Report z Human Traffix v klubu Roxy od Myclicka

Pouhá recyklace nebo úplně nový set?

Nic jiného než závislost to prý není... V roce 2006 mě ani nenapadlo, že by se tu ti belgičtí kouzelníci s náladami mohli někdy objevit a tak jsem zamířil k našim slovenským bratrům do klubu Elam. Pak to ovšem přišlo jako blesk z čistého nebe a stát 2. června v Roxy půl metru od nich a doslova jim koukat pod ruce, to byl ten nejhezčí dárek, který jsem letos rozbalil. Přesto jsem nebyl dostatečně namlsán a už v půlce července za nimi zamířil do londýnského Ministry Of Sound. Pokaždé zahráli jinak, pokaždé se ti pod nimi královsky bavili. Umí to s nimi totiž stejně tak dobře, jako ovládat všechny ty elektronické vymoženosti, vycídit zvuk až uši přechází a ještě vymyslet tak silnou melodii, že si ji pak pohvizdujete celý den. Ale jinak jsem úplně v pohodě a můžu s tím kdykoliv přestat! :) Přiznám se bez mučení, že v pátek jsem šel do Roxy s obavami... Po těch mnoha remixech, které před časem Jean Vanesse a Thomas Sohet vyrobili a hlavně po vydání jejich debutového alba Night Vision o ně začal být takový zájem, že vyjma remixů pro projekt M-Swift a Silver City respektive The Spirals toho ve studiu už příliš neudělali. Navíc i na dva měsíce starém videu z jedné ze světových metropolí bylo patrné, že jejich živé vystoupení obsahuje stejnou muziku, s níž se tady v červnu předvedli. Takže dočkáme se jen pouhé kopie toho, co už jsme viděli a slyšeli? Vypadalo to tak... :(

Jeden parket prázdný, druhý vymetený – kdopak bude první?

Do jedenácti zvýhodněný vstup do klubu sice pár návštěvníků přilákal, ale že by šatnáři, barmani i ti, co se starají o naši bezpečnost, nevěděli, kam skočit dříve, toho jsme se v důvěrně známém prostředí nedočkali. Beaty, smyčky, zvuky i plochy byly slyšet až ke skladišti všemožných svršků, ovšem kdo jim právě udává řád, to jsem opravdu netušil. Teprve až z balkonu jste tu lesknoucí se hlavičku tam v dáli pár minut po jedenácté zahlédli. To musí být jedině Marwin Shamma, to on má ze všech hráčů této noci nejméně vlasů! Tedy doufejme, že ti ostatní se odpoledne nevydali k holiči s odzbrojujícím přáním na rtech: "Do hola!" :) Jak oba gramofony, tak oba CD přehrávače na lešenářské konstrukci odpočívaly, Marwin se spoléhal pouze na svůj notebook, v němž spolu prostřednictvím Abletonu prolínal oblíbené skladby. Obvinit ho z podbízivosti byste rozhodně nemohli... I na poměrně časnou hodinu tu na prázdný parket vhazoval skladby, v nichž kovadliny neměly ani chvilku na vychladnutí, zásadně se v nich nezpívalo, ale zato byly načechrány podmanivými plochami. Čekalo se na prvního tanečníka – tak kdopak to bude dnes? Chillout, který dostal s předstihem pod stromeček světelný efekt, měl v tuto chvíli v rukou DJ Nailer a ten naopak vůbec nikam nepospíchal... Když chillout, tak taky chillout, že? Ani tentokrát neopomněla polovička Machine Funck zařadit pro něho ty charakteristické mručivé basové linky, až se laminátové sedačky pod tímto náporem třásly strachy. Škoda jen, že tanečky neměl z osazenstva nikdo v plánu. Chyběla zřejmě chuť a nebo energie, jiná možnost není...

Marwin Shamma

DJ Cubik: "Serato na hodinku? Zbytečnost!"

