Report z Decadance od Jukiho

Když se před několika lety poprvé objevila iniciativa zorganizovat velkou taneční gay a lesbickou párty, výsledek byl vzhledem k dlouhodobě nastaveným podmínkám místních poměrů odsouzen k nezdaru a její autoři pro mnohé k smíchu. Důvod byl prostý. Divoká ranná devadesátá léta byla tatam a kultura sexuálních menšin upadla do fádního stereotypu v podobě několika ušmudlaných diskoték nevalné úrovně či nesmrtelných výčepů připomínajících skanzeny zