Report z Breaksome od Myclicka

Fronta! Před Roxy už je zase fronta!

Kam směřují vaše oči, když zahnete z Revoluční ulice do té dlouhé Dlouhé, než spatří tu modrou tabulku s číslem 33? Koukáte do blba, hledáte psí exkrementy na chodníku či nahlížíte do barů, které po obou stranách širokou třídu lemují? Přiznám se, že můj pohled bývá upřený pouze jedním směrem a to tak, aby zjistil aktuální stav před těmi obrovskými dřevěnými dveřmi. A věřte nebo ne, tentokrát tu byla k vidění fronta! Až taková bude účast? Tak bohužel, všechny naděje se jako mávnutím kouzelného proutku rozplynuly jako ta pověstná pára nad hrncem. To pouze početná skupinka cizinců krátce po jedenácté ucpala hlavní vchod, než byla následně odbavena a prohledána... Počet odložených svršků v šatně naznačoval, že je vše při starém a na opozdilce se bude tradičně čekat. Jejich problém - k potěše očí i uší toho už v tuto chvíli bylo opravdu dost!

Kampak se nám vlastně ztratil DJ Hech?

K mé velké radosti jsem si zhruba po pěti letech mohl vychutnat set DJe Hecha, který byl vzhledem k zaměření této noci poskládán výhradně z breakbeatových placek. Pardubický Viktor je totiž opravdovým chameleónem - je úplně jedno, zda má skladba rovnou či nalomenou rytmiku. Důležité je pro něho jen jedno měřítko: líbí/nelíbí. Vzhledem i k mému pozdnímu příchodu vám nepovím, jak vypadala rozjezdová hodinka zaručeně nejvlasatějšího hráče tohoto večera, v té druhé už však byla cítit snaha o zaplnění parketu. Proto se tu také éterem linuly ty známější věci, jako například bootleg stařičké Protection od Massive Attack či Sugar Is Sweeter od CJ Bollanda v remixu Armanda Van Heldena. Vlastně až v ten pátek jsem si uvědomil, jak moc a jak přirozeně tahle věc do breakbeatového setu pasuje. Tušili jste to?

Scénář, dramaturg, režie: VJ Quark.

Zdá se, že náročný pracovní týden se na návštěvnících Roxy skutečně podepsal. Zatím se do přešlapování nikomu nechtělo a každý tu úspěšně zaplnil místo k sezení a kochal se panoramaty VJe Quarka. Docela by mě zajímalo, zda tohoto šikulu přes vizualizace nakoplo vystoupení polovičky Hexstatic v Paláci Akropolis či věnuje své domácí přípravě tolik pozornosti. Vždyť on má už tolik materiálu, že by z něho mohl poskládat celovečerní film typu Baraka a to bez toho, aby vás jen na chviličku nudil. Navíc má na plátně stále tolik zábavných momentů a hlavně... Neopakuje se! Také v chilloutu se zatím pouze posedávalo, klábosilo a popíjelo, přičemž za muziku byli v téhle dlouhé nudli zodpovědní zástupci bookingu Conspiracy DJs, jmenovitě Bano a M4Y4. Jak už bývá na Breaksome zvykem, na programu noci byl v této místnosti drum´n´bass a kromě nutných pauz za účelem doplňování tekutin a odbíháním na toalety se na vyvýšeném stupínku oba pánové zdržovali po celý večer společně.

Světelná výchova za jedna, Zvuková výchova zatím tři mínus...

Osvětlovač Pavel využíval ke své show především silné reflektory typu PAR s červenými filtry, přičemž lešenářská konstrukce před DJem byla osázena čtyřmi scany s vydatnými paprsky celého barevného spektra. Ruku v ruce s mlžným oparem - naprosto umělecké dílo! Zato s dekoracemi se to tentokrát nepřehánělo a široké bílé pruhy látky spuštěné ze stropu musely návštěvníkům jednoduše stačit. Kdepak časy polystyrénových motivů z Maikieho dílny vlastně jsou? :( Dva zásadní handicapy bránily ještě v půl dvanácté Viktorovi v tom, aby se mu parket alespoň zčásti zaplnil... Logicky nedostatek lidí a nelogicky poměrně slabý zvuk, s nímž byl však zvukař Igor zřejmě navýsost spokojen. Naštěstí Prahou korzující cizinci jsou mnohem větší exhibicionisté než sami Pražáci a tak stačilo pár akrobatických čísel jednoho z nich a ti ostatní se k výletům na parket pomalu osmělili také...

Martin Kappel - Breakbeatový slabikář.

DJ Kaplick, sám rezident této noci, vyfasoval před hlavní hvězdou večera pouhých šedesát minut pro své muzicírování. Někdy však i pouhá hodinka stačí a to oběma stranám... Jednou vás zaujme electro rejstříky, podruhé zařadí takový bootleg známé pecky, že byste si ho nejraději hned po konci párty běželi koupit k vašemu oblíbenému prodejci muziky, jindy zase nabídne tak energickou a tolik poutavou hru, že si nedovolíte ani odskočit na toaletu, abyste o kousek jeho příběhu náhodou nepřišli. Tohle byl ten třetí případ. Mixy ukázkové, hudba přepychová a k úplné dokonalosti chyběla snad už jenom zlatá královská korunka (samozřejmě s výřezem pro sluchátka), kterou by si měl Martin povinně nasazovat. :) Naštěstí už také zvuk byl zřetelnější! Vlastně se ani nemůžeme divit, že když hlavní hvězdě večera předával ve čtvrt na dvě žezlo, parket se konečně zaplnil, přičemž všechny tři bary klubu, stejně jako ochozy balkónu, zůstaly v tento okamžik prázdné. Inu umí to s nimi a oni ho milují...

