Report z koncertu Bonobo v klubu Roxy od Myclicka

"Tak dneska nechám desky doma, dneska jedu s kumpánama na výlet..."

Jaký má Simon Green alias Bonobo vkus, to už jsme mohli posoudit. Nedávno se ukázal za gramofony klubu Radost FX v rámci Solid Steel Night a půl roku nato znovu! Zdá se, že se líbilo... Protentokrát však nechal své oblíbené placky doma a k cestování přemluvil i dalších šest muzikantů. Proč pouštět vlastní pecky ze záznamu, když si může s partou šikulů zavzpomínat na jejich nahrávání, že? A jak řekl, tak také udělal a vyprodaná Roxy chtěla být v úterý u toho! Při koncertu už tradičně hermeticky uzavřený chillout schovával ve svých útrobách třetí bar, který by se teď náležitě hodil. Naštěstí organizátoři věděli, že žízeň bude veliká jako celá Afrika a tak měli pivaři ještě jedno místo pro dodržování pitného režimu k dispozici! Přenosná pípa před vchodem na balkón tu plnila svůj účel a pěnivý mok šel na dračku i zde. Už v půl deváté byli osvětlovač Ondra a zvukař Petr na místech a svá království, ať už to na balkóně nebo to na pódiu střežili ostřížím zrakem a trpělivě čekali na pokyn. Tak kdy? Parket nahuštěný, balkón obsypaný, teplota vzduchu značná a tak se ten nervózní výkřik toho před pódiem dal pochopit. Tolik se na ně těšil, teď byl omačkáván ze všech stran a pořád nic. Ti kolem něho to vzali jako signál a začali se opičit. A věřte nebo ne – skoro to vypadalo, že kdybychom si o ně neřekli, ani bychom se jich nedočkali. :) Najednou se objevili na pódiu a zaujali místa u svých šesti nástrojů! Hodinky ukazovaly za pět minut tři čtvrtě na devět...



Basa, bicí, kytara, klávesy, klarinet a na co hraješ ty? "Na chrastítka!"

Bicí aparatura tentokrát nebyla rozložena uprostřed, ale vyfasovala pravý roh pódia těsně před mixážním pultem pro všechny odposlechy. Vedle ní ležel na boku kontrabas a před ním stál s basovkou na krku on. Ano, dámy a pánové – tohle je pan Bonobo! Kytaristu měl na dohled a hráč na klarinet Benjamin tvořil na kraji pódia ten pomyslný třetí bod trojúhelníku. Dvě klaviatury a mašinky pro elektronické radovánky si rozložil na levé straně pódia klávesista Simon Capstone a u maličkého stolečku tam vzadu ve tmě byl na dohled ještě jeden ze členů. Zda bude jen do počtu či jaká je vlastně jeho úloha, to v tuto chvíli ještě nikdo netušil... Sextet se tedy pustil do díla a hlasivky úplně všech v sále konečně utichly. Tohle chtěl slyšet každý, kvůli tomuhle sem každý přišel. Ten typický zvuk, který je tak charakteristický pro cokoliv s nálepkou Ninja Tune, se právě nesl nad hlavami těch, kteří si udělali čas a něžně je cestou hladil po vlasech. Táhlé plochy vás objaly, z basových strun jste slyšeli každé zabrnkání, stejně jako jednotlivé úhozy klapek i dotyky paliček s membránami bubnů – vše bylo tak krásně čisté a vše pasovalo do sestavy k ostatním nástrojům naprosto přesně a přirozeně. A tu jste si toho pána ve světlé košili tam vzadu všimli. On měl na svém nízkém stolku rozložena různá důmyslná mechanická chrastítka! Střídavě bral do rukou jedno, po čase ho vyměnil za jiné, kroužil jimi kolem mikrofonu a teprve až s jeho příspěvkem byl ten propracovaný "Bonobo zvuk" kompletní. Svůj honorář ovšem neobdržel pouze za chrastění a to i přesto, že to bylo chrastění umělecké. :) V průběhu koncertu došlo několikrát i na onu zvonivou barvu xylofonu, který se opravdu jen velmi těžko nahrazuje syntetikou, aby zněl až takto věrně! Pěkný úvod, pěkný...



Kathrin s hlasem Skye zpívá za Bajku. No chápete to?

Jenže šest není sedm, že? A právě tolik muzikantů už dopředu slibovala tisková zpráva. Staneme se snad obětí dalšího podvodu jako v případě vystoupení Laurenta Garniera v Paláci Akropolis, kdy jen někdo nebyl silný v matematice? Naštěstí ten osamocený mikrofon v levé části pódia zcela vpředu hovořil poměrně jasnou řečí – bude to vokalistka nebo vokalista! Ale kdo a jak dlouho na ni nebo na něho budeme čekat? A že bychom konečně přivítali Bajku, která je ve studiu poměrně výřečná, ovšem zřejmě jen nerada cestuje? Tak ještě jednu instrumentálku poté, co nás Simon krátce pozdravil a máme ji tu! Tak ne, není to Bajka, o té se budou zřejmě ještě nějaký ten pátek jen bajky povídat, tohle je přece... Kathrin DeBoer - vokalistka projektu Belleruche! Máme to ale hezky propojené. Příroda tu opravdu nadělovala - sympatická blonďatá kráska už od pohledu, ale co je podstatnější - s vybroušeným diamantem v hrdle, aby toho snad nebylo málo. :) Pokud toužíte mermomocí po srovnání, představte si Skye Edwards, bývalou členku kapely Morcheeba, ale to jen pro přibližný popis. Tak moc sametový její hlas byl, tolik si jistý v každé poloze... Tak kdo je vlastně lepší? Bajka nebo Kathrin? V jejím podání zůstaly ty hezké písničky hezkými písničkami a navíc přihodila tanečky, kterých se při poslechu CD Days To Come nedočkáte. K tomu si připočtěte decentní nasvícení, které bylo přesným opakem ostrých světel při pondělním výbušném koncertu Le Pneumatiq na témže místě, přidejte působivou projekci a na nějakou Bajku ze záznamu můžete klidně zapomenout.



