Report z koncertu Bajofondo od Myclicka

Tak v osm nebo v devět? Vždyť už je to trapné...

Hudební fanda odkojený koncerty v Akropoli či v Roxy ví moc dobře, že do Lucerna Music Baru rozhodně spěchat nemusí! Konečně místo, kde se ta červeně psaná desátá hodina tak úzkostlivě nedodržuje a decibely i po ní mají pré... Jenže v kolik hodin se má ten fanda dostavit na místo, aby o vystoupení, na něž se tolik těší, nebyl ochuzen? To je otázka do pranice a ona formulka: "co je psáno, to je dáno!" ani náhodou neplatí. :( Ačkoliv flyer i tiskovka slibovaly start od 20:00, ta výmluvná žlutá cedule znovu oznamovala, že dveře se otevřou až o hodinu později... Někdy vás pustí dříve, tentokrát to však vypadalo bídně a ve volném čase stráveném čekáním, jste se mohli maximálně seznámit s ostatními návštěvníky této populární argentinsko-uruguayské formace a popovídat si o deskách či již odehraných koncertech. Naštěstí i tentokrát zdravý rozum zvítězil a pár minut po půl deváté se dveře, které doteď početná fanouškovská obec bedlivě sledovala, konečně otevřely... Nyní zbývá už jen vystát frontu na šatnu a pak vzhůru vstříc novým světům a novým zážitkům!

Houslotrumpeta nebo trumpetohousle?

Pokud nás Jihoameričané ze zákulisí po očku pozorovali, pak mohli být spokojeni. S každou minutou se dav před půlkulatým pódiem rozrůstal, ožívalo to také u ochozů balkónu a před půl desátou byl pohyb podél baru možný už jen s obtížemi a na vlastní nebezpečí. Každý je chtěl totiž vidět, každý je chtěl totiž slyšet, ozývalo se netrpělivé hvízdání, atmosféra houstla... Tak honem se zařadit do jedné z mnoha front, které končily před pódiem, poznávat známé i neznámé parfémy, ale také uhýbat před štiplavým doutníkovým kouřem. No konečně! Pár minut po půl desáté se jejich nohy od zvukovky už podruhé dotkly koberečku a tak jak se to učili, zabrali znovu své dopředu určené pozice za silného aplausu od všech, kteří se tu pod nimi tísnili. Právo odstartovat tenhle večírek vyfasoval Javier Casalla, který před početný dav předstoupil s poměrně netradičním nástrojem... Jsou to housle nebo je to trumpeta? Od každého trochu! Teď zaujal svou pozici se smyčcem na strunách, koncentroval se, počkal až se dav uklidní a následně se mohly také žíně přivítat se svazkem strun. Během pár minut vykouzlil nádhernou tklivou baladu, kterou sound systém klubu věrně reprodukoval, sál ani nedutal a s posledním vysokým tónem přišel také vděčný a silný potlesk. Zabodoval!

Bez projekce bos zato s velmi inteligentními světly!

Už v druhé skladbě se mohl opřít o své spoluhráče a oči všech teď na střídačku těkaly z Javiera na jeho parťáka Martína Ferrése, jenž v tomto výjimečném souboru obsluhoval bandoneon. Úzkou tahací harmoniku, kterou vždy rozvinul po celé délce svých dlouhatánských paží. Z pravého zadního rohu na vše dohlížel bubeník Adrián Sosa a vedle něho s elektronickými mašinkami kouzlil Juan Campodónico. Zmiňovaný Luciano Supervielle se nestaral pouze o scratchovaný doprovod, byl to on, kdo s bílými a s černými klapkami vytvářel svět plný něhy, pohlazení a dobré nálady, v němž na hádky a zlobu není čas ani místo... Vedle něho mezitím struny na kytaře prohrábl Gustavo Santaolalla, na opačném konci pódia to samé avšak s kontrabasem udělal Gabriel Casacuberta. Muzikanti vyrazili na pánskou jízdu a Verónica Loza coby VJane byla tentokrát bez práce... Zatímco před měsícem tu na koncertu Atomic Hooligan VJ Quark plátno barvil svými bláznivými artefakty, tentokrát zůstala opona zatažena. Škoda! :( V průběhu vystoupení se totiž dostalo také na filmové skladby i se samplovanými dialogy a určitě by krátké sekvence snímků Amores Perros, 21 gramů či Zkrocená hora této show slušely. Vizuální složka vystoupení se tedy doháněla posíleným světelným parkem a za pultem přitom neseděl žádný zelenáč, ale člověk, který zná zcela určitě jejich repertoár nazpaměť. Krátký tón harmoniky rozčísl sál, krátký ostrý záblesk vyrobil z pouhých pozorovatelů nevidomé... Jen, co se trochu vzpamatovali, dostali další dávku. Vypadalo to, jako by byl park dopředu naprogramován a oni ho jen svými nástroji ovládali!

Proč mu nepomůžete, když vás o to prosí?