"Budu vám vyprávět jeden příběh..."

Žádná těžká taška, ale pouze dva "penály" s CDčky stačily Glenovi ke štěstí a to byl také důvod, proč DJské pracoviště vypadalo tak, jak vypadalo. Přesně uprostřed ten krásný mixážní pult Pioneer DJM-800, kterého se dotýkal z obou stran CD přehrávač CDJ-1000MK3, vedle nich pak na betonovém podstavci gramofony, jež mistrovi posloužily jen jako odkládací plocha pro jeho malá stříbrná kolečka. Martinova deska dohrála, tam dole se zvedl pokřik, následovala krátká pauza, hlavní host zatleskal svému předchůdci a zároveň pustil první CD. O poznání pomalejší, o poznání klidnější... Ten má tedy odvahu před publikem, které se konečně dostávalo do varu! Tedy příběh se vším všudy a happy end na závěr? Už to tak vypadá. Se zlatými obroučkami brýlí, když listoval svými klenoty, působil jako profesor Breakbeatopisu a profesorský byl jeho set od začátku do konce. Žádný kopanec, žádné klopýtnutí, věděl naprosto přesně, za jaký konec provazu má vzít, aby ti dole dostali to, kvůli čemu přišli. Tím pádem se tu stále něco dělo a jeho hra se vyvíjela.

Breakbeat nebo drum´n´bass? Je to jen na Tobě!
 
Po celou dobu svého setu přitom hojně efektoval a to jak na mixážním pultu, tak i díky efektům na přehrávačích. Už po čtvrt hodince, aby jen nezáživně nevyučoval, pobavil se zajímavým bootlegem od Daft Punk, po hodině zase prudce strhl volant do electro prostředí a šlápl na plyn, aby do samotného závěru zařadil téměř hymnu Knights Of Sydonia od Muse ve vlastním kabátku, jež tak snadno zvedla ruce všech, kteří se v tomto čase v hlavním sále nacházeli. Nutno podotknout, že ne úplně všichni si však jeho set užili kompletní, protože už v půl třetí ráno parket nebezpečně prořídl... V průběhu večera ovšem ožil také chillout! Tanečníci by se dali sice spočítat na prstech jedné ruky, ve špičce byste mohli na chvilku přidat i tu druhou, nicméně nálada tu byla, ti dva pobavit uměli a drum´n´bass v jejich podání měl spád i šťávu.

Chce se vám spát? Pak Slávka laskavě nepouštějte ke gramcům!

DJ Sla:vek, čtvrtý z hráčů tohoto večera, si na pódium své desky přivlekl pět minut po třetí hodině a následovala rychlá domluva s hlavním hostem večera. Tak prý ještě jednu a osobně jsem moc rád, že na ni došlo! Pokud by měl novodobý pop vypadat právě takto, tak pověsím taneční muziku na hřebík. Úžasný ženský hlas, který z obou stran objal automatický bubeník s nalomenou rytmikou, zněl tak přirozeně, tak svobodně, tak mocně... Panečku to byla tedy tečka! Tak a znovu tleskání, znovu vřískání těch dole a také chvilka ticha. Sla:vek dal CD přehrávačům odpočinout a roztočil zase gramofony, aby náhodou populárnímu pražskému klubu nezrezivěly. I v tuto pokročilou hodinu měl energii na rozdávání! Divoce se kroutil v bocích, tleskal do rytmu, hecoval publikum, faderem lomcoval ze strany na stranu a ty dole to bavilo a na jeho hru patřičně reagovali se zvednutými kelímky s pivem a hurónským řevem. To se to pak hraje! Fasten Your Seatbelt od Pendulum nahnala snadno z útrob sálu i ty největší spáče zase zpět a divoký taneční rej pokračoval dále.

Také tak rádi chodíte do kina?

Zatímco Sla:vek měl sil stále ještě dostatek, já se cítil už nějak zesláble a tak jsem posledních dvacet minut v klubu pojal odpočinkově. Chroupal jsem buráky a sledoval ta velká plátna, na něž Quark tradičně v předklonu i záklonu přenášel to, co se mu právě honilo hlavou. Červená barva ho zaujala, kotníčkové botky mu na nich hezky šlapaly do rytmu, připadal jsem si jako v kině, přičemž ten film byl opravdu napínavý! K domovu jsme se vydal v půl páté a ten nárazovitý vítr, který mezitím dorazil do Prahy, se mnou kolébal úplně stejně jako před chvilkou na parketě. Myslím, že to byl podařený večer - každý z těch čtyř zahrál jinak, každý na breakbeat nahlíží z jiného úhlu pohledu, což je prima. Což takhle příští rok Future Funk Squad live? Ale dorazili by vlastně ti, kteří v pátek nad setem Glena samotného jen mávli rukou? Kdo to ví, odpoví...

Foto: Petysha petra.fiserova@ftn.cz