Na hlavním pódiu mezitím došlo ke střídání a Marwina, který mířil do Plzně, aby navázal na Michaela Buriana, nahradil za mixážním pultem DJ Cubik. Rezident chilloutu této noci měl hodinku na to, aby publikum dostal do varu a ačkoliv jindy upřednostňuje systém Serato a dvě stejné placky, tentokrát notebook jeho domácí studio neopustil a Kuba se spolehl pouze na malá stříbrná kolečka. Dekorace mu tento nezáviděníhodný úkol příliš nezjednodušovaly... Kromě pár zavěšených a už poněkud okoukaných trubek v lesklém papíru, od nichž se odrážely paprsky bohatého světelného parku, jsme se bez dekorací museli obejít. Naštěstí vše zachraňovala projekce od dalšího z rezidentů, tentokrát toho přes vizualizace, který je schován pod zkratkou JTR. Jindra se opravdu činil a dlouhatánské plátno hrálo neustále všemi barvami. Abstraktní obrazce, několikrát do rytmu zopakovaný detail – tohle byl naprosto dokonalý svět, v němž úplně vše pulzovalo životem! Skoro jste měli pocit, že hledíte z otevřeného okna ven z klubu do přírody. Diváků však bylo nápadně méně než tanečníků a v půl jedné už parket konečně ožil – hodina H, minuta M a vteřina V se pomalu ale jistě blížily. Oba mladí pánové se za zábranami objevili deset minut před jednou...

DJ Cubik

Prozatím nenápadně. Kam také spěchat?

Žádný jejich pohyb nebyl zbytečný, každý byl naprosto cílený – vždyť tohle všechno opakují týden co týden. Zvukovka zřejmě v pořádku proběhla, rozložené nádobíčko teď blikalo celým barevným spektrem, zbývalo uvést oba notebooky do pohotovostního režimu a vše ještě jednou pro jistotu vyzkoušet... Analog Sparkles v remixu Thugfucker od krajana a kamaráda Spirit Catcher, tedy od producenta, který si říká Compuphonic, se stala předposlední věcí Kubova setu, tou úplně poslední Stratus Energy od stále výtečných Faze Action. V této podobě ji však dosud nikdo nikdy neslyšel! Klávesák Thomas byl totiž natolik nedočkavý, že ji v závěru překrýval vlastními beaty a deformovanými zvuky ze svých chytrých mašinek. Jean Vanesse ho od gramofonů s pobavením pozoroval a tu první placku se středovkou Serato roztočil pět minut po jedné. Rozhodně neměl v úmyslu tu dvouhodinovou jízdu začít nějakou euforickou hitovkou či vlastní skladbou či remixem a úvod byl tedy spíše temný a hloubavý než stravitelný úplně pro každého v sále. Na tuto hodinu opravdu odvaha a zřejmě si chytře ty bonbonky šetřil, než aby celou bonboniéru rozbalil okamžitě. Také Thomas za svým zázemím vyčkával a neuvěřitelně hbitými prsty přidal občas nějaký ten doprovodný úder či zajímavý sampl, než aby okamžitě odkryl svůj kompletní elektronický arsenál...

Jean Vanesse

Je tohle všechno vlastně ještě house?

Ne příliš dlouho hrál Jean spíše pro bubáky. Už po dvaceti minutách prostor kromě palby světel zalila skladba s nádhernými gradacemi a on na disku našel přesně to, co chtěli ti dole ten večer poslouchat, jak se mohl vzápětí přesvědčit na vlastní uši. První ovace tohoto večera upozornily na fakt, že zhruba takhle by si to osazenstvo klubu nadále představovalo. Do setu vzápětí zařadil také materiál, který na oficiální vydání teprve čeká, ať už to byl působivý remix skladby Sunriser pro japonského borce Kena Ishiiho či track Mental Overdrive, v němž Jean s Thomasem vtipně přemíchali sami sebe coby Only Freak. Na již vyšlé a zmiňované novinky, tedy remixy pro projekty M-Swift a The Spirals, se bohužel nedostalo... Ty by byly vhodné spíše pro začátek večera a teď už set uháněl velmi svižně a voněl po Detroitu. Skoro to vypadalo, že se v programu klubu Jean o řádek přehlédl a nemohl se zbavit pocitu, že se teď nachází na sobotní techno noci a jeho povinností je, aby na to pořádně šlápl. Řeknu vám, že pokud by Ultima byla zaměřena právě na Detroit a hrálo se na ní přesně tohle zboží, pak bych se stal rezidentním návštěvníkem. :) Inteligentní, zvukově nekomplikovaný, působivý a příjemný - to všechno tenhle set byl.

Thomas Sohet

Deadmau5 už v únoru? Tak proč si ho nepustit?

