REPORT

 

Česká premiéra Amona Tobina: vystavil svou domácnost i špinavé továrny

Hudební experiment se s mainstreamem zaplétá poměrně často. Ovšem to, jak mu zachovat jeho úroveň, a přesto (nebo spíše díky tomu) výborně pobavit, předvedl 25. dubna ve své české premiéře až nekorunovaný beatový a ruchový císař Amon Tobin.

 

Dubnové pokračování pražského festivalu Stimul se vrylo do historie o mnoho dříve, než se v pátek otevřely dveře pražského divadla Archa. S bleskovou rychlostí, jakou byly vyprodány vstupenky, se může bez ostychu porovnávat s koncerty megalomanských hvězd.

Večírek zahájila berlínská formace Lychee Lassi. Muži v bílých montérkách připomínající přestárlé chuligány Beastie Boys toho měli s hip-hopem společného více. Bubeník, basák a kytarista jako by byli jen kompars pro všudypřítomného turntableistu. Ten klepáním na přenosku a do točících se vinylů vytvářel rytmus, zatímco muzikanti produkovali mlžný opar rozvazbených strun a jemných kytarových melodií. Vkusně popřeli i podstatu klasických DJských setů – nekonečnost, kdy na sebe jednotlivé skladby navazují a prolínají se, nevytvářel turntableista, ale muzikanti.

Po nich se na pódiu zcela skromně objevila hlavní hvězda Amon Tobin. Jednoduše by se dal zaměnit za pódiové techniky, ale světoznámá kšiltovka jej prozradila. A když pak na vyprodaný parket a balkony jednou mávl, usmál se, odložil bundu a na speciálních přehrávačích vybral těžkotonážní avšak beztempové intro, bylo jasno. Večer se ponese v rytmu jeho poslední „sesbírané“ desky Foley Room. Poskládal ji z každodenních ruchů a zvuků průmyslových provozů, ale i vlastní domácnosti.

Po minutovém úvodu se znovu podíval do publika, mrknul pravým okem a pustil do propoceného parketu první salvu beatů. Hip-hop zašpiněný zkratem dynama přechází do temného dubstepu prošpikovaného jemnou zvonkohrou. Přes metalický breakbeat řinčících vidliček a nožů se dostává až do tanečních drum´n´bassových poloh, kde si po svém předělává skladby jiných: třeba ze zpívánkového hitu posledních měsíců Disco Dodo od producenta Lynxe vytvořil sonátu hodící se spíše do středověké mučírny.

A v tomto momentu zklidňuje a znovu se vrací na začátek. Tedy k pomalým beatům ozdobeným tu proslavenými rockovými kytarovými riffy, tu vypůjčenými vokály. Opět stoupá po gradační křivce až k masochisticky rychlým úderům. Největšího ohlasu se dostává skladbám Esther's a Foley Room přetékajících dusnou atmosférou.

Po hodině a půl poprvé mizí z pódia. Dojde i na druhý přídavek, ale to už unavený (ale očividně spokojený Tobin) pustí činelovou skladbu jen z jednoho přehrávače. Jde o nejextrémnější polohu, kam se za večer dostal. Když demonstrativně obrátí oba dva své odposlechy na parket, je jasno. Písničku nechává dohrát, podává si ruce s prvními řadami a mizí v zákulisí.

Od Tobina toho možná jeho Pražané čekali víc. Nezahrál své nejslavnější kousky jako Verbal nebo Nightlife, ale dal najevo, že se v produkci posunul někam dál, než k jen slepování jednou použitých motivů. Zahrál temně a díky tomu je mu odpuštěna i poměrně úzká žánrová rozmanitost.

Dubnové pokračování Stimulu uzavřel italský DJ Okapi. Ten tancechtivým servíroval mix předělaných raveových a eurodanceových trháků. Příjemné odlehčení.

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016