Report z koncertu Tori Amos od Cosmics

Foto: Darek Šmíd

Do centra jsme dorazili asi v 8 večer a než jsme se propracovali na balkon, levý střed 25 řada, tak jsme zjistili, že na podiu vidíme malý flek s kytarou. Byl to Torin předskokan Joshua Radin. Joshua s sebou měl zpěvačku a čelistu. Řekla bych, že Joshua je americkou podobou folku, nebylo to nepříjemné, ale ten velký prostor Kongresového centra mu dost škodil. I když musím říct, že jsem dlouho neslyšela takhle dobře ozvučený prostor. I z té výšky byl zvuk čistý a silný. Předskokana jsme si užili asi tak 20 minut a navodil atmosféru takovou, že jsem předpokladala, že Tori bude hrát v jeho duchu a že to bude klidný koncert o křídle a varhanech.

Tori nás nechala asi tak 40 minut čekat, ale aplaus při každém přejití technika po podiu, nás držel v napětí. Až po 9té se vřítila v tmavé paruce a zelených šatech Tori a rozjela největší pecky z jejího nového alba American Doll Posse. Na podiu měla připravené křídlo a klávesy. K tomu si dovezla bubeníka a 2 baskytaristy. Jak už jsem psala v perexu, tak Tori je zastánce matriarchatu, bojuje proti tomu, že žena je jen matka nebo děvka a její koncertní turné se nese v duchu pěti žen. Proto převleky, paruky. Po 4rech tracích se odešla převléknout a shodit paruku. Pustili Professional Widow ze záznámu a místo kláves ji přistavili varhany.

Po pár minutách zase vběhla na podium, z výšky jsme viděli jen zlatý flek, až teď na fotkách jsem zjistila, že byla za leoparda. Trochu zvolnila, nad její hlavou se rozsvítilo "nebe" a světelná show začala navozovat i jinou atmosferu. Prošla průřezem svých alb a myslím, že při koncertě na sezení, což považuju, za největší mínus celého koncertu, došla na nejpomalejší songy, kde hraje jen sama na křídlo a varhany.

První track 1989 z debutového alba Little Earthquakes, potom její song Velvet Revolution z nového alba, kterýma nám chtěla zřejmě sdělit, že o Evropě a tomu, co se dělo v roce 1989 něco ví. Pomalou sekci završila moji nejoblíbenější písničkou Silent All these Years.

Koncert trval přes 2 hodiny, klobouk dolů, protože při těch světlech, co na ní svítily, obleček a pohybu, co u piana předváděla, bych to nevydržela ani 10 minut a to mi je o 20 let míň. Pochvala pro zvukaře a velké mínus, jak už jsem psala, pro pořadatele výběrem místa. I když ke konci už to lidi nevydrželi a dole se stálo u podia. Její koncert není na sezení a pokyvování hlavou, ona je živel, nadpozemská, na ní se musí tančit, křepčit a skákat. Pro mě osobně zážitek na celej život, kdo nebyl, prohloupil.