Thomas to však s vlastními příspěvky tentokrát příliš nepřeháněl a spíše to bylo o přidávání dalších beatů a krátkých zvuků... Přesto svými šikovnými prstíky na černobílých klapkách čas od času stále dokola poctivě opakoval třeba pět minut stejný motiv, aniž by musel očima klaviaturu hlídat. Ve srovnání s červnovým hraním u nás a s červencovým v Ministry Of Sound, jež bylo plné těch jejich "hitovek", tu však zazněla jen jedna skladba staršího data a sice Voo Doo Knight a to včetně hlasových samplů Jacksonova velehitu Thriller. Tentokrát se Thomas obešel také bez mikrofonu a bez vokodéru a přesto, že bylo jejich společných sto dvacet minut nabito energií a tam dole se každý bavil, ve srovnání s létem jste si mohli připadat poněkud ochuzeni... Škoda, ale kdo to mohl tušit. :( Pět minut před třetí hodinou jsem je začal podezírat, že se s klubem Roxy ti dva domluvili. Kanadský producent Deadmau5 se na stejné místo postaví přesně za dva měsíce a oni hrají už druhou skladbu z jeho pera – konkrétně Not Exactly. A jak Jean tak Thomas se mohli názorně přesvědčit, co přesně si tento večer žádal a na co tu plný parket čekal. Ječeli tak, jako kdyby je někdo na nože bral, zdvihali zbožně ruce a za podpory světel to pro ně byla také jediná výraznější skladba v tomto setu.

Loutka opět nekorunovaným králem!

Takto jim také dav vzdal ideálně hold, protože sluchátka už měl kolem krku DJ Loutka, jacka v ruce a čekal už jen na uvolnění příslušné dírky v mixážním pultu. Stalo se a musím říci, že ačkoliv jsem tušil opět plnou náruč hitovek, Michal chtěl být zřejmě protentokrát viděn v úplně jiném světle... Také s ním jsme se ještě chvilku procházeli po Detroitu, pro minimal zaskočili pár kilometrů za naše hranice a ještě si stihli zavzpomínat na devadesátá léta zásluhou starých fragmentů a rejstříků, které byly vypreparovány do nových skladeb. Zdá se, že párty Remember House je teď pro tohoto DJe jasnou inspirací k tomu jak dál a budoucnost zřejmě o kombinacích a pestrých setech, což opravdu vítám. Není nic horšího, než od deseti do rána poslouchat bez přestávky stejný kopák automatického bubeníka s podporou nachlup stejných zvuků. Rozhodně mistr vyšvihl překvapivý set! Půl pátá se pomalu přiblížila, ještě jsem ovšem stihl na chvilku zaskočit do chilloutu. Machine Funck si to užívali za pultem už společně v mnohem tepavějším rytmu a znovu s takřka povinnou basovou linkou a s jemně nalomenými beaty. Bohužel i tentokrát bez podpory tanečníků... Nedá se nic dělat – vzhůru na kutě!

Proč?!

Jednou to přijít muselo... Červnový a červencový zážitek z jejich hraní v sobě budu nosit ještě dlouho. Na ten prosincový zřejmě brzy zapomenu. Něco jiného je, když slyšíte ty známé skladby, kterak se přímo na podiu rodí do trochu pozměněných úprav a pozorujete přitom Thomase, jak zpívá přes vokodér a pak si místo toho užíváte mixovaný set jen jednoho z nich s pár příspěvky toho druhého. A to i přesto, že bych si nejraději hned pár skladeb, které tu zazněly, okamžitě objednal. Tuším, že vzhledem ke každotýdennímu cestování po světě ti dva jednoduše nenašli čas, aby si sestavili živák nový a tak svá vystoupení pojali na přechodnou dobu takto, jinak si to nedovedu vysvětlit! I přes své zklamání je budu i nadále pozorovat a abych měl sbírku kompletní, stále ji doplňovat, zvláště když ta nová muzika zní tak neskutečně svěže. Příští rok v létě bych si oba pány rád užil zase v Londýně, takže vás budu určitě informovat, jaké pokroky od prosincového vystoupení v Roxy učinili. Do té doby musím jen vzpomínat... Bohužel na červen!    

foto: Palji (Palji.net) palji@zoznam.sk