REPORT
Report z akce Laurent Garnier@Flex od Electric Flower
Jsou umělci, kteří se do elektronické scény zapsali tak silně, že je jen tak někdo nesmaže. Laurent Garnier je bez pochyby jedním z nich, neboť jeho hudba je stejně tak charismatická jako on sám. Ve skutečnosti jsem váhala, zda se mám po tak krátké době do Flexu vrátit, ale Laurent se přece neodmítá...
Tak jako se pan Garnier vracel na místo činu po roce, ani já jsem nemohla zůstat pozadu a po 2 týdnech jsem byla opět na cestě k našim rakouským sousedům. Tohoto charismatického Francouze jistě netřeba představovat, neb jsme se mohli o jeho umění sami přesvědčit v říjnu v Paláci Akropolis. Tentokrát však "man with the red face" dorazil bez kapely a rozhodl se nás zničit skoro sedmihodinovým setem… Jediné, co mě trochu děsilo, byl hysterický hlas mé kamarádky v telefonu den před party, že na místě bude k dostání jen několik stovek lístků. Vzhledem k dřívější otevírací době klubu oproti minule (22h) jsem tedy raději vyrazila z Prahy dříve.
Je krátce po půl desáté večerní a já se řítím vídeňským metrem na povědomou stanici Schottenring. Napětí roste, protože netuším, jak velký dav nedočkavců bez lístku očekávat. Když seběhneme po schodech k Dunaji, už se nám před zrakem začíná rýsovat zhruba 50 metrová fronta. Zhluboka si oddechnu, když podám pánům u vchodu 18€ a oni mi na oplátku ozdobí ruku modrým razítkem s logem Flexu. Vzhledem k mému brzkému příchodu se po odložení nepotřebného rozhodnu zkusit nejprve kavárnu Flex.
Krátce po jedenácté zvedáme kotvy a přesouváme se na bar do samotného klubu. Za CD playery dominuje Crazy Sonic, DJ ze stáje Flexu. Lidí je zatím jako šafránu, ale nikdo nepochybuje o tom, že po půlnoci už nebude k hnutí. Crazy Sonic střídá stříbrné kotouče většinou v rytmu deep house/minimal house. Osobně mě potěšil Dubfireovým remixem tracku Spastik od Plastikmana a vzhledem k ovacím tuším, že to není jen můj oblíbený track. Zvuk je sice oproti mé minulé návštěvě trochu tišší, ale kvalitě to beztak neubírá. Plátno po pravé straně zmizelo a po prázdné zdi se prohánějí projekce týmu nazývaného 4YOUREYE, který měl ten večer připravit speciální vizuální show. Čas letí a jak jsem předpovídala, po půlnoci začíná stoupat nejen teplota vzduchu, ale i koncentrace lidí a tak se raději přesouvám blíže k podiu, protože v jednu hodinu ranní má začínat ON…
Atmosféra graduje, Crazy Sonic začíná přikládat houseovější kousky a lidé se začínají měnit v neúnavné tanečníky. V momentě, kdy se ručička na hodinkách přesouvá k jedné, už stojí za CD playery Laurent a pouští první track. Bouřlivé přivítání oplácí úsměvem a začíná se vlnit do rytmu a hecovat dav. Štěstí opět stálo na mé straně a podařilo se mi dostat ještě blíže k němu a tak si mohu vychutnávat Laurentovy pohyby i DJský um z bezprostřední blízkosti. Prvních zhruba 90 minut byla exkurze v spíše v houseových vodách, zazněla zajímavá věc Jeroen Verheij - Chica Go (Rejected Rotterdam Rework) či Nic Fanciulli – Lucky Heater. Lidé se baví, les rukou není pokácen ani na moment a neustále nějaký oddaný fanoušek nosí Laurentovi něco k podepsání, tu tričko, tu CD, tu plakát, ale i láhev francouzského vína :o) Mezitím nabývám dojmu, že se přesouváme asi na Ibizu, protože padají spíše funky a vocal houseové tracky, např. Phillipe B – Can You Feel It. Není se čemu divit, Laurent má mnoho zkušeností s hraním na tomto ryze hudebním ostrůvku, například v klubu Space.
Video: Laurent Garnier at Flex part 1
Pak to ale přišlo… Laurent plynule přechází na track z let šedesátých od Shadows of Night – Gloria a bere do ruky mikrofon. "I have one thing, Vienna… I hope you like a drum and basse! I like a drum and basse!!" a pouští track od High Contrasta Sleepers. Řev. Všichni skáčou. Mám pocit, že je zemětřesení. To už se ale ozývají první nádherné tóny skladby Ghost Face feat. Neo – Back Like That (Marky remix). Zamačkávám slzu, protože tenhle Francouz je prostě umělec! Hopsá si tam s vínem v ruce, mává do davu, usmívá se a energie z něj čiší na všechny strany… Ano, i takhle se můžete bavit ve dvaačtyřiceti letech :o) Po drum and bassové vsuvce se zlehka přesouváme do deep houseové části, ozve se nějaké to piánko, saxofon a Laurent nás nechává se zasnít. Po očku také sleduji práci VJs, která je opravdu profesionální a umí si poradit i s prázdnou zdí. Čas se ale neúprosně blíží k ránu, které má ještě hodinový náskok díky změně na letní čas.
Video: Laurent Garnier at Flex part 2
Krátce před sedmou hodinou ranní se musím s panem Garnierem po francouzsku rozloučit a za zvuků tracku od Sashy – Moongoose (jaká to náhoda :o)) odcházím na vlak a kroutím hlavou, jak někdo může během pár hodin dokázat takovou exkurzi napříč styly, aniž by to znělo kýčovitě. Podotýkám, že klub je v době mého odchodu stále plný (!). S jistotou vím, že jsem v tomto klubu rozhodně nebyla naposledy…