Report z párty Minilab na Bukanýru od Myclicka

Budou hrát Booka Shade na Bukanýru?

Zase jsem se až příliš na něco těšil! A zase se nedočkal... Booka Shade byli v mém hledáčku dlouho a teď už skoro na dohled. Paradoxně jejich příjezd závisel na zdravotním stavu členů Underworld a jeden z nich na tom nebyl zrovna nejlépe, takže jsme nakonec všichni ostrouhali. Ale co teď? Partylist už dlouho nevypadal tak nevýrazně! Ostatně nebylo se čemu divit - tentokrát měli produkční klubů jednoduše z návštěvnosti strach. Vždyť tam budou mířit všichni a jejich důvěrně známé prostory tak osiří. Naštěstí se náhradní varianta pro mě přeci jen nabízela. House boat U Bukanýra patří už po léta mezi mé nejoblíbenější kluby a když budu mít štěstí, Booka Shade mi zahrají i tady. Bohužel jen z desky, z CDčka nebo z notebooku, ale co naděláte... Tak ještě na skok do kina na Gympl, pak opustit všechny ty grafiťáky a studentíky, kteří mají tu školu tak moc na háku a pak už jen rovnýma nohama vzhůru na palubu! Teenageři, které jsem ještě před chvilkou sledoval na filmovém plátně, se zřejmě bavili v sobotu jinde.



Také je vám taková zima? Tak dneska holt ve svetru... Ale u televize! :)

Ten barák na vodě v sobě skrýval těsně před jedenáctou hodinou posádku starší, posádku však velmi rozvernou... Pan admirál by zřejmě radost neměl - ta pětice naloděných, která na sebe v potemnělých prostorách povykovala, divoce se kroutila v bocích a balancovala s pivními lahvemi, vypadala tak, jako že toho za poslední týden příliš nenaspala. To zřejmě ta hudba, která se nesla éterem, je tolik rozdováděla. Za kapitánským můstkem se dvěma CD přehrávači, dvěma gramofony a jen jedním mixážním pultem se právě nacházela křehká DJane Lillou. Nejenže křehká, ale také pěkně zkřehlá... Ano byla tu zima, a aby se jí prstíky po obou kormidlech nesmekaly, musela si dýchat do dlaní a třít si je o sebe. S odkládáním svršků jsem to tedy nepřeháněl - na striptýz bylo ještě stále dost času. I přesto, že svetřík je na parketě velmi nepraktický, než se prostor zadýchá a hlavně zaplní, bude jistě milým společníkem! Danka a Jindra byli pro tento večer vybráni pro profesionální doplňování pitného režimu a s tímto duem barmanů se nás na palubě v tuto nekřesťanskou hodinu nacházelo celkem deset. Listování Houserem přišlo stejně vhod jako sledování Van Helsinga se špičkovým obrazem z plazmové televize!



Půlnoc je vždy klíčová! Bohužel...

Těžko říci, zda také Jana ze svého zázemí mohla sledovat děj, který se tu v převážně modré barvě odehrával, každopádně hrála tak, jako by dostala za úkol sestavit soundtrack k tomuto dílku. Chvíli strašidelná a chvíli zase zasněná muzika tak příjemně korespondovala s dějem tohoto snímku. Několik let za gramofony ji naučilo být tolerantní vůči hostům... Proč všechny ty beaty, smyčky a zvuky hrnout na parket pod tlakem, když tancovat teď stejně nikdo nebude? Znělo to akorát! Slyšeli jste vše a ještě jste vašeho ušního lékaře připravili o drahocennou pondělní dávku bodů. Čekalo se na ostatní, tak kdepak asi jsou? Že by až do Jara zůstali zazimováni u svých televizorů doma a po muzice už neprahli? Skoro to tak vypadalo, ale dvanáctá už tradičně rozhodla. Několikrát klika cvakla, dvéře letěly a početné skupinky vcházely dovnitř. Stačily tři o osmi lidech, zbrusu nové klubovky byly náhle obsazeny, stejně tak jako všechny možné háčky na ošacení co jich jen Bukanýr po svém obvodu skrývá a také na parketu a u baru už to začalo slušně vřít.



Když dámám sluší minimal...

Z původně spíše deephouseového začátku v objetí ploch a jemných zvuků přehodila Jana nenápadně a zcela bez vrzání výhybku a pustila se do zvukového experimentování. Inu laboratoř je laboratoř... Za celé dvě hodinky jsem v jejím setu nepostřehl sebemenší klopýtnutí, v dlouhých mixech spolu jednotlivé skladby naprosto přirozeně držely krok, ty zvukové koláže se tu spolu ještě více proplétaly, aniž by se navzájem nějak vyrušovaly a výsledkem byl pak příjemný sen - ne noční můra v agresivním prostředí. Pozvání na palubu tentokrát přijaly dvě dámy ze Slovenska, a sice dvě Zuzany - Biji a Denia, přičemž své kufry s deskami si obě přivlekly za mixážní pult zhruba ve tři čtvrtě na jednu. Ano čtete správně - kufry s deskami! V dnešní době už poměrně unikát. A měly jich tedy požehnaně. :) Oblíbené osmistovky od firmy Pioneer tak byly přestěhovány na odkládací pult za gramofony a společné ping-pongové klání tak mohlo začít! Blíže k odposlechu, tedy k levému gramofonu se postavila vyšší Denia, druhý si zabrala pro sebe zase sobecky Biji. Už od prvních okamžiků bylo zřejmé, že své desky bezpečně znají a že síly budou vyrovnány. Nedá se říci, která z nich měla lepší vkus či lepší techniku - tenhle příběh do sebe zapadal jako jednotlivé kostičky puzzle a to bez viditelných škvírek. Plný byl parket, plný byl bar, plné byly sedačky, stálo se dokonce na schodech a ke všemu sem stále proudily další a další davy.



