Report z akce Alex Attias In DJ Set od Myclicka

Detroit na šest? Attias!

Projekt Attias jsem objevil s červenáním na lících teprve nedávno a pokud si jsem něčím stoprocentně jist, pak tím, že má sbírka placek od tohoto šikovného dua bude utěšeně narůstat. Všechno ovšem závisí na tom, jak moc budou v Lausanne oba bratři v triku pracovití. :) Proč jsem si aktuálně zamiloval právě jejich zvuk? Dělají hudbu, která tolik voní inspirativním Detroitem a místo toho, aby ji slepovali dohromady v této industriální metropoli, Alex jen rozláme tabulky té pravé švýcarské čokolády, Stephane nalije do sklenic alpské mléko a jde se na věc. Alex ovšem umí být také obstojným sobcem a samotářem, pak nechá bráchu na holičkách, Detroit Detroitem, prstíky začnou vyklepávat broken beatovou rytmiku a jednotlivé stopy získají jazzový nádech. Přesto díky Bohu za jeho sobectví! Možná, že nebýt téhle (zajisté špatné) vlastnosti, nikdy by si v Bratislavě nezahrál... Rozhodně ne v sympatickém baru NuSpirit, který je pro spoustu štamgastů stále známý spíše jako Buddha Bar. S nadílkou právě téhle muziky Kinetovi a jeho kumpánům do programu hravě zapadal a jeho jméno s označením Top Akcia se skvělo vedle takových lákadel, jako jsou koncerty jazzových muzikantů Bukake, polských Grzegorz Karnas Quartet, místních Puding Pani Elvisovej a hip-hopového uskupení QuasiMondo! Pokud budete mít někdy cestu do Bratislavy a zároveň problém, jak naložit s volným večerem, rozhodně tento bar navštivte. Jak na to? Udělejte to třeba jako já...

Nejdřív noviny, pak kafe, pak DVD a za pět hodin už jste v baru...

Na Florenci se uvelebte do sedačky žlutého autobusu Student Agency v 16:00, na bratislavské Autobusové stanici vás žluťásek vyplivne už před osmou! Pak nasedněte buď do dalšího autobusu s číslem 208 a svezte se pouhé tři zastávky a nebo si to ke Kamennému náměstí dejte hezky po svých Dunajskou ulicou. Tam potěšte žaludek natřásaný snad tou nejhorší dálnicí na světě, možností zde k tomu máte více než dost, zeptejte se bez obav hezky česky na Medenú ulicu a po pár metrech u prodejny hudebních nástrojů zamiřte do sklepních prostor čísla 16. Nemusíte mít strach – o víkendu tento bar otevírá už v pět odpoledne a místo hravě seženete. Pokud máte přeci jen obavy, na čísle 0905/865 566 si rezervujte stolik na danou hodinu! Mně se to přesně před půl desátou povedlo bez té odzbrojující cedulky Reservé a bylo to právě včas. Zatímco DJ C.O.D.E. zapojoval pro vzácného hosta do šestistovky Pioneera CD přehrávače stejné značky, muž s kasírtaškou obcházel jednotlivé stoly a vybíral zmíněné (vzhledem k velikosti hosta pouze symbolické) vstupné. Odteď už se platí! C.O.D.E. byl s výsledkem zřejmě navýsost spokojen, prostor za gramofony teď obýval jeden z členů uskupení Soulmatez – DJ Bbk. Notebook s modrým nakousnutým jablíčkem a dvě desky se stejnou červenočernou středovkou upozorňovaly zas a znovu na jediný tolerovaný manželský trojúhelník – Serato. Proč ne, když se jedná o naprosto harmonický vztah, kdy je každý z gramofonů zahrnován stejnou pozorností a láskyplnými doteky...

DJ Bbk

NuSpirit? Místo, kde čas ubíhá tak pomalu a vy se cítíte jako v bavlnce...

Prostor baru byl momentálně zaplněn pouze z jedné třetiny, přičemž lounge klubu Radost FX by vám svými rozměry ideálně posloužil pro představu. Zhruba stejný počet míst, stolky různých velikostí, lavice i kostky s nadýchanými polštářky pod vaše zadečky i možnost pohodlného opření se. Mohl jsem si vybrat, kam tu svou zadnici usadím a zvolil jsem si strategické místo – zcela vzadu, co nejblíže dvěma reproduktorům z celkových čtyř v tomto útulném tunelu. Subwoofer, umístěný také zde v zadní části, podněcoval po celou dobu pobytu tu špatně skrývanou radost z dynamiky. A do rytmu vás rozhýbal až příliš snadno – to věčné pohupování se zkrátka nedalo zastavit. :) Za tuto výhodu jste však byli také náležitě potrestáni. Vzhledem k malému počtu návštěvníků a teplotě venku, která dosahovala až sedmi stupínků mrazivých hodnot, jste horkem rozhodně netrpěli. Nezbývalo, než se zahřívat zevnitř a milá barmanka, která pravidelně stoliky obcházela, vám ráda splnila každé přání ze široké nabídky. Chipsy tu vyfasujete v proutěné ošatce, k zakousnutí najdete i jiné pochutiny. Ačkoliv může Bbk hrát díky Seratu za pár slovenských korun prakticky cokoliv, místu se přizpůsobil dokonale. Jeho hudba byla barová po všech stránkách. Zpočátku si jen nesměle osahával prostor a na pouhých třiceti sedících testoval, na co se přesně chytí, dával si ovšem záležet na tom, aby v některém žánru nezůstal až příliš dlouho a osazenstvo nevyhnal. Jemně nalomená rytmika, krátké zaržání trumpety, táhlé plochy a hlavně basová linka, která právě zde za podpory dřevěného opěradla tak příjemně pumpovala, to byly jeho trumfy!

