Report z Amona Tobina na Stimulu od Romana

Festival Stimul lze zařadit do podobné rodinky hudebních akcí jdoucích proti proudu masovému vkusu, které se u nás slušně, ankety-neankety, rozrůstají. Sperm festival, Unsound festival, Move festival, New New! O těchto jste již určitě slyšeli. Stimul má ovšem výhodu v jedné věci, obzvláště pro své fanoušky. Nenahrne na vás to nejlepší během jediného, maximálně dvou dnů, ale pěkně své koncerty rozprostře do delšího časového úseku a tak se můžeme o to více těšit. První z večerů letošního ročníku Stimul festivalu se konal tento pátek, 25. dubna 2008, v prostoru divadla Archa, který je pro takovéto hudební večery dokonale stvořen: dýchá z něho jakási divadelnická intelektuální atmosféra, prostorné foyer před hlavním sálem vybízí k setkáním a diskusím a navíc je tu velmi slušný zvuk, na kterém vynikne i ten opravdu největší zvukový rachot. I na něj během pátečního večera došlo.

Line-up mluvil jasně a také byl po celý večer s přesností švýcarských hodinek dodržován. O půl deváté první vystupující. A rovnou čtyři najednou – německá parta Lychee Lassi. Ovšem kdo si snad bláhově myslel, že přijde akorát chvíli před půl devátou, odloží svršky a rovnou se postaví k pódiu před kapelu, protože…no přece protože včas se nikdy nechodí….tak ten se hodně divil, když kolem davu v sálu divadla Archa chodil kolem dokola marně hledajíc skulinku, kudy by se protlačil alespoň tak, aby viděl všechny členy této kapely pohromadě. Což o to, bylo vyprodáno a tak také parket podle toho vypadal, spíš mě trochu děsila myšlenka, co se všemi těmi lidmi, kteří posedávají na schodech mezi patry divadla anebo klábosí v předsálí či u baru a přišli nejspíš hlavně za Amonem? A že jich nebylo málo… Nicméně Lychee Lassi si rozhodně na nedostatek přihlížejících a tancujících nemohli stěžovat.

Jedny bicí (Roy), jedna basovka (Beat), jedna elektrická kytara (Berger). Ovšem z reproduktorů se line zvuků a nástrojů mnohem víc? A kdo to občas zpívá? Za všechno můžou gramofony pod vedením DJe Illvibea. Tihle čtyři šikovní kluci to sice tají,ale já vím, že metronom je jejich o něco méně přesnější brácha. Roy s paličkami předváděl neuvěřitelné kousky až se mi nechce věřit, že své paže neměl řízené počítačem. A když nebyli po ruce paličky, vystačil si klidně s půl metrovým kovovým řetězem a dalšími předměty, však zajímavý zvuk může vydávat takřka cokoliv. Beat s Bergerem neměli práci o nic snazší. Holt když si usmyslí, že připraví atmosféru pro scratchování Illvibea tím, že budou jeden basový zvuk opakovat stále dokola v krátkých intervalech za sebou, tak aby to k něčemu vypadalo, musí skutečně držet naprosto přesný rytmus. Oni to vydrželi bez mrknutí oka nekonečné minuty dlouho. A Illvibe? Ten by klidně mohl vyučovat hip-hopové DJe! Fungovalo jim to ovšem nejen samostatně, ale i dohromady, kdy nám zahráli mix nabroušených songů s burácivým kvílením kytar a breaků bicích spolu s něžnými skladbami třeba v rytmu blues. Jim není prostě nic svaté a i když jednotlivé tracky jménem neznám, valnou většinu z nich si můžete poslechnout na jejich myspace profilu v přehrávači v deseti minutovém live mixu z roku 2006. Repertoár tedy příliš neobměnili, ale jelikož u nás byli poprvé, odpustíme jim to.

Čtvrt hodinka před desátou a malý čas na provětrání se, nadýchání se o něco lepšího vzduchu mimo ucpaný sál a třeba doplnění zásob. Velmi pěknými cenami oplývající bar přímo vybízel k návštěvě a ať už jste měli hlad či žízeň, určitě jste neodešli od příjemné obsluhy s nepořízenou. Už u vchodu jste mohli dostat welcome drink zdarma, Ámonův šleh (jim beam + cola), tak proč si ho nezopakovat ještě jednou :) Ale raději honem, protože desátá se blíží a dostat se na své vybrané místo na parketu, odkud bude ten nejlepší výhled a poslech, možná už nebude možné. A také že ano! Ještě nebyla ani desátá a sál byl opět napnutý jak struny na banju. Jako by dav tušil, že Amon Tobin to nevydrží a přijde dřív. Přišel :) A protože se na pódiu objevil krátce předtím jen pultík s několika mašinkami z obou bočních stran zahrazený odposlechy, bylo jasné, že live to rozhodně nebude.