Skutečná hudba pro skutečné fanoušky - tak to má být!

A projekce tu byla opravdu citlivá... Ať už to byly rychlé záběry některé ze světových metropolí či pouze člověk letící nekonečným prostorem s roztaženým rukama a nebo obyčejná mnohonásobně zvětšená beruška, která tu na stéblu trávy poskakovala neplánovaně jako na trampolíně. Mělo to však jeden háček. Budete se kochat obrázky a poslouchat přitom muziku nebo po sklopení očí pozorovat, jak ta hudba vlastně vzniká? A což takhle to střídat, když nechcete šilhat? :) Bonobo live však není jen brnkání Simona do hlasu Kathrin! Každý je tu něčím zajímavý a u Benjamina, klarinetisty a saxofonisty v jednom, to platí dvojnásob. Krásně si nás vychutnal kolem deváté... Jednotlivé nástroje postupně utichly a on si pozvolna foukal dále. Pokaždé, když jste zvedli ruce k potlesku a tušili závěr, on přidal ještě malou kudrlinku a takhle další a další. Chvíli chlácholil, chvíli provokoval, chvíli naříkal - ale vás ke slovu nepustil. O to větší byl pak aplaus, který se strhl, když dospěl konečně s lehkým úklonem do finále. V ten okamžik bylo jasné, že nás čeká výjimečný koncert! Že jsou v sále skuteční fandové a nejen konzumenti, kteří někde slyšeli, že jsou Bonobo klasa, bylo s každým dalším příspěvkem znát. Stačilo třeba lehce vybrnkat úvod Days To Come a každý zařval nadšením. A ti co stejnojmenné album neslyšeli, ti se zase podle hesla "Znáte z televize!" okamžitě rozpomněli. "Není to ta reklama na auto?" mohli se ptát při tracku Ketto. Flutter, jenž tolik připomíná tvorbu Thievery Corporation, zase bezpečně poznali všichni ti, které uchvátil PlayStation. Nakonec i konzumenti všeho televizního tedy dostali svůj díl! :)



Když se pere klarinetista s bubeníkem, kdopak asi vyhraje?

Ne všechny skladby byly zpívané, s hlasem Kathrin se zacházelo stejně jako se šafránem. Čas od času tedy zmizela v zákulisí, když si připadala tak nějak nepatřičná a veškerá pozornost byla upřena na jednotlivé hráče. Ne každý měl však v dané skladbě svůj příspěvek a aby se snad pod dohledem publika nenudil, vždy odešel do zadní části pódia pomoci s odborným chrastěním. :) Z úst nejpovolanějšího jsme se dočkali samozřejmě také představovačky jednotlivých muzikantů a každý tu byl odměněn takovým potleskem, který si za svůj výkon zasloužil. Rozloučili se s námi deset minut před desátou a s návratem se dalo vzhledem k atmosféře, která sálala až ke stropu klubu, tak nějak počítat. Vždyť ty reakce byly tak spontánní a tolik od srdce... Vrátili se a pastvou pro oči byl teď jakýsi nástrojový souboj mezi bubeníkem a klarinetistou. Chvilku se navzájem hecovali, kdo že je z nich lepší, aby se v samotném závěru usmířili a za doprovodu celé kapely dovedly tuhle skladbu do finále. V té úplně poslední se za druhé klávesy posadil sám pan kapelník a hravě dokázal, že mu žádný nástroj není cizí a když by na to přišlo, že by se mohl obsloužit klidně i sám. :) To by ovšem byla velká škoda - takto v sedmi jim to spolu slušelo mnohem lépe! Škoda jen, že hodinky ukazovaly čtyři minutky po desáté - z pokračování už nic nebude... Tak ještě vděčný aplaus, jako reakce zase úklony do publika, mávání a pár minut nato už z pódia začala mizet technika. Pod dohledem zvukařů samozřejmě. :) Tou dobou si své náčiní na levém balkónu rozkládali Tuco a Ghonzales, aby zahráli pro ty, kteří se v klubu ještě na chvilku zdrží.



Tak který nindža se na nás chystá teď?

Většina z nich to měla obráceně... Nejdříve Simona slyšeli coby DJe v Radosti, pak se za ním vypravili do Roxy a on jim zahrál se svým bandem živě. Vrátit už to nemohu, ale vím určitě jedno. Člověk, který s takovou lehkostí prezentuje svou tvorbu, hraje na tolik nástrojů a stále mu nechybí fantazie, takový má určitě vybraný vkus i při vrstvení setu. Takže jakmile se někde objeví coby DJ, vyrazím ho zkontrolovat. Teď už jenom doufám, že ty vymazlené věci od Bonobo tam budou převažovat, protože skladby, které v úterý tahle sedmička zahrála, ty se vážně povedly. A kohopak si dáme z velké rodiny Ninja Tune příště? Já se přimlouvám za Mr. Scruffa! :)


Fotografie: Ondřej Lazar Krynek - www.zaznamnik.cz
Kompletní report najdete zde: www.zaznamnik.cz/index.php?id=473a659b439bc