Čtenářský report z akce Dubfire @ Flex

Trochu jsem se podivila, že se party koná uprostřed pracovního týdne, ale ani to mě nemohlo zastavit, protože už jsem měla tak trochu absťák po dobré hudbě. Čtyřhodinová cesta vlakem poměrně rychle utekla a já už kolem desáté večerní kráčela noční Vídní. Jelikož krom Aliho měli tu noc hrát ještě DJové Crazy Sonic a Ben Huang, neotálela jsem a běžela k vídeňskému metru. Cesta do Flexu je velmi jednoduchá, neb stačí dojet na stanici Schottenring a sejít dolů k řece a jste na místě. Navíc klub opravdu nemůžete minout, protože okolí je doslova zaplaveno plakáty nadcházejících akcí – když jsem tudy šla já, ze všech stran mě pozoroval Laurent Garnier, který zde má vystoupit 29. března.

Součástí je také Flex Café, které bylo kolem jedenácté večerní, kdy jsem přicházela, poměrně dost zaplněné diskutujícími party people. Zaplatila jsem vstupné 14€ a běžela si rychle odložit do šatny, která se nachází v patře nad parketem, abych se mohla už plně věnovat jen hudbě. Klub zpočátku nebyl moc naplněn, po pravdě jsem to ani nečekala, bylo přece úterý :o) Flex je kapacitou menší, po levé straně lemován barem a po pravé straně visí plátno, kde jsou promítány projekce doprovázející hudbu. Za DJem je potom umístěno několik televizí, které slouží také jako projekce.

Úderem půlnoci jako by nastal zvrat… Během chvíle, co jsem diskutovala o hudební situaci ve Vídni s kamarádkou, se klub začal neuvěřitelně rychle plnit a během několika minut už bylo velmi těžké dostat se z bodu A do bodu B. Jak jsem také zjistila, žádný svátek či volno ve středu v Rakousku rozhodně nebylo, party konané během týdne jsou tu prý normální. Nu, jiný kraj, jiný mrav. Ben Huang, host až z daleké Číny, odstartoval party s názvem Crazy v poměrně klidném tempu a pouštěl CD v rytmu minimalu/tech houseu. Příjemně jsem byla překvapena zvukem, který byl silný a čistý. Jak jsem se později dozvěděla, klub si nechal sound systém udělat na míru a údajně přišel až na 2 miliony eur… Zda-li je tato suma skutečná, netuším.

Krátce před jednou hodinou Ben končil svůj warm up a vedle něj si již chystal MacBook Pro a software Traktor pan Dubfire. To už parket celkem praskal ve švech a já byla opravdu vděčná všem náhodám, co mě ten večer potkaly, že mi bylo umožněno stát kousek od Aliho a vše pozorovat z povzdálí. Ali shodil své dlouhé vlasy a nyní svým sestřihem připomíná spíše Al Pacina v nejlepších letech (což mně co by obdivovatelce Kmotra nevadilo :o)). Úderem jedné hodiny pan "polovina Deep Dish" nasadil sluchátka a pustil první track… lidé ho uvítali velmi přívětivě a já si duchu pochvalovala, že tahle cesta rozhodně nepřišla nazmar. Dalším příjemným překvapením bylo zjištění, že bude náš hladový sluch krmit minimálně do šesti hodin. Těžko popsat atmosféru z celé party, set byl tak pestrý, v jaký jsem doufala, že bude… Plochy se silnou basovou linkou střídaly jemnější, neustálé gradace, syrové, ale i jemné zvuky… Lidé tančící tak intenzivně, jako by měl být zítra konec světa. Dokonce v jednu chvíli jich pár z nich vylezlo na podium před Aliho a tančili s ním. Padly samozřejmě tracky z jeho vlastních rukou – Ribcage, Roadkill, Emissions, rework tracku Spastik od Plastikmana, ale dále třeba výborná věc od pána jménem Loco Dice – Seeing Through Shadows, Raudive – Pylon a měli jsme možnost slyšet i novější věc od Steva Lawlera - 21st Century Ketchup, která se má objevit na Aliho labelu Sci+Tec. Když jsem tak pozorovala pumpující dav, chvíli jsem měla pocit, jestli nejsem náhodou u sousedů v Berlíně – hudba a atmosféra byly naprosto strhující a Ali si každý beat užíval, kroutil se do rytmu a výborně komunikoval s publikem.

Bohužel je nepsaným pravidlem, že pokud se člověk skvěle baví, čas utíká dvakrát rychleji a já na tom nebyla o moc lépe. Krátce po páté hodině jsem byla chtě-nechtě nucena vydat se k šatně a směr Praha. Dubfire hrál až do půl sedmé a údajně nebyl k zastavení. Zajímavé je, že při mém odchodu byl Flex stále velmi slušně zaplněn. Vídeňané asi pak odtančili rovnou do práce či školy :o) Nezbývá mi než klub Flex doporučit, neb svým programem potěší nejednoho milovníka hudby elektronické – program je opravdu pestrý! Laurent Garnier, Sven Väth, Noisia…a je to za rohem :o)

text + foto: electric flower electric.flower6@gmail.com