Report z Climaxu od Čéši

Tento večírek, který má v Roxy trvání již pěknou řádku let, konkrétně více jak devět, s nezměněným názvem a otcem noci Chrisem Sadlerem, jak bylo i sobotní večer vidět, má stále velkou oblibu u clubberů všech věkových kategorii. Climax nám již dokázal přivézt velmi mnoho zvučných jmen na svou dobu, co si pamatuji tak např. Hatirase, Robertsona a nebo před nedávnem narozeninového Basoskiho. Posledně jmenovaný dokázal klub Roxy totálně vyprodat a způsobil i jev nevídaný, a tím byla fronta u vstupu linoucí se několik desítek metrů podél uličky v Dlouhé. Dnes byl hostem DJ Tom Vagabondo a vstup jsme měli do jedenácti zdarma. Tak hurá do víru noci…

Climax jsem za dobu jeho konání navštívil několikrát, ale pro mě zlomovým, a již dokonce jednou v článku popsaným, byl díl „závěrečný“ v roce 2005. Tehdy se hodně řešilo a bylo to vážným tématem všech lidí a to i v poslanecké sněmovně:o))), zda-li se klub Roxy jako takový zavře či nikoli. Climax přežil, tak jako celá Roxy, a to je jedině dobře. Přijít o takovýto klub by byla snad národní katastrofa. Dnešní noc mi opět ukázala, že lidé se chodí stále rádi bavit na skvělou a hlavně zábavnou hudbu a ne vždy je jejich zájmem moderní sound nebo to co je právě in. První hrající DJ Madman nás od začátku vůbec neponechal jen tak bez ladu a skladu a začal si hezky pěkně každého příchozího oťukávat a škatulkovat přesně tam kde ho chtěl mít. Před půlnocí bylo již v zaplněném klubu všem jasné, že dnešní noc bude dozajista tou protančenou. Lidí bylo opravdu nespočet, dokonale zplněný klub s báječnou atmosférou dával partypeople ten neojedinělý zážitek, ten pocit toho uvolnění, pohody a zábavy. Madman si pohrával i s hity let dávno minulých a v pěkných remixech s hutným beatem dával zavděk těm, kteří mají rádi staré pecky od interpetů jakými jsou např. Fat Boy Slim, Depeche Mode a nebo i méně oldskůloví Red Hot Chilli Peppers. Některé z nich stále, ač pamatují dobu dávno minulou, dokáží člověka postavit z oné pomyslné židle i dnes. Madman si hraní užívá společně s námi a mě chvílemi nestačí plocha o rozměrech 5x5 metrů. Tančím, užívám si a pozoruji že v tom nejsem sám.

Po pár okamžicích si za gramofony nachází cestu i náš dnešní headliner Tom Vagabondo, chlapík s rozměry trojnásobnými, než jsem já sám, ale s úsměvem od ucha k uchu. Šteluje si svůj dlouhý, no hádejte, ano, kabel od sluchátek a už ho cpe do dírky pro něj připravený. Ujímá se rozhicovaného davu a rozhodně se nechystá utrhnout si ostudu nebo nějaké jiné faux pass z toho, že by lidi neudržel v takovém zábavném rytmu, jako doposud hrající Madman. Každá jeho deska zní neotřele, nově a stále tak zábavně, jak všichni potřebují a jak je to na dobrých mejdanech zvykem. Je to prostě pán, který ví co a jak má dělat proto, aby byli všichni spokojení. Po hodině a čtvrt jeho hraní se ovšem již odebírám zpět, vstříc svůj vzdálený domov, ještě musím koupit chleba do Non-Stopu a tudíž nemohu posoudit jak hrál taťka tohoto mejdanu - Chris Sadler. Rozhodně si ale troufnu tipovat, a to tak, že Chris a jeho svítící brýle směřující do davu a pomáhající rozeznat černou placku od druhé, nedal až do konce jeho „pracovní doby“ jedinému páru nohou chvilku pauzu. Dokonce si troufám tvrdit, že možná byl i nějaký ten přídavek, přeci jen po Sadlerovi hrál ještě DJ Raju a atmosféra v klubu by tomu rozhodně nahrávala, ale nemohu tu být za pranostika až takovýchto rozměrů. Já si svůj díl této noci užil znamenitě a vím, že vy všichni, co jste tam byli také, a to je pro pocit štěstí dostačující.

Přeji všem další příjemný taneční zážitek a příště, příště zase naClimaxenou…