Nic pro opozdilce – střídání už v půl dvanácté!

Pokud se něčím NuSpirit vyznačuje, pak kromě osobitého interiéru tím, že funguje bezpečně jako meeting point. Lidé se tu průběžně objevují, dají si panáka či dva, vyzvednou své blízké a opět mizí do promrzlých, tmavých a spletitých ulic slovenské metropole, další zase přicházejí a zabírají si ta právě uvolněná místa. Tedy takový průchoďák... Během večera se tu takto mohlo vystřídat až sto padesát kolemjdoucích a předskokan svou životní roli neměl nijak ulehčenou. Pral se ovšem statečně a všichni s napětím očekávali jak příliv dalších obyvatel pro nutné vytvoření atmosféry, tak příchod hlavní hvězdy večera. Zájemci o Alexe se pomalu trousili, Alex sám se dostavil krátce před půl dvanáctou a pár minut nato slovenského rezidenta vystřídal. Ano, již takhle brzy! Ostatně v baru, který zavírají už ve čtyři hodiny ráno, to ani jinak nejde a znáte to s tím heslem Kdo pozdě chodí... Také švýcarský už pohledu sympatický host se hudebně rozhlížel a ve svém šanonu pátral po skladbě, která těch pár stojících u baru patřičně rozdovádí. Bbk několik minut před ním sice rozpustilé beaty narovnal, Alexe však ty nalomenější lákaly podstatně více a do své barevné hry tak mohl propašovat i vlastní track pod převlekem Mustang - Let The Rhythm Get In. Teprve až v druhé půlce jeho kralování za CD přehrávači ukázal i svou Detroitem ošlehanou tvář, vkusně efektoval a osobně mě hodně potěšil se zařazením Barbi In Love od projektu Barbq, kterou si přemíchal čím dál šikovnější Solomun. V době, kdy už to naštěstí před barem ožilo a každý, kdo stál právě na nohou, se bez rytmického vrtění neobešel... Však už bylo také na čase!

Alex Attias

Vítěz tohoto duelu? Paradoxně Bbk!

Kdo zažil pařit někdy Slováky, ví moc dobře, jak se umí tenhle národ odvázat bez ohledu na to, jak velký respektive malý prostor k dispozici pro své křepčení má. :) V jednu chvíli jsem měl strach o lucerničky, které visely proklatě nízko, ale ty nakonec jejich bláznivému reji odolaly a Alex mohl být za přehrávači spokojen – rozpálil je, líbil se... Bohužel ty dvě hodinky jeho setu uběhly tak neskutečně rychle, že smetanu slízl nakonec Bbk, který se za gramofony postavil znovu krátce po půl druhé. David ještě chvilku pokračoval ve stylu, s nímž měl slavný Švýcar úspěch a také on si vzpomněl na Solomuna, když sáhl po jeho vlastní věci White Rose. Že by ho tu měli také tolik rádi a že by si páni majitelé udělali někdy v budoucnu radost a tohoto producenta do Medené ulice taxíkem z letiště přivezli? Kéž by... Bbk má evidentně archiv bohatý a plný nejen aktuálních skladeb, jen tak tu také mohl protočit i starší 99 & A Half, jejímž autorem je Phonique a ve verzi, pod níž je podepsán I:Cube. K mému velkému potěšení došlo i na starší Spirit Catcher, které následoval jejich krajan Fabrice Lig, tentokrát jako Soul Designer. Hezky se nám David v závěru rozvášnil, stejně jako C.O.D.E., který si nutně musel pustit alespoň jednu skladbu. Shodou okolností opět Spirit Catcher. :) Kolem půl čtvrté se počal bar viditelně vyprazdňovat a abych nebyl úplně tím posledním, vydal jsem se spolu s novými průvodci ještě do klubu Sonic Lab, o němž se v poslední době tolik mluví a kde o den dříve mixoval Stefan Goldmann po boku Tibora Holody...

Studio 54 v Bratislavě nemají, Sonic Lab zavírá dříve!

Rakouští Smoab a Patrickson tu kolem páté míchali minimal s Charlesem Websterem, přičemž v potemnělém klubu, který se zavírá až v sedm ráno, se zdržovaly už jen dvě desítky těch, kteří neměli na postel ani pomyšlení... Jedno vím ale určitě! Ani zde jsem nebyl naposledy a pokud budou ty tištěné programy s neotřelým designem na kvalitním papíru zářit tak zvučnými jmény, rád se vydám strávit noc právě sem. Teď však nadešel čas pro návrat, tak ještě za pestrobarevnou stokorunu na nádraží a pak už si jen v autobusu nechat zdát sen o tom, jak k nám do Prahy míří jeden producent za druhým ukazovat své umění a jak člověk neví, kam skočit dříve, aby o své současné hrdiny nepřišel. Byl to ale krásný sen! :) Naplní se někdy? Naštěstí můžeme svobodně cestovat, tak toho užívejme s plnou parádou...

foto: C.O.D.E. code@nuspirit.sk