Však měl Amon na dvě hodiny, aby dokázal, že na tom vlastně ani tak moc nezáleží a že jeho míchací umění a cit pro výběr desek je stejně dobrý, jako jeho vlastní produkce. A myslím, že nepotřeboval ani ty dvě hodiny. První úsek svého vystoupení volil spíš klidnější desky s hip-hopovými beaty. S mixy se až tolik nepáral, spíš volil vedle sebe kontrastní kousky a dostával lidi pomalu do varu. Po půl hodině přikládal více pod kotel. Basy vibrovaly celým sálem, přesto se zvuk ani jednou nesnížil k nějakým "prasárnám". Co chvíli, to změna a když jste 2 minuty rozvášněně tancovali do hrubého breakbeatu, nemohli jste si být jistý, že za pár vteřin neuslyšíte něco diametrálně odlišného. "To je Bedřich Smetana, to neznáš?" zaznělo kdesi za mnou, když se sálem linul zvuk harfy. Myslím, že se Béďovi Sméťovi protočili i bronzové oči na soše v jeho rodné Litomyšli. Ale nakonec to bylo jedno, Amon prostě míchal páté přes deváté a šťáva v jeho mixu rozhodně nechyběla. V poslední fázi rozžhavil již tak vedrem obklopené publikum do běla a definitivně si je získal. Nejprve rozpálil pec ostrým jungleovým trackem, ovšem pak již tavil ocel drsným hardstepem a i když v tom těsném prostoru nebylo moc kam se hýbat, dav skákal do výšky. V takto nastoleném tempu vydržel ještě několik málo skladeb, ale pak najednou zvuk ztichl. Co to? Kolik je hodin? Necelých půl dvanácté… Však bude přídavek určitě. A jaký! Amon se po chvilce právem obdržených ovací vrátil na pódium s výrazem ve tváři něco na způsob "fakt jsem se vám líbil, jo?" a opět spustil a po dalším, již druhém konci, zase! Napotřetí už ho ale publikum muselo chtě-nechtě pustit a přenechat místo na pódiu dalšímu umělci.

Ovšem zdálo se, že o dalším umělci neměla většina lidí ani potuchy. Nebo snad v jiném klubu či divadle se hrála lepší muzika? No nevím, ale Archa se snad během pěti minut řádně vyprázdnila a když přišel přesně o půlnoci za mixážní pult italský DJ Okapi, před sebou měl  jen torzo, které těžko připomínalo stav "téměř bez hnutí, jaký tu ještě před pár minutami panoval. Tenhle italský mladík již na Stimulu jednou hrál a je to přibližně půl roku zpátky. Tehdy mi unikl, takže teď už mi jeho prý jedinečný mixovací styl neunikne. Začátek jeho hraní jsem málem prošvihl. Z reproduktorů se totiž linul zvuk znělky windowsů a já si myslel, že Okapi teprve ladí svůj laptop. Jenže on žádný před sebou neměl, on už hrál! No zajímavý úvod se zremixovanou podobou snad nejznámější melodie světa. Okapi, jenž z dálky vypadal trochu jako Otík ze slavné české komedie, se v podobných melodiích vyžíval a během svého setu vytáhl ze svého rukávu celou řadu infantilních kousků jak z nějakých grotesek či lidovek. A podklad? 180 BPM a více v hutné náloži bicích. To by asi Otík nerozdýchal… Těžké hádat, jestli si na festival Stimul našli cestu fanoušci třeba takového Felixe Kröchera, každopádně Okapiho set mu měl poměrně (s nadsázkou) blízko. Po půl hodině to však bylo stále to samé dokola a tak jsem dal na většinu a divadlo Archa také opustil.

Večer to byl nadmíru povedený. Velký počet lidí ani tak nevadil, nikdo se vesměs nikam netlačil a všichni přišli hlavně za muzikou. A té jsme se dočkali v nejrůznějších podobách nadmíru hodně. Při setu Amona Tobina možná trochu chyběla nějaká videoprojekce, úplně to k ní vybízelo, ale světla byla parádní, takže to taková újma nebyla A pokud si přinesete vlastní laser do kapsy, jako to udělal jeden z návštěvníků, můžete lidem zpestřit večer i takto. V případě jiných festivalů by byl konec definitivní a nezbylo by, než se těšit na další rok. U Stimulu se ale můžete těšit na již necelý měsíc vzdálený dvojkoncert projektů Matmos, Zavoloka a Mikea Pattona & Zu. Co říkáte, zase se tam sejdeme v takto hojném počtu?