Report z párty Vivacity + od Myclicka

A tak nám ten květen hezky začal...

Skoro to vypadalo, že za tu výsadu, díky níž teď strávím na hladině Vltavy šest a půl hodiny hezky v suchu, musím být nejprve náležitě potrestán. Jak si jen jinak vysvětlit onu krátkou průtrž mračen, která se spustila přesně v okamžiku, kdy má pravá noha opustila poslední schod eskalátoru na Náměstí republiky? Cíl byl jasný, ale také poměrně vzdálený... Nevyzbrojen ani pršipláštěm, ani ambrelou, musel jsem holt krátce po desáté jednoduše mezi těmi kapkami deště protančit s pobrukováním mé oblíbené skladby Walking In The Rain a na chvilku se také schovat pod most, pod nímž už probíhala ta pravá undergroundová párty pro lidi bez domova zato s levným krabicovým vínem k dispozici. Blesk za bleskem teď jako stroboskop osvětloval letenský kopec, výhrůžné hřmění se neslo v dáli. Je to snad ďáblovo znamení a budu se dnes za své hříchy smažit v pekle?  Tak ještě padesát metrů přes rušnou silnici proběhnout bez úhony mezi neustále spěchajícími plechovými miláčky a na minutu přesně jako před týdnem vzít za bílou kliku nejútulnějšího houseboatu v Praze. Uf! Skoro jako by se na těch hodinách, které se tu pohybují obráceně, zastavil čas... Vypadalo to tu úplně stejně jako před týdnem na párty Bubbles Minimal Night, i když určité rozdíly by tu ten slavný Sherlock s lupou zaznamenal!

Tak tentokrát main stage vs. chillout?

Dvojku Jindra/Martina vystřídala za barem druhá směna, tedy Bady/Danka a zatímco tehdy DJ Gawyss svou minimalovou hru už směřoval do finále, DJ Tomics teď teprve šavli s notebookem narvaným muzikou pomalu stahoval, aby mohl spustit svou historicky první skladbu tohoto večera, od níž už se vše další a podstatné odpíchne. A jaký byl počet hostů v útrobách bývalého plavidla? Jedna ruka by vám nestačila, dvě naprosto s přehledem... Než se mladík patřičně rozehraje, proč si nedat o patro výše mojito, když je to tak snadné? Navíc bude jeho set ke slyšení také zde a ten pohled na řeku je zkrátka k nezaplacení. Vidíte a přesto si pan majitel za něj vůbec nic neúčtuje! :) Pan majitel měl však ovšem plné ruce práce – také on se vytahoval s obsahem svého hardisku a prostřednictvím notebooku vhazoval do prostoru pod zelenou plachtou příjemný deep house. Čas od času zde zaržála trumpeta, také saxofonista přišel na řadu - není nad to mít celý orchestr schovaný v té malé obdélníkové krabičce. Kdo seděl blízko baru, slyšel jeho selekci zřetelně, ti u fotbálků na protější straně však jen s obtížemi. Těžko říci, zda za to mohla výhra Slavie po tolika letech, každopádně u těch prosklených stolů s barevnými panáčky bylo velmi rušno a ať už fandové se šálami či ti ostatní zde stále sváděli boj o kuličku.

Co vlastně hrát, když chybí tancechtiví?

Havana teče na Bukanýru proudem, s mátou je to horší, tu na náplavce nenatrháte a když prostě dojde a nekoupí se nová, máte holt smůlu. :( Tedy už zase modrostříbrnou plechovku s červeným paroháčem, k tomu ohnivou vodu a jde se zpátky o patro níže, kde k sobě Tomics navazuje jednu písničku za druhou do dlouhatánského hada... Vědom si toho, že prvních deset obyvatel stejně nerozhýbe, nesahal ani po hitovkách, ani nutně neprotáčel ty zbrusu nové a právě nastahované kousky. Proto také mohl zavzpomínat na postarší, ale stále stejně dobrou Blood od Francois Dubois, z té novější produkce se v jeho setu objevila třeba společná práce Miltona Jacksona a Shur-i-kana pod názvem Itzwotwedoo či Timewriterova Vintage Circuits. Krásně mu to spolu ladilo, v mixech příjemně sedělo, jedinou nevýhodou bylo, že prakticky netušil, co že má vlastně hrát. Respektive na co tu hrstku roztancovat. Dolů se chtělo totiž jen málokomu a na palubu bývá zvykem chodit tak nějak po půlnoci. A skutečně! Bylo deset minut po dvanácté a na parketu to konečně ožilo a celý prostor se obstojně zaplnil, přičemž se tu mluvilo česky, anglicky, španělsky a vzhledem k Tomášově citlivému přístupu se ony seznamovačky obešly bez překřikování... DJ Cubik má rád ve věcech pořádek a tak se v půl jedné tradičně stěhoval odposlech zleva doprava, aby uvolnil prostor pro notebook a kryty gramofonů teď konečně přišly o závaží v podobě dvou šedivých CD přehrávačů. Zatímco dozníval nový remix The Man With The Red Face od Laurenta Garniera, s nímž si aktuálně pohráli Mark Night a Funkagenda, Kuba teď listoval obsahem svého hardisku, aby Seratu vybral hudební dobroty.

