Report z březnové Plastique od Myclicka

Nejdřív svlažit hrdlo, potom se učesat a pak jít možná tancovat...

Ohmatán, oskenován a opatřen cejchem na ruku jsem tři minuty před jedenáctou vstoupil na první schod nejvyhlášenějšího klubu v Bělehradské ulici. Něžné pohlaví to mělo tradičně první hodinu s volným vstupem a tak mě pouhé tři minuty, zbývající do vypršení limitu, ta krátká fronta na šatnu snad ani nemohla překvapit. Jen houšť, děvčata... :) Bunda a batoh změnily za sympatický dukátek svého majitele a teď už volný jako pták jsem mohl postoupit dále. Už v tuto hodinu byli barmani za dlouhým i krátkým stolem poměrně proháněni od všech žíznivých krků v klubu a mezitím hbité ruce kadeřníků kouzlily na hlavách všech neučesaných nové tvary za podpory hojného počtu přihlížejících zvědavců. Opravdu zajímavé, nakolik dokáže těch několik chlupů lidem učarovat... DJ Vectif před pár lety svůj poslední hřeben prodal a od té doby si vystačí pouze s kapesníkem, proto také mohl bez nějakého zdržování úderem desáté hodiny směle servírovat aktuální a oblíbené tituly. K mému překvapení už také on podlehl svodům levnějšího nakupování a v rukou se mu střídala jak ta velká černá, tak ta malá stříbrná média. V jednom případě ho nový track natolik zaujal, že zapomněl míchat a skladbu zcela neplánovaně dohrál až do úplného konce. To se samozřejmě stává i v lepších rodinách. :) Krátce po jedenácté už měl na parketě prvního odvážlivce, který své tělo protahoval za podpory New Order v tanečním hávu, množství těžké mlhy a oslepujících světel...

Teror od středů a výšek, basy si zatím vybírají neplacenou dovolenou.

Už v tuto chvíli jsem pochopil, že něco je jinak, cosi je špatně a o pár minut později zvukař s chytrou žlutou krabičkou mé domněnky jenom potvrdil. Kam se poděl ten křišťál, z něhož nepřecházely oči, nýbrž uši a který byl pro tento klub tou nejhezčí vizitkou ze všech? Po basech ani památky a středy a výšky tu byly v přesile tohoto nerovného boje o posluchačův zájem. Navíc pokud si DJ ztlumil odposlechy, na první části parketu by bylo možné domluvit si rande šepotem, který by nemusel nutně mířit do ouška. Proboha co se stalo? Jen další z míst, kde ti nad klubem dávají přednost zdravému spánku před další bezesnou nocí? Zřejmě... Na takto převýškovaném zvuku jsme se tak v Davidově setu dočkali například aktuální hitovky La Musique od Riot In Belgium, Raven od Cajuan či už osvědčeného bootlegu Perfect Exceeder, který vznikl propojením originálu Masonova taháku Exceeder s hlasem Princess Superstar ze skladby Perfect. Právě tahle věc vyvolala první vzrušené reakce na parketu! Ty druhé a vlastně také poslední pro tento večer se odehrály po reklamní vsuvce kadeřnického salónu v jednu hodinu, tedy těsně před vystoupením hosta ze Švýcar. A přesto, že se reklamě snažím vyhýbat, jak jen to je v dnešní době možné, tuhle jsem vyloženě hltal očima a bavila mě od začátku do konce! Snad právě proto, že byla hraná a ta parta lidí, kteří se na pódiu objevili, ji měla perfektně nacvičenou.

Vlasy na tři způsoby.

Hlavními hrdiny byli tři typově zcela odlišní lidé. Už od pohledu zoufalá žena, nad jejímž zevnějškem by se i srdce ustrnulo (proto zřejmě k poslechu tolik depresivní Portishead), zavalitý muž s lahví v jedné ruce a kuřecím stehnem v druhé, který se za doprovodu Depeche Mode nehorázně cpal a pak krasotinka v sexy prádélku, jíž doprovázela ústřední melodie ze seriálu Návštěvníci. Tihle tři postupně sváděli boj s četou záchranářů v červených kombinézách, bílých holínkách a reflexních vestách s nápisem Ultra Mix, kteří je při tom bojování ještě ve vypiplaném divadelním čísle stihli učesat. K tomu si představte výbornou projekci, v níž samozřejmě nechyběla loga výrobků ani jméno kadeřnického salónu. Celek působil velmi vkusně a ti na parketě tuhle čtvrthodinku přijali bez remcání a ještě aktéry odměnili potleskem, když jedlík na pódiu rozmlátil o schody svou malou plastovou kytaru. Jediným negativem však byl opět zvuk, který tentokrát hrozil utrhnutím sluchových orgánů všem, kteří si nedají pozor! Snad za to mohly události posledních dnů, ale když se tímto sálem rozlily první tóny té "návštěvnické kompozice" od Karla Svobody, chloupky po celém těle se mi postavily do pozoru a cítil jsem ono nádherné mrazení. Věru působivá vsuvka to byla! To jsem ovšem zcela zapomněl na předskakujícího Tvykse, který protentokrát své puntíkované kalhoty vyměnil za zlaté elasťáky, na obličej vykouzlil pár výrazných šminek, na krk pověsil velký řetěz, že by všichni rapeři v Bronxu zbledli závistí, a takto vymóděn se snažil hlavnímu hostu večera navodit patřičnou atmosféru.

