl by onen DJ jasným kandidátem na vítěze. Vlastně se za mixpulty střídali dva DJové, pěkně back 2 back. Drtivá rytmika v nabasované atmosféře přilákala slušný počet zájemců a i mě, spíše romantickou duši, si tahle nekompromisní drum´n´bassová a darkstepová řežba naprosto získala. Ve spoustě, pro mě neznámých tracků, zazněla tu a tam i hitovka, jako například The Rocker od Alter Ego v patřičně prolámaných beatech. A i když tohle nebylo očekávanou podmínkou akce, svůj účel na parketu takovéto pecky bezpochyby splnily.

Celý ten večer, noc a ráno v Crossu měly skvělý náboj. Nejen hudební, ale i lidský. Pohodoví lidi, vyloženě směšné ceny na barech a příjemná hudba. Snad ani lepší kombinace nemůže být. Chris Carter pobavil a určitě se v mých očích nezměnil. Je to fajn producent a DJ, i když dělá tak trochu jinačí breakbeat.