Report ze Sónaru od Lcie

Do Barcelony jsem přiletěla už o den dřív a vychutnala si tak kouzelnou atmosféru katalánského centra kultury s jeho úzkými uličkami v starobylé čtvrti Barrio Gotico a úchvatnými architektonickými výtvory od Gaudího a v neposlední řadě i moře a slunce.

Vraťme se ale k důvodu těchto řádků – k festivalu.

Sónar je rozdělen do dvou částí – denní, která se koná v centru v prostorech Centra pro současnou kulturu CCBA a Muzeu moderního umění MACBA, kde jsou během celého festivalu k vidění instalace, výstavy a přednášky. Noční část je situována do rozlehlého komplexu o velikosti 10 000 m na okraji města a je tak ideálním prostorem pro "all night raving", i když právě díky tomu Sónar v noci připomínal spíš mega party než festival.

Denní část začínala vždy kolem poledne, kdy se v areálu pohybovali hlavně "industry people", tzv. hudební profesionálové – novináři, PR agenti, hudební vydavatelé, DJ-ové, pro které je Sónar něco jako Miami Winter Music Conference a až kolem třetí se začal prostor zaplňovat i "regulérními" návštěvníky. V první den festivalu proběhla showcase japonského labelu Noble, kde vystoupila i subtilní elektro-akustická Piana, zatímco v Sonar Village spustil svůj melodický, ale trochu monotónní, minimal DJ set Brit James Holden. Překvapením bylo i společné vystoupení FM3, tvůrců roztomilé sound hračky Buddha Machine, spolu s členem Einsturzende Neubauten.

Vrcholem prvního dne festivalu ale mělo být vystoupení Beastie Boys, kteří předvedli speciální instrumentální koncert, jako ochutnávku jejich nadcházejícího alba. Beasties vystoupili i v pátek, ale už s klasickým koncertním setlistem, kde předvedli své staré hitovky.

Program pátečního večera reflektoval současné dění na hudební scéně – od nu-raveu (není divu, že tenhle rok měl Sónar logo inspirované acid-housem) Digitalism, Simian Mobile Disco, kteří zahráli překvapivě techno-housový DJ set a New Young Pony Club, kteří nakonec nevystoupili, přes francouzskou post-daftpunkovskou scénu labelu Ed Banger, s výbornými Justice a Uffie, jejíž vystuopení bylo ale díky podprůměrnému MC-ingu spíš zklamáním.



O pár tříd lepší byla show temných dubstepových princů "pod vedením" královny Mary Ann Hobbs. Perfektní zvuk obohacen dunivými subwoofery na této stagei ještě umocnil zážitek z vystoupení předních představitelů tohoto žánru jako Kode9, Oris Jay nebo Skream. Jejich britský kolega Dizzee Rascal ve vedlejší hale okořenil svůj 2-stepový grime sound hip hopem. Berlínští miláčkové Modeselektor měli těžký úděl navázat na koncert Beastie Boys, zatímco Richie Hawtin poněkud zklamal svým poměrně nezáživným minimal setem. O to víc potěšilo vystoupení legendárního IDM maestra Kirka Degiorgia, který ráno vystoupil jako As One se svou kapelou.

Sobotní den už byla většina lidí "společensky unavena", ale co by člověk neudělal kvůli koncentraci dobré hudby, kterou tady v Čechách jen tak lehce asi neuslyší. Výborný live set Claro Intellecto, trochu nezáživné melodické IDM Miry Calix, nebo Junior Boys, kterých vystoupení bohužel postrádalo nezbytný "drive". Večer už byl ve znamení synth-popové legendy Devo, post-rockových Mogwai a vynikajícího Matthewa Deara a jeho Big Hands, který představil svou dosud nejpopovější desku Asa Breed spolu s jeho novou kapelou. Zbytek večera se nesl v rytmu techna – Jeff Mills, Dave Clarke, kteří to roztočili hlavně pro tancechtivou mládež, lepší bylo vystoupení Ame a Detroit technem ovlivněné partičky z Versatile Records Chateau Flight. Třešničkou na dortu byl i DJ set old-skool rave legendy Altern8.

V době trvání Sónaru se koná spousta parties v klubech nebo na pláži, jsou to většinou akce minimal, techno, ale i electro a clash labelů. Parties po celé Barceloně tady měly například labely Mobilee, Bpitch Control, Poker Flat, Tresor, Get Physical, Gigolo, M_Nus, nebo Kompakt, kvůli jejichž zavírací beach party v neděli jsem téměř zmeškala letadlo. Hasta la vista, Sónar. Uvidíme se, snad, příští rok.