DJane Biji

Pojďte, zahrajeme si přetahovanou - o dveře!

Skoro to vypadalo, že si zde dali sraz všichni majitelé vstupenek do Veletržního paláce, kteří nevěděli, kterak naložit s volným časem. Jak rád jsem vzpomínal na úvodní chládek - teplota šla okamžitě nahoru, stejně jako sloupce kouře ze všech zapálených cigaret. Hůře se dýchalo a nastával tvrdý boj o dveře... Část návštěvníků chtěla větrat, té druhé zase byla zima a na nábřeží se narozdíl od prázdninového času tentokrát nikomu nechtělo. :) Na parketu to opravdu žilo - lokty létaly do stran, pošlapané nohy byly samozřejmostí, divoké předklony i záklony nebezpečné a povzbudivé výkřiky a tleskání to těm nahoře ve výběru dalšího materiálu zjednodušovaly. Zatímco v půlce roku 2005 spolu obě Zuzany na párty WOW! v klubu Cross kombinovaly deep house, progressive house a electro, tady dávaly jasně najevo, která škatulka je pro ně právě letos tou nejoblíbenější. Všichni škarohlídi, kteří tvrdí, že minimal je stylem jen o pár zvucích a na nic nového už se v něm nedá přijít, tu dostali lekci. Ideálně se mohli přesvědčit, jak moc se mýlili... Kromě toho, že byl jejich materiál poměrně odlišný od toho, co hrála Lillou, objevilo se tu i spojení tohoto stylu se symfonickými motivy! Od ponurých bublajících skladeb jsme postupně přecházeli k opravdu emotivním kouskům a věřte nebo ne, také lidský hlas tu měl své místo. Konkrétně díky té hypnotické hitovce od projektu Agoria - Baboul Hair Cuttin v remixu Gui Boratta.



Těžký život oslavence - místo hraní věčné zmáčknutá ruka...

Obě bedny Mackie opět umožnily díky zvukovému komfortu prožít návštěvníkům jeden dokonalý sen, parket praskal ve švech, barmani měli plné ruce práce a na obsloužení se v takovém mumraji čekalo o něco déle, než bývá zvykem. Krátce po třetí hodině využil možnosti neplánovaně si protočit pár placek také Oswald, kterého sebou ze Slovenska vzaly obě dámy na výlet. :) Jeho dobrý vkus je všeobecně známý a také tentokrát nezklamal. Škoda, že se tu mihl jen tak krátce - pevně věřím, že příště by se tu mohl předvést už jako hlavní host! CD přehrávače se krátce nato opět vrátily zpět na své plastové podstavce a DJ Vik, který zde shodou okolností slavil narozeniny, se následně pustil do vyprávění svého životního příběhu... A byl to příběh se vším všudy! Od poutavého poklidného intra, až po materiál plný podprahových vjemů, který na nás všechny funguje bez toho, abychom ten vzorec, onu rovnici byli schopni rozluštit. Víťa se nechal snadno nebývalým přijetím strhnout, rozdával široké úsměvy na levobok i pravobok bývalého plavidla, zvolna se houpal v kolenou a při gradacích jako tlumočník pro hluchoněmé vyprávěl rukama průběh jednotlivých tracků. Bylo znát, že se královsky baví a že lepší oslavu narozenin si snad ani nemohl přát. Pokud byste si dali tu práci a pátrali po chybičkách v jeho setu, pak byste objevili jen ty, které byly způsobeny neustálým "obtěžováním" od oslavencových přátel či komunikací s cizinci, kteří hudební přání psali neúnavně na displeje svých mobilních telefonů. :) Léta praxe si však i v tuto pokročilou hodinu s oběma handicapy hravě poradila a jeho hodně inteligentní set byl jen třešničkou na dortu tohoto vydařeného večírku.



Jde to i bez Booka Shade. :)

Tak bohužel... Neslyšel jsem ani In White Rooms, ani Mandarine Girl, ani Darko, ani Night Falls ba ani Body Language. A pokud jsem byl opravdu pozorný, žádný remix či vlastní tvorba Booka Shade tady v sobotu nezazněla. Stát na jejich místě, schválně bych některou z nich do setu propašoval, alespoň z piety. :) Na druhou stranu nemohu říci, že bych se snad minutu nudil. Vždyť to byl tak pestrý večer - každý hrál něco jiného, každý ovšem hrál muziku, kterou neslyšíte na každém kroku a bohužel ani v jiném klubu, co jich jen Praha má. Jak originální ten Minilab je! Odcházel jsem v půl páté s vědomím, že se vyspím o hodinu déle (jak milé) a minul přitom nový Daylong i starou Celnici. To by mě zajímalo, co se hrálo v tom samém čase právě zde. Třeba budu mít možnost někdy srovnávat, ale jedno vím určitě - ten sobotní večer určitě nemohl být lepší! Možná bych si ho s těmi svými vysněnými Booka Shade ani neužil. Kdo ví... Pokud se řadíte mezi fandy minimalu a jste z Prahy a okolí, pak neváhejte a Bukanýr navštivte! Garantuji vám, že tamní sound system si s tím komplikovaným cinkáním, syčením a bubláním, které máte tolik rádi, opravdu poradí a vy konečně uslyšíte to, co opravdu slyšet chcete. Myslíte, že se vám to podaří i jinde?