Report z Lollypop In Da Prison od Myclicka

Za vším hledej muže!?

Úplně ve mně hrklo! Dvě jedničky, dvě dvojky, dvě pětky – nakonec začnu být pověrčivý a věřit znamením. Že nechápete? Je to snadné... Tramvaj s číslem 11 mě na zastávce I.P. Pavlova vyplivla z prvního vozu přesně ve 22:55. Jak milé! Za těch tři sta vteřin určitě stihnu Bělehradskou ulici přeběhnout, poskytnout batoh k nahlédnutí, nechám se ještě dobrovolně osahat a také si odnesu suvenýr v podobě razítka na zápěstí. Kam ten spěch? Ještě pět minut nemusí kluci v klubu Radost FX ty dvě stovky vstupného platit, kluci to totiž mají do jedenácti zdarma. A kluků se uvnitř nacházelo požehnaně, vždyť to byla také jejich noc! Respektive až na barmanku Irenu a obě šatnářky jsem prozatím na jinou ženu v tomto prostoru nenarazil... Výzdoba klubu stále upozorňovala na pražské poměry třeskutou zimu a k polystyrénovým sněhovým vločkám teď přibylo i několik různě velkých bílých koleček a u DJského pultu igelitové rampouchy, které mají tu výhodu, že se vám hned tak nerozpustí. :) Zatímco jindy jsou v tuto hodinu oba bary obleženy a parket zeje prázdnotou, v pátek bylo všechno jinak. Pět nedočkavců mělo ten prostor jenom pro sebe a mohli si užívat jeho velikosti bez vrážení do ostatních a šlapání po nohou.

Pátek v Radosti? Pohádkový, letní, veselý, mazlivý...

Nebylo divu, že se nechali "tak brzy" vyprovokovat. Ten zvuk byl naprosto fantastický a už dlouho jsem neslyšel na tomto místě tak dokonale vyvážený poměr výšek a basů bez toho, abych dostával pravidelné rány do břicha a zároveň mi tekla krev z uší. A když jsou vám na tomto křišťálovém podnose servírovány skladby, jejichž BPM kolísá mezi 120-125 BPM, objevují se v nich vokály lidí, kteří opravdu zpívat umí a ke všemu svůj hlas propůjčili producentům, jež ví, kam přesně sáhnout, aby vás trefili přímo do srdce, pak se vám ústa sama roztáhnou do blaženého úsměvu. Od ucha k uchu se tu smál každý, "veselá" byla i Jakubova světla, z pódia sem proudila voňavá mlha, klimatizace poctivě ten zakouřený vzduch měnila za ten čerstvý, rázem jste si připadali jako v bavlnce... A kdo, že byl v tuto chvíli odpovědný za to, že ta hudba se tak vznešeně prostorem nesla? Za gramofony, respektive CD přehrávači, které byly na dnešní digitální dobu nezvykle umístěny vždy až na samém okraji stolu, se nacházeli v tomto čase oba rezidenti. Nehráli však ping-pong, ale střídali se až do jedné hodiny tak nějak živelně a v nepravidelných intervalech. Jednou vyrazil pro pití Lumiere a dobrých dvacet minut se nevracel, jindy si na toaletu či za přáteli k baru odskočil Vilém. Zkrátka žádný stres, žádná disciplína – vždyť je tento večer už sám o sobě tolik uvolněný!

"Pojeďme do Ameriky! Nejlépe na západní pobřeží!"

Oba přitom za dlouhým stolem odvedli prvotřídní výkon a při poslechu jste se nemohli ubránit pocitu, že tu nějaká nadnárodní korporace či slavný label natáčí mixovanou kompilaci, která bude jejich aktivity reprezentovat po celém světě. Ten dlouhý set byl neskutečně profi, navíc konečně s muzikou, kterou neslyšíte na každém rohu! Žádné hluché místo, žádný kopanec v rychlostech – hudba to byla pestrá a přesto do sebe jednotlivé skladby zapadaly jako do skládačky. Hlavním jmenovatelem byl deep house a funky house s vokály, tedy pro většinu z pražských party people muzika na spaní... Garantuji vám ovšem, že s pány před sebou byste oka nezamhouřili a vaše tělo by už po chvilce sebou začalo cukat v pravidelných impulzech. Každý ten hlas si říkal o pozornost, každý ten živý nástroj jste si chtěli vyslechnout. Zpívalo se fistulí i klasicky, excelovaly tu flétna i saxofon, standardně pohladila po duši Lisa Shaw, zásluhou bootlegu People Hold On i Lisa Stansfield, ale západní pobřeží Spojených států jsme navštívili rozhodně nejčastěji. Ke slovu se dostali ovšem také Lumierovi hrdinové Faze Action a tentokrát to byla velmi optimistická a starými časy vonící Stratus Energy. Zatímco první půlka jejich společného setu byla poměrně sladká, v té druhé došlo i na zajímavé experimenty a k mému překvapení tu Vilém protočil také mou oblíbenou Shake It, jejímž autorem je Lorenz Rhode.

Sháníte záběry z vězení? Obraťte se na rejžu Martina!

