Report z párty SoundCream v klubu Mecca od Myclicka

SoundCream? Noc plná nejistoty!

Pokud párty SoundCream na něco sázela, pak to rozhodně nebylo na jistotu! Vždyť ten graficky zdařilý flyer vypadal tak stručně: Pete Doyle, DJ Macio, DJ Diome, o druhém hracím místu tentokrát ani zmínka! Kdo je Pete Doyle? Jeden z méně známých zástupců labelu Defected, ti všímavější by mohli ještě připomenout vydařené remixy slavného Jimpstera pro jeho skladbu What God Has Chosen, vydanou právě na zmiňované značce. Kdo je DJ Macio? Těžko říci... A kdo je DJ Diome? Pro Plzeňáky superstar, pro Pražáky jen jeden z venkovských, kteří si v matičce stověžaté občas zahrají. A pro mě osobně? Člověk, jehož set si nenechám ujít nikdy a hlavně stále nevyčerpaný zdroj inspirace. Vlastně také kvůli němu jsem návštěvu velkolepé belgické akce I Love Techno o rok odložil a do holešovického klubu se vydal přesně na desátou. Bylo to přitom jasné jako facka! V tuhle hodinu se rozhodně nehodlám kroutit v bocích a v euforii zvedat ruce vzhůru s bojovým pokřikem - budu jen sedět, poslouchat ho a oběma rukama přepočítávat barmany a ochranku, zda jsou na nápor prvních hostů náležitě připraveni...



DJ Diome

Stefan Goldmann, Carl Craig, Lindstrøm a Faze Action v Mecce? Ano, jde to!

Lákalo mě však ještě něco jiného! Přizpůsobí se můj velký oblíbenec klubu, v němž jsou jindy na programu noci přední příčky houseových hitparád a skladby, které obsahují téměř všechny aktuální kompilace a nebo to bude ten klasický Diome, tedy člověk, kterého nechávají hitparády i známí producenti chladným a spolehne se jen na vlastní vkus? To druhé samozřejmě, nezklamal... Dopředu tuším, že ani Stefan Goldmann, ani Carl Craig, ba ani Wagon Cookin' se tu víkend co víkend nehrají a během tříhodinového setu tu rezidentní DJs hned sedm tracků od Spirit Catcher také nezařadí. A Lindstrøm, Faze Action a Bangkok Impact? Ti už teprve ne! Nebo se snad pletu a mám jen špatný odhad? Trpělivě čekal na první tanečníky, díky systému Serato Scratch si tu protočil nově zakoupené kousky a zkoušel si kombinace jednotlivých skladeb. A to hezky potichu... Proč to na ten parket hrnout, když na něm není nikdo, kdo by ho hned hrablem rozhrnoval, že? Naštěstí se barmani naproti němu ukázali být vděčným publikem a po celé šířce jejich pracoviště si tu s pusou od ucha k uchu procvičovali nové taneční kreace na to, co jim Vašek z reproduktorů vhazoval. Nic úderného, spíše poutavé, přemýšlivé a zasněné skladby. Myslím, že pro jedenáctou hodinu, kdy noc je ještě mladá, ideální volba!



I zraněná je pořád rozhýbává...

Těsně před dvanáctou už se kolem parketu padesátka lidí našla. Ti odvážnější se opírali o bar, ti s předsudky si hlídali pečlivě vyžehlené puky na tesilových kalhotách a dbali na to, aby se jim snad košilky nepomuchlaly. Přesto se za prvními tanečky osmělila na parket skupinka Asiatů a jen co šikovný Václav přihodil tu, na níž jsme před týdnem čekali marně, tedy Róisín Murphy s prvním singlem z alba Overpowered, následovanou ještě Carbon Copy od Office Gossip, přidali se také další. Zpívánky zafungují vždy a když jsou to zpívánky od někoho, kdo hlasem obstojně vládne, tím lépe... Tou dobou už byl do posledního centimetru namlžený parket pod těžkou palbou reflektorů, jejichž paprsky se odrážely od toho závratného množství zrcadlových koulí (soupeřit může jen Ministry Of Sound) a vše vypadalo nadějně. Ten největší nápor bude klasicky stejně až kolem jedné hodiny ranní, ale na takový jako v případě příjezdu Rogera Sancheze na deváté narozeniny tohoto klubu, můžeme samozřejmě zapomenout! Ten, kdo se nehýbal nebo alespoň nezahříval zevnitř, ten si mohl z klubu klidně odnést nepříjemný suvenýr v podobě nachlazení. Tak výkonnou klimatizaci jsem na žádném z pražských míst nezaregistroval - chrstnout tak na strop kýbl s vodou, přírodní dekorace v podobě rampouchů by byly vyrobeny na míru.



DJ Macio

Proboha, kolikrát ještě uslyšíme tu harmoniku?

Pokud jsme u dekorací, tak velké zklamání - na ně se tentokrát nemyslelo, stejně jako jsem na premiéře nové noci postrádal něco navíc. Vzhledem k názvu párty by ovoce s teď tolik potřebnými vitamíny a nánosem šlehačky přišlo poměrně k chuti! Škoda, na šuškandu o jedné vydařené premiéře to rozhodně nevypadalo - na tu tady bylo také málo návštěvníků... A ti se ke všemu na parket příliš nehrnuli a na mini pásmo v retro hávu, které jim host z Plzně právě na gramofonech roztáčel, vůbec nereagovali! Také čtyři tanečnice, které se tu ve dvojicích a v pravidelných intervalech vždy s novým oblečkem střídaly, tu tancovaly na něco, s čím se na svých vyvýšených stupínkách možná ještě nikdy nesetkaly... Nastupující Macio, který se na svůj první večírek na tomto místě oblékl stylově do trička s logem Defected, to vzal přesně za opačný konec štafetového kolíku. Už první věc byla Heater od Samima, tedy ona letní závislost na kouzlu harmoniky. Macio ovšem nezměnil pouze styl, nýbrž i oba potenciometry s nápisem Gain na šavlích s CD přehrávači pootočil o poznání více doprava. To ovšem kvalitě zvukového zázemí v klubu poněkud ubralo - zvuk se teď nějak tříštil a postrádal ty tolik důležité basové spodky, které vám tak rády odlepují nohy od podlahy. Tak přepychový zvuk, jako při zmiňovaném vystoupení Rogera Sancheze, tu zkrátka nebyl...



