Report z Mind v Retru od Čéši

Přicházím něco málo po jedenácté hodině, do této doby jste to měli za 250,- korun, a už v tu chvíli byl klub celkem hezky zaplněný a já jsem si říkal, že se konečně klukům zase podaří super mejdan. No, vlastně o tom není pochyb, když tu hrají trance, že? Praha je prostě na tyto záležitosti více vysazená, než na cokoliv jiného :) Po obhlídce místa dnešních tanečních vystoupení, lezu na stage za DJs a vstřebávám atmosféru,  v klidu pozoruji jak se mění složení a počet lidí na parketu a čerpám sílu na dnešní noc.

Prvními hrajícími byla dvojka vystupující pod názvem Matamar. Tito dva mladí pánové, spíše bych řekl kluci, měli jako úvodní DJové spoustu času na to předvést, co v nich je a já sem měl možnost je také prvně slyšet a udělat si na ně, tedy spíše jejich hudební prezentaci, nějaký názor. Moc sem toho o nich nevěděl, jen to, že na to jak krátce hrají a vystupují, mají celkem našlápnuto dobrou cestou. No a jak tedy na mě zapůsobili? Co ve mě zanechali?

Když pominu fakt, že trance není uplně můj styl, ti kluci to rozjet fakt umí. Otázkou je ale to, za jakou cenu. Někdy se mi při jejich hraní zdálo, že až příliš lacině napodobují gesta která jsou u trance prezentace tak žádaná. Mávání rukama, poskakování a hecování, to není nic špatného, kdepak, ale když tomu věnujete více jak třičtvrtě setu, není se čemu divit, že jsou na to potřeba dva…:o) Ale zase, neberme to tak tragicky, hudba je tu od toho, aby bavila a to nejen publikum, ale i samotné hráče. Lidé se rozhodně bavili a kluci dokázali to, co se od nich čekalo, nalákali lidi na parket, a že jich tam nebylo málo. Těch rukou nad hlavou, to byl také zajímavý pohled. Matamar hráli dle mého ten opravdový trance sound ve kterém opravdu, ale opravdu nešetřili vokálními prvky a zpívánkami. Chvílemi to mělo i rázný beat, který roztancoval i mé nohy, ale po chvilce to upadlo opět do zpívajícího hudebního cosi, co mi připomínalo momenty jak vystřižené z nějaké růžové knihovny. Krásný mladík na bílém koni, cválající po zářivé pláži a cíleně mířící k srdci nějaké překrásné slečny. Prostě trance balada :) Prostě kluci zahráli příjemně a když se zaměřím na to, jak publikum tancovalo a bavilo se, rozhodně není co vytknout. Když se blížila půlnoc, na stage dorazili opět dva, jak jinak, dnešní noc byla ve znamení dvojek, pánové Alex M.O.R.P.H. a Woody van Eyden.

Popravdě, tyhle dva jsem neznal vůbec, ale to je asi každému jasné, jelikož nejsem trance ználek a prostě se tady v tomto odvětví nechytám. Ne, že bych se v jiných stylech vyznal jako doma, ale toto je pro mne opravdu španělská vesnice. Tak se nezlobte a určitě vás aspoň těší to, jak hezky sbírám zkušenosti na poli různých elektronických stylů.

Takže dvojka AM a WvE vypadající jak Matamar o generaci starší, o genraci vyplešlejší a o genraci obtloustlejší, s tričky popsanými napisy Turn it On, nastupují přesně několik minut po dvanácté. Začali v temném, zhasnutém klubu Retro intrem „Can you feel it? Can you feeeeeeeel it???“ pomaloučku polehoučku, nastartovali svou 4 hodinovou show v b2b setu.

Čtyři hodiny jsou celkem dlouhá doba, ale zase to dává prostor na to, pořádně se vyřádit. Museli si přesně rozvrhnout to, jak budou hrát, protože během čtyř hodin nesměli ani na chvilku nudit, či se nějak opakovat. AM a WvE mě bavili, ano přiznávám se, opravdu mě bavili, ne pořád, ne moc, ale bavili. Hráli zajímavě a velmi tanečně, tedy až na ty vokální plochy, během kterých si nemálo z fans cvrnklo do kalhot. Prostě toto nemusím když je toho až tak moc. Ale staří Daft Punk „around the world“ v hábitu trance, to bylo k poslechu a tanci velmi příjemné. Také jsem poznal jednu věc od Marka V na kterou si rád zatancuji, jelikož nemá tak přesládlou podobu jako většina jiných tracků tohoto stylu. Tvrdý základ posazený do měkounkého hábitu, tak je to nejlepší.

AM a WvE opět sázeli na co nejlepší komunikaci s publikem, mávání a dokonce předcházení před gramofony a plácání se s první řadou fans, to je tedy show. Ne, nemyslím to ironicky, ani se nesměju, tohle se prostě na technu nestane, ale všechno má své kouzlo, že? Lidé to ocenili, bavili se a bylo vidět, že jsou rádi za to jak DJs komunikují s nimi, s obyčejnými tanečníky. AM a WvE předváděli také to, jak se dá CD přehrávač ovládat i jazykem, sice to asi není uplně hygienické, ale efekt v podobě potlesku si to odneslo :o) Ovšem největší peckou, a to opravdovou, byl závěr jejich čtyřhodinového hraní. Když pustili poslední track, lidi ječeli a pískali, jak kdyby se vrátil národní team z Nagana. Samotní DJs ukazovali, jak moc jim toto vystoupení dalo, husí kůže, slzy v očích - divadlo nebo fakt? No prostě pecka. Toto opravdu stálo to za to.

To už bylo malinko po 4té hodině ranní a přemáhala mě únava a vyčerpání z tolika romantických ploch a jemné hudby, rozhodl jsem se, už jen z pocitu abych neukřivdil, poslechnout si alespoň pět minut ze setu Rewalkers. Tito dva, ježiš, zase dva, DJs měli rozhodnout co se zbytkem tak početného publika dnešní noc udělají. První deskou, pardon, CDčkem jim dali rázně najevo, že je domů asi nepošlou. Dle poslechu to vypadalo na svižnější jízdu až do konce, každopádně nepochybuji o tom, že ani kluci Rewalkers neopoměli na nějakou tu zpívánkovou plochu a mávání.

Každopádně super mejdan, se spoustou lidí a známých. Já jsem se v první řadě přiučil zase nějakým novým hudebním věcem, zatancoval jsem si, pobavil jsem se a v tuto chvíli ocházím spokojený, co vy?

+  lasery, publikum, atmosféra

-  zrušená druhá stage, horko