Jejich vábení podléhali další a další a v půl jedné to na parketu obstojně žilo. Není divu, takovou Love Sweet Sound od party Groove Armada v remixu Nica Fanciulliho si musí zamilovat úplně každý! Kdo při tanci zrovna nesledoval, zda jeho končetiny dopadají na parket přesně podle daných pravidel, ten mohl přes (díky dekoraci) zamřížovaný DJský pult sledovat dění na plátně. Právě sem VJ Martin díky přiblíženému záznamu promítal aktuální dění za mixážním pultem a CD přehrávači, ale stříhal také fragmenty z různých filmů, v nichž se to vězeňskými celami, padouchy a policisty jenom hemžilo. Nechyběl ani tolika Oscary ověnčený film Vykoupení z věznice Shawshank, v kleci se pak v pruhovaném mundůru rozvalovala nádherná žena ebenové pleti a svých pár minut slávy si zde užil také Austin Powers. To vše pod Martinovým dohledem, který tu přímo na místě stříhal celovečerní film, jednotlivé scény spolu prolínal, krokoval je, opakoval do rytmu a zároveň chytře upozorňoval na příští měsíc, kdy se na stejném místě uskuteční oslava již šestých narozenin tohoto vypečeného večírku!

Asad Rizvi

Dejte si pauzu, dejte si Lady Crystal, dejte si Asada!

Ačkoliv se kolem jedné hodiny vzácný host již na DJském stanovišti zdržoval, na programu noci teď byla performance. V hlavní a vlastně i v jediné roli opět Lady Crystal, tentokrát stylově v šerifské uniformě s černou sukénkou, děrovanými punčocháči a s červeně našpulenými rty – vážně sexy! Divoce se kroutila do rytmu a ti pod pódiem už byli natolik rozdovádění, že si na ni museli alespoň sáhnout. Avšak bacha - klepeta ona ovládala mistrně! Jedinou vadou na kráse bylo, že ať dělala, co dělala, nemohla se chudák strefit do playbacku svého vybraného songu, což působilo poněkud rozpačitě. Poměrně krátká, zato však vkusná vsuvka, po níž se hlavní host tohoto večírku pustil konečně do díla... Rozhodně se nehodlal podbízet a první čtvrthodinka byla věnována spíše osahávání prostředí. Drobný úbytek tanečníků jsem zaznamenal, naštěstí si již brzy našli cestu zpět! O tom, že byl Asad velmi zručný, mixování měl v paži, uměl to s efekty, o tom se snad ani nemá smysl rozepisovat. Hraje už pěkných pár let po světových klubech, muziku už dlouho skládá a vydává, není tedy ani překvapením, že také na jeho vlastní produkci došlo. Konkrétně track Fear & Loathing, který dal před časem dohromady s Tangunem, si tu za CD přehrávači náležitě užil také on sám. S náladou na parketu uměl výborně pracovat a asi opravdu jen málokdo předpokládal, že v roce 2008 nabídne striktně tech-houseový set.

Asad za mříží

"Když ti to tak jde, dej si ještě hoďku, kámo!"

V jeho hře se tak objevily i důmyslné electro rejstříky dobarvené pecky, skladba Can't Get Away (From Your Love) od Only Freak respektive Spirit Catcher, ale i takové kuriozity jako bootleg Hollaback Girl od Gwen Stefani! Teď si ho vděčně užíval stále plný parket, pravý balkón, i na pódiu před ním to žilo, do velké klece v jeho pravé části se však nikdo zavřít nenechal... Přesto, že Asad rozhodně neplatí za DJské kašpárky, bylo vidět, že se královsky baví! Když ve tři hodiny ujistil oba navrátilce, že sil má ještě dostatek, stejně jako CDček k protočení, ti mu rádi svůj hrací čas věnovali. Lady Crystal se tu představila podruhé, tentokrát v té dobře známé uniformě zeleno-červené a ani do playbacku druhé skladby se trefit nedokázala. Vadilo to však někomu? Díky odvaze jí v tu chvíli fandil na parketu úplně každý! Závěr párty patřil znovu oběma residentům, kteří sympatickou návštěvu z daleka vystřídali úderem čtvrté hodiny a samozřejmostí bylo další luxusní zboží v CD přehrávačích. Vlastně i na jednu černou placku zásluhou Lumiera došlo! Dle středovky bych tipoval lahůdku z cukrárny Winding Road, ovšem ruku do ohně bych za to nedal, na to ji moc potřebuji... To já jsem se přesně v půl páté vypařil jako pára nad hrncem a za sebou nechal kromě pár neúnavných tanečníků ještě několik rozlámaných dekorací u baru, které tu někdo ocenil možná až příliš...

DJ Lumier

Do vězení s ním!

Ten minulý pátek se opravdu povedl! I přesto, že je pro mě muzika v klubu vždy na prvním místě, tentokrát si užívaly také oči. Ne, nezměnil jsem svou sexuální orientaci, jen ty dekorace mě ke všemu ostatnímu tolik nadchly. Lollypop je jednou z mála nocí v tomto klubu, jejíž každý díl je jiný a každý jinak stylizovaný a ty mříže tu tentokrát nevyfasoval jen DJský pult, ony byly vtipně umístěny i přes obrazovky plazmových televizí u baru. Takový nepatrný detail a jak to důvěrně známý prostor změní! Na druhou stranu ten chlapík s mříží kovovou, který ji na některém špatně chráněném místě v klubu odtrhl, ten byl v závěru párty už opravdu nebezpečný a nechtěl bych ani domýšlet, co by se stalo, když by dostal ten pošetilý nápad a vhodil ji vstříc parketu. Že by ho čekalo vězení opravdové za ublížení na zdraví? Pevně věřím, že se i ostatní spolutanečníci dostali bez úhony ke svým domovům a vše dobře dopadlo. Lollypop rozhodně sledujte a třeba už příští měsíc popřejte vše NEJ - mám pocit, že tenhle večírek si vaši pozornost zaslouží! Bez ohledu na to, zda jste na kluky nebo na holky... :)

foto: Dita Hasalová