Dobrých dvacet minut se zdálo, že oproti poslednímu albu Mar Dulce, na němž hostovalo mnoho zajímavých vokalistů, Elvisem Costello počínaje a Nelly Furtado konče, bude mít show v Praze pouze instrumentální charakter a když hlas, tak jen ze záznamu nebo z desek od DJe... Naštěstí ne! Také ten příjemně nakřáplý vokál Gustava se dostal ke slovu, respektive k mikrofonu a vystoupení získalo na pestrosti. O několik minut později předstoupil tento spoluzakladatel souboru před do posledního místečka zaplněný sál s listem papíru a téměř bez přízvuku přečetl několikrát vzkaz, který si v zákulisí připravil. "Prosíme, pomožte nám," na něm určitě nestálo, ale tahle tři slůvka pronesl téměř bez přízvuku... Ale s čím vlastně chtěl pomoct? Kde chtěl asistovat? Zřejmě jen u rozvášněného publika na chvilku usiloval o klid, aby jeho sólo na španělku správně vyznělo. Neměl to lehké, skoro to vypadalo, že si sem každý přišel spíše popovídat než se do jejich divokého tanga zaposlouchat. Naštěstí našel pomocníky a syčivé: "pššššt!" se teď vznášelo nad hlavami dorazivších. Krátce nato jsme se dočkali také rapované vložky a už od pohledu sympatický Gustavo dokázal, že ani duet mu není cizí a že se umí o éter podělit! Jak moc je jejich muzika strhující a vášnivá, se mohl tento oktet z pódia přesvědčit. I Češi jim rozumějí a v rámci možností se na těch pár centimetrech volného místa divoce vrtěli do stran, v opojení zdvihali ruce a na každou změnu či sólový příspěvek některého z muzikantů reagovali nadšenými ovacemi.

Kdy jindy se vám podaří zatancovat si s Bajofondo tango? 

Na silné melodie má tento soubor snad patent a husí kůže, která se mi po celém těle objevila v návaznosti na právě prezentovanou El Mareo rozhodně nebyla plánovaná... Přišlo to tak náhle, až tak je refrén téhle skladby spolu s táhlými smyčci mocný, tak citlivě umí oni své nástroje polaskat. Čtvrteční koncert nepatřil k těm, v nichž si z vás muzikanti udělají cvičené opičky a vy po nich musíte povinně opakovat všechno to, co vám předvedou. Žádné takové divadélko! Ovšem šanci nechat se vytáhnout na pódium a užít si jednu skladbu pouhých pár centimetrů od muzikantů, si nechala ujít jen málokterá dáma. :) Gustavo svou silnou pravici podal do kotle několikrát a ačkoliv nemá prostor pro muzikanty v Lucerně závratné rozměry, nakonec se sem vměstnalo dalších dvacet těl, mezi nimiž si smyčec i bandoneon jen s obtížemi hledaly cestu. Dámy si tohle privilegium užívaly s plnou parádou a aplaus, který se snesl po tomhle čísle na hlavy jihoamerických šikulů pak nebral konce... Všechno hezké však jednou končí a pár minut po jedenácté se osm hráčů chytlo za ruce, aby se hluboce uklonili za atmosféru, kterou jsme jim tu vytvořili. Chápete to? Oni se klaněli nám? Tohle nevypadalo jen na jeden přídavek! Nálada byla žhavá stejně jako teplota vzduchu, každý plácal rukama o sebe, pronikavý pískot vše gradoval...

Sotva rozbalíte jeden dárek, čeká na vás další!

Přidávali nadvakrát, zkrátka jsme je nechtěli s jejich tolik zábavnou muzikou pustit! Těsně po půl dvanácté už zvukař na svém obrovském blikajícím pultu jen zbaběle pustil podkresové CDčko, neónový nápis Lucerna Music Bar se znovu rozsvítil a těch osm si mohlo v šatně konečně vydechnout... Další povedený koncert měli právě za sebou! Přiznám se, že jak Uruguay tak Argentina prozatím mému hledáčku unikají a hned tak se do těchto končin nedostanu, nicméně další návštěvu party Bajofondo si nechám ujít opravdu jen zcela výjimečně! V žilách jim koluje horká krev a těch osm by roztančilo snad i chromého. Jejich hudba je libozvučná, nasazení parádní, dobrá nálada je zaručena. Moc rád bych se s vámi podělil také o obrazový materiál, ale zdá se, že si slova Erlenda Oye na koncertu The Whitest Boy Alive vzali všichni fotografové k srdci a jednoduše nechtěli obtěžovat... A aby toho nebylo málo, jen co člověk plný dojmů vystoupá ze sklepení nahoru, dozví se ještě jednu fantastickou zprávu. 20.7. se na tom samém místě představí zásluhou stejné agentury Matthew Herbert se svým orchestrem. Vzpomínáte si na jeho vystoupení před dvěma roky? Pak už asi víte, kam budou v červenci vaše kroky směřovat. :) Díky za ty dary!