Pete Doyle

Kroutit s čudlíky nebo kroutit tělem? Toť otázka!

Ten diametrální rozdíl mezi Diomem a Maciem byl patrný okamžitě - Diomova ohnutá záda nad čudlíky mixážního pultu ve snaze vyrobit ten nejdokonalejší mix vs. Macio tleskající, poskakující, Macio na virtuální housle hrající. Má být DJ inženýr nebo kašpárek? Stará, známá otázka. Těžko říci, pravda bude zřejmě někde uprostřed... V průběhu hodinky, kterou měl Petr k dispozici, se tu objevila třeba "karnevalová" Work od Masters At Work, ke slovu se dostal i zpěvák Jaba díky tomu věčnému a už tolikrát obehranému hitu Rise Up od Yves Larocka, nechyběli remixovaní Faithless, ani má oblíbená The UK Sound od Chunk & Twist, publikum ovšem ožilo až díky "novince" Boba Marleyho, který se teď posmrtně pochlubil novými verzemi svých starých pecek... Rezident této noci své premiérové vystoupení ovšem neměl nikterak usnadněné - jednoduše nevěděl, co hrát. Ti na parketu se totiž jen pokoušeli šlapat zelí do rytmu, žádné reakce jeho hru neprovázely, osazenstvo cirkulovalo stále dovnitř a zase ven a mám takový pocit, že když si sluchátkového jacka měnil s hlavní hvězdou tohoto večírku, tričko Defected bylo mokré tak, jako by bylo právě vyjmuto z pračky. :) Těžko říci, jak na tom byl s pocením Pete Doyle, ovšem nátělník, který okamžitě odhalil jeho vypracované paže s tetovanými obrázky, také o něčem svědčil.



"Ne a ne a ne, hitovky já prostě nehraju - to máte smůlu!"

Jisté je, že hitparádové šlágry ho nechávaly chladným. Na úvod sice zvolil zpívánku, ovšem zpívánku poměrně komplikovanou a ne zrovna líbivou na první poslech. Zda sáhl vedle, se mohl přesvědčit okamžitě - parket mu z velké části ukázal záda. Někteří zmizeli nadobro k domovu, jiní se přesunuli o patro níže, kde u reproduktorů mohli vyčkávat na svou oblíbenou, která by je opět přitáhla zpátky. Pete však nevypadal na to, že se hodlá doprošovat zájmu těch, kteří také za ním v sobotu dorazili a po hitech jednoduše nesahal. A že se na jeho hru bavilo už jen pětadvacet lidí? To je přeci jejich problém, že? :) Při poměrně kostrbatém a anonymním setu hojně efektoval, ovšem po atmosféře se tak nějak zaprášilo! Co s tím? Snažil se do tři čtvrtě na čtyři, aby předal žezlo opět Maciovi a pak zmizel kdesi v zákulisí, načež se po třech protočených CDčkách pana rezidenta opět vrátil a ještě chvilku pokračoval v nedokončeném dílku... Macio se dostal za CD přehrávače zhruba po čtvrt hodině, ovšem na svém pracovišti teď nebyl sám. Kuba Soulcheck měl totiž utkvělou představu, že pár skřeků do mikrofonu musí nutně vyhasínající atmosféru znovu rozproudit a tak si tu střihl jakési karaoke... Jeho snaha však zněla naprázdno - hlas byl až příliš překryt peřinou beatů a ostrých zvuků! Zásluhou Dave Spoona jsme zavzpomínali na stařičkou Passion od Gat Decor a protože nálada tu byla tak nějak na bodu mrazu (a teď už za to nemohla jenom klimatizace) a hodinky ke všemu ukazovaly půl páté, byl ten nejvyšší čas přesunout se za místem k odpočinku určeným - rovnou do postýlky!



Pete Doyle

V prosinci podruhé!

Nebudu zastírat, že jsem čekal víc... Zklamala mě hlavní hvězda, zklamal mě zvuk, také projekce se stále dokola rotujícími gramofonovými celebritami, které se za devět let v klubu Mecca ukázaly, už umím skoro nazpaměť. Řekněte mi jméno a já vám odpovím, v kterém roce si tu dotyčný zahrál. :) Vždyť by na ty plazmy mohl někdo živě stříhat obrázky v návaznosti k právě hrající hudbě! Mám takový pocit, že kdo v neděli ráno z klubu odcházel, vůbec si nepamatoval, jak se noc, na níž právě pár hodin pobyl, vlastně jmenovala, což je opravdu velká škoda. Neměl zkrátka příležitost chytnout se nějakého styčného bodu. :( Je jasné, že se musí nový večer zaběhnout a chvilku to potrvá, tak dejme organizátorům šanci. Třeba to bude příště lepší, pak ještě o chloupek lepší a za půl roku nejlepší. Kdo ví? Pevně věřím, že postupně dojde na zvučná jména a také, že si sem tanečníci najdou cestu. První nejde bez druhého a druhé bez prvního, bohužel... Tak ať si tu smetanu každý slízne co nejdříve!   

foto: Gusman gusman@poslouchej.net