Plastique bez Martina? Holý nesmysl!

Tvyks se už poněkolikáté stal hravě miláčkem Plastique publika i přesto, že tentokrát si své hraní neužíval s takovým nasazením jako jindy... Zájemcům o tanec nabídl tak rychlý set, že se některé desky na gramofonech sotva stačily ohřát, jednotlivé korekce protáčel divoce tam a zase zpátky a také často efektoval. Zkrátka řádil jako obvykle, tentokrát ovšem neházel úsměvy na všechny strany a také divoké poskakování za gramci si ponechal pro jinou příležitost. Pod rukama mu už poněkolikáté zazářili Vicarious Bliss, jindy byl rytmus jemně nalomený a jak už jsem se zmínil, po reklamní vsuvce se gramofonů a CD přehrávačů chopil sám majitel labelu Relish Records a... A nálada na parketě rázem ochladla! První půlhodinku to bylo převážně o poměrně hloubavých skladbách, zvuk byl teď mnohem tlumenější a tak není divu, že ti žízniví vyhledali raději pomoc odborníků, než aby sledovali, jak Švýcarovo snažení tam nahoře na stupínku nakonec dopadne. Navíc mixy (alespoň ty první) byly poměrně školácké a tak nějak na poslední chvíli. Alespoň, že bylo na co koukat, protože VJ Martin se zřejmě měsíc nudil a vymyslel zcela nové motivy, včetně prostorového nápisu Plastique, který se tu na plátně hrdě otáčel, stejně jako jméno právě hrajícího. Nechyběly ani vizuály Headmanova alba On, které sem Martin hbitě vmíchal, ale pokud jsem ještě něco kromě zvuku ten večer postrádal, pak to byly dekorace. Ty suplovalo jen množství zrcadlových koulí všech velikostí, ale to je opravdu velmi slabé potěšení pro dvě rozmazlené oči...

Headman je vážně hlavička - má to rád s překvapením!

Ani Headman neodolal svodům té rozpustilé La Musique od projektu Riot In Belgium (však si ji taky sám vydal) a po čtyřiceti minutách svou hru náhle vygradoval, překvapivě přihodil stále hitového Tigu a parket se konečně opět změnil na místo, kde to žije a kde si všichni chtějí hodit křápem. Druhá polovina jeho setu byla opravdu znamenitá, velmi energická a poskládaná z opravdu propracovaných vrčících tracků, které tak snadno na roztančené publikum působí. Vectif se svého nádobíčka chopil ve čtvrt na čtyři, přičemž parket byl teď už zcela zaplněn a ti na něm vypadali vážně spokojeně a využívali k divokému křepčení také stupínku před DJem. David rozhodně potěšil i se zařazením Tiefschwarz - Wait & See, která i po uplynutí záruční lhůty zní neobyčejně svěže a stále má prostřednictvím zpěváka z Chikinki co sdělovat. Jak dlouho ty dole ze svého působiště produkční klubu bavil, už vám nepovím, ovšem v půl páté, kdy jsem tento pražský podnik opouštěl, ke střídání stráží ještě nedošlo. Mohu se tedy jen domnívat, že DJ Tvyks si za ranního kuropění vysloužil právo na položení té úplně poslední desky, aby jubilejní dvacátý Plastique v pořadí ukončil... Tou dobou jsem se ovšem už neklidně převaloval v peřinách a přemýšlel nad právě stráveným večerem...

Příště zašpuntovat!

Jak už se stalo poměrně pravidlem, co Plastique, to plný klub... Tentokrát sice nepraskal úplně ve švech a bez potíží jste se dostali tam, kam jste právě potřebovali, ovšem návštěvníky se to tu jenom hemžilo. O tom, že více jich najdete na baru a u improvizovaného vlasového studia, jsem se už několikrát zmínil, takže nic překvapivého - ať se každý baví, jak umí. Já jsem po pátečním večeru však učinil jedno zásadní rozhodnutí. Bez špuntů se má příští návštěva prostě neobejde. Svých uší si vážím a rozhodně bych byl rád, aby mi alespoň do padesátky sluch sloužil a za to, co byla má ušiska nucena v pátek vyslechnout, se jim dodatečně omlouvám a doufám, že vezmou zavděk alespoň pečlivým vyčištěním vatičkou. Nevím, nakolik je současný stav pouze přechodným jevem, ale Radost FX pro mě po léta byla ukázkovým příkladem toho, jak má zvuk v klubu vypadat... Minulý čas je tak nějak na místě. Bohužel! :(