Report z Breaksome od Romana

Tradice je tradice a tak kdo trpěl strachem z osamělosti ve velkém uzavřeném prostoru, nejspíš se mu začátek Breaksome po desáté hodině večer hrubě nelíbil. Stejně tomu bylo i po jedenácté, ačkoliv alespoň za bary to vypadalo, že se barmani už pomalu dostávají do tempa. Lidi přibývali vážně velmi pomalu a chvílemi i já, který ví, jak to normálně s příchody tancechtivých do pražských klubů vypadá, jsem propadal panice, že ty lidi nepřijdou a že se radši koukají doma na televizi a že nikdo neuslyší Drumattic Twins. Nakonec lidi přišli a právě včas - na Drumattic Twins. Není to ale škoda? Je! Electromovi jsem situaci vůbec nezáviděl. Ani ten velký chuchvalec sena, jako na divokém západě, se přes parket po drtivou většinu jeho setu nepřevalil a on přesto nedbal ničeho a pouštěl kolikrát velmi zajímavou hudbu. Pro mě nejzajímavější byly asi některé nečekané verze slavných hitů. Třeba staří známí Oasis s Wonderwall nebo Coolio a jeho Gangsta's Paradise. Obojí samozřejmě v patřičně nalámaných aranžích. Electrom vůbec často lovil v hudebních vodách daleko před koncem minulého století a ačkoliv až v samotném závěru setu se na parket vydali první skupinky odvážlivců, určitě zaslouží pochvalu za předvedený výkon, který měl za úkol celou atmosféru pěkně před půlnocí připravit a taky že se tak stalo. Bohužel příliš mnoho lidí to stále ještě nemělo šanci zaregistrovat.

Tradiční čas od půlnoci do jedné patřil tradičně Kaplickovi. A opakoval bych se tu, že ne nadarmo je to moje, a nejen moje osobní breakbeatová jednička u nás. Jen ta hodinka vždycky strašně rychle uteče a pokud si chce člověk kromě parketu na hlavní stagei užít také jiné atrakce klubu Roxy, pak kolikrát nemá šanci. Ale Personal Jesus od Depeche Mode potěšil a stejně tak i Trentemollerův remix skladby What Else Is There od Röyksopp. I když možná ty breaky naroubované na tento remix celý dojem trochu kazily a zaznít mohl klidně i originál. Vedle v chill-outu to také velmi pěkně žilo. Ne že by tam člověk snad narazil na zástup tančících lidí, ale napíšu-li jména 2K a Sweg, asi málokdo nepozná, že jde o drum'n'bass. Chvíli postát, pochytit co nejvíce rychlých beatů a zpátky do hlavního sálu, kde už si své mašinky rovnají Drumattic Twins. Pro mě osobně je to premiéra, což při jejich celkově druhém českém vystoupení není zase tak špatný výsledek. Lidé se snaží zaplnit opticky všechna volná místa na parketu, ale stále je jasné, že návštěvnost je o něco slabší. Přesto dobrý výsledek a pánové můžou začít.

Nick Slater i Kevin Lancaster měli u lidí úspěch. Kromě klasických gramofonů a mixáku používali i různé další technické hračky a s hudbou se mazlili. Zaznělo mnoho pecek z katalogu vydavatelství Finger Lickin' Records, Smack My Bitch Up od The Prodigy a po celé dvě hodiny se s určitou pravidelností střídaly vokální a instrumentální skladby. Popravdě ty vokální mi sedly o něco méně. Lidé se ale bavili a možná být jich o něco víc, atmosféra dosáhne kulminací jako na předchozích dílech, třeba s Hybrid. Takhle se mi přece jen zdála o něco vlažnější a také set Drumattic Twins mi přišel poměrně měkký. Rozhodně to byl hudební kontrast poté, co přišla na scénu jemná žena se jménem Adelight a s jemností sobě vlastní rozhodně nepouštěla nějaké hudební slaďárny. Teprve až Adelight mě donutila pořádně rozhýbat své boky. Poměrně ostrý a rychlý breakbeat mě konečně dostal do té správné euforické nálady. Na mou stranu ale moc lidí napřiklonilo a do čtyř hodin ráno se parket ze dvou třetin naprosto vyprázdnil. "Tradici" by ale nejspíš nezměnilo ani deset Adelight vedle sebe.

Breaksome s poloviční atmosférou je stále Breaksome a tak i v pátek třináctého bylo proč do Roxy zavítat. Electrom příjemně překvapil, Kaplick potvrdil (pokolikáté už?) své kvality, Drumattic Twins bavili dobře, přestože já si mnohem více užil až závěr celé akce společně s Adelight. Nesmím ještě zapomenout na zvuk, který byl po celou dobu, ale hlavně od Drumattic Twins, velmi poslouchatelný a v pohodě. Tak zase příště!