Report ze ZENu se Stevem Porterem od Jardy

Do Roxy jsem dorazil ještě před otevírací dobou, jež byla 10:00, takže jsem si těch pár minut musel počkat. Za tu chviličku se před vstupem vytvořil větší hlouček asi čtyřiceti lidí, dychtivě očekávajících zahájení hudební produkce. Nečekali dlouho, asi pět minut po desáté ochranka řekla, že se smí vcházet a tak se lidé pomalu hrnuli.

Hned jak jsem sešel dolů, tak jsem potkal Romana Raie, ještě stojícího u baru. Za chvilku odešel za DJský pult a položil na gramofon první desku. Začal docela tvrdším progressive housem s prvky elektra, občas proloženým nějakou trancovější deskou. Občas zabrouzdal do bouřlivějších vod tech-housu, ale stále hrál stabilně kolem 130 bpm.



Jelikož tech-house moc nemusím, tak jsem šel okouknout chillout, co se v něm změnilo a kdo tam dnes hraje. Hrál Airto a musím říct, že chillout je docela dobře ozvučen. Jen při breakdownech bylo slyšet dunění basů z hlavní stage. Airto hrál převážně klasický house, prokládaný progresivnějšími singly. Postřehl jsem minimálně jednu 2-stepovou desku, což bylo trošku osvěžení do jinak ne zrovna záživného setu.

Mezitím začal Roman Rai hrál trošku melodičtější desky, takže netrvalo dlouho a na parketu začli tancovat první clubbeři. Hutné basy občas nedovolily se pořádně nadechnout, ale to nikomu zatím moc nevadilo. Kolem půl jedné začal být klub už trošku plnější a můj osobní tip na konečný počet lidí v klubu je něco kolem tří set.
Asi deset minut před jednou jsem si na chvilku skočil do chilloutu, aby si nohy odpočinuly před nástupem Steva Portera. To už měla DJský pult pod kontrolou DJane Lillou a dost jí to slušelo. Hrála takový deephouse, míchaný s tech-housem a občas přidala nějakou progresivnější či minimalovější desku.



Na hodinách odbila jedna hodina ranní a měl nastoupit host tohoto večera, Steve Porter. Tento sympatický DJ rozhodně umí hrát a všem to také na sobotním Zenu dokázal. Hrál hodně tvrdě a to se asi dvou stem lidem, kteří byli na parketu, očividně líbilo - často byly vidět ruce nad hlavami, občas si i někdo zaskákal. Atmosféru ještě rozdmýchával konečně pořádně světélkující laser, který na celý Raiův set jen vykresloval přes síťku pověšenou ze stropu ZEN a RAI. Občas jsem měl dojem, že obsluha laseru stále jen učí, takže pořádné efekty byly vidět až později v druhé polovině Stevova setu. Často také bylo vidět, že laser není zrovna dvakrát výkonný a světla ho často "přebila".



Asi v půl druhé jsem šel okouknout chillout a k mému úžasu tam nebyl naprosto nikdo (kromě DJane a obsluhy na baru), nehledě na to, že DJane Lillou hrála velmi příjemně. Zrovna když jsem tam byl, tak stihla zahrát dvě "zlomené desky". Jinak hrála podobně jako když jsem tam byl před hodinou.

Uprostřed svého setu hrál Steve Porter pro mě docela nudně, takže jsem šel na delší dobu do chilloutu, kde asi ve čtvrt na tři začal hrát zase Airto. Tentokrát hrál spíše svižný electro house. Můj pocit z výběru desek Steva Portera sdílelo asi více lidí, takže bylo lidí v Chilloutu víc než dost.



Nakonec jsem se převíjen přemluvil a na konec Stevova setu jsem zašel dopředu na parket a mile mne překvapilo, jak energicky hrál na konci svého setu. Tak měl hrát celou dobu a ne až nakonec. To už se ale vedle "baviče" Steva objevil neméně charismatický Michael Burian a každý se na něj už těšil.

Michael začal svůj set docela svižně. První dvě desky progressive house, ale pak mne hrozně mile překvapil a zahrál Oxia – Domino, čímž si mne naplno získal – a nejen mne. Pak začal směřovat k velké radosti značného počtu lidí do electra a po Mason – Exceeder bylo jasné, že u electra i delší dobu zůstane.
Kolem čtvrté jsem si zase šel sednout do chilloutu a to už zase za DJ pultem Airta vyměnila DJane Lillou, které (nemůžu si pomoct) to za mixpultem sluší. Bohužel můj pokus o oživení mých již dosti unavených nohou byl marný a tak mi nezbylo než se vypravit na cestu domů…

Sečteno a podtrženo to byla noc docela povedená. Lidí přišlo dost, i když bych čekal, že Steve Porter přiláká lidí aspoň o polovinu více. Zvuk byl po většinu času vyrovnaný, akorát je škoda, že chillout není nijak více od hlavní stage oddělen, protože při breakdownech je ta druhá stage dost slyšet a není to moc ideální. Světla byla docela dobrá, akorát mi občas přišlo osvětlení přehnané. Laser je fajn, akorát by mohl mít větší svítivost, když je zde použito tolik světel. Klub Roxy mě přesvědčil, že stojí za to do něj chodit častěji a doufám, že na příští akci tam uvidím i vás.