DJ Cubik

Pamatujete si to ještě a chcete si to připomenout? Pak jste tu správně! :)

A byla to právě tahle klasika, která zvedla stavidla pro nepřetržitý tok hitovek na tisíc způsobů. Ať už těch původních či těch překopaných... Kuba tak postupně sáhl třeba po verzi od Shapeshifters orbitalovské Chime, tu stylově doplnil o bootleg s vokály It´s A Fine Day původně od Opus III, po chvíli mu na Seratu zezelenali Inner City i Theme From S*Express od S´Express a během večera došlo i na Underworld s originálem Rez. I přesto, že to podle hesla Znáte z rádia vypadalo na inspiraci v úspěšně rozjetém večírku One Night v nedalekém klubu Roxy, přesto sem Kuba odborně vměstnal i skladby novějšího data. Například Mango od Motorcity Soul, které si přemíchnul Jimpster, éterem se nesl také ten nezaměnitelný hlas Erlenda Oye, který Prahu nedávno navštívil díky párty EuroConnections a k ránu si Jakub troufl také na experimenty s devětsetdevítkou. Třeba takový Josh Wink není už pro úplně každého hudebního strávníka, přesto se tu na jeho o poznání komplikovanější věc rozdováděné publikum statečně soustředilo na taneční kreace a zbaběle neuteklo! Ona plejáda hitovek však byla přijímána s ovacemi – ječelo se takřka non-stop a čím známější, tím také hlasitější pokřik se prostorem nesl. Ještě tak třicet takto dovádivých tanečníků a Bukanýr by se odporoučel ke dnu. Přesně takhle to totiž v sobotu chtěli, přesně takhle jim to vyhovovalo. DJ Bo.dan, který šel se svou velkou modrou kabelou “náhodou kolem“ se nechal tímto veselím snadno strhnout a místo toho, aby sem klasicky zařadil nějakou novinku od Romana Raie, nacpal sem k ránu ještě West & Girls od Pet Shop Boys a nefrealandovský remix Nirvany – Smells Like Teen Spirit. A co na tohle všechno Trnqua?

DJ Trnqua

Koukejte se přiznat! Kdo nám ukradl světýlka?

Ten se ke zdejšímu kormidlu dostal až kolem půl třetí a rozhodně se tak hluboko do historie nenořil! Jeho set často jiskřil elektřinou, podívali jsme se za Digitalism i Johnem Dahlbäckem, který si díky D.O.N.S. pohrál se samply The Nighttrain od Kadoc, ovšem příliš dlouho za CD přehrávači Pavel nekraloval a už po hodince mohl Cubik ve své hitovkové krasojízdě pokračovat a znovu si zopakovat remix Chime pro Orbital. Následně zde byl sehrán ping-pongový zápas podle ne přesně daných pravidel, ovšem pobyt na parketu nebyl tentokrát tolik příjemný jako před týdnem... Tehdy se srovnání s berlínským klubem WaterGate přímo nabízelo: hudba stejně dobrá, pohled přes řeku stejně impozantní, sídlo firmy Universal jste si domysleli a množství blikajících žároviček vám ten důmyslný strop berlínského klubu také připomínalo. Jenže kam se během týdne ony žárovičky poděly? Řádil zde snad neznámý poberta? Škoda! :( Právě tahle veselá a rozdováděná muzika, která se tu z obou reproduktorů linula ven, potřebovala barevná světýlka jako sůl. Naštěstí rozjásaný parket dával už od půlnoci zřetelně najevo, že se bez vizuální podpory tentokrát zcela obejde a zvednuté ruce, rozzářené obličeje a masivní pokřik při každém nájezdu, to vše svědčilo pouze o absolutní nenáročnosti publika. Bylo skromné a ke štěstí mu stačilo slyšet znovu už důvěrně známé pecky. Chtělo se pouze dobře pobavit, o což se oba rezidenti a jejich host náležitě postarali. Ještě v půl páté, kdy jsem svůj oblíbený koráb opouštěl, tu radost ze života prýštila na všechny strany...

DJ Bo.dan

Je to jen na Tobě, kterou párty si vybereš – tak do toho!

Věru hezky to mají na tom Bukanýru zařízené... Chceš se vzdělávat, chceš poznávat dosud nepoznané? Stav se! Chceš se bavit, dovádět, vyvádět, užít si to? Stav se také! Je už jenom na Tobě, jakou párty si k tomu vybereš. Každý víkend máš k dispozici dvě, za návštěvu nezaplatíš ani kačku, rezidenti si zvou jen ty, kterým stoprocentně věří a každá z těch nocí je svým způsobem originální. Vybírej pečlivě, poslouchej, naslouchej a jednu z těch osmi si určitě zamiluješ. A když ne, tak nezapomeň, že tahle fajn kocábka s Tebou nepluje tam a zase zpátky, ale že z ní můžeš kdykoliv vystoupit a přesunout se úplně někam jinam. Přiznám se dobrovolně, že před týdnem mě to na palubě bavilo o poznání více, i když se prý na ten minimal nedá tancovat. Skoro to vypadalo, že se Cubikovi, který tu před měsícem chyběl, za tu dobu na hardisku nashromáždilo tolik známých věcí, že je z adresáře Hits musel zahrát úplně všechny. A nebo se až tolik nechal ovlivnit ovacemi z parketu? Bude Vivacity + jednoznačně tím nejhitovějším mejdanem na této lodi? To ukáže čas... Třeba už za měsíc tenhle bodrý chlapík nastaví k odposlechu svou drsnou neoholenou tvář a kdo pozná jedinou věc, která v jeho setu zazní, ten vyhraje drink zdarma! A to mi věřte, že se bude snažit, aby nepřišel na buben. :)    

foto: martinah miss.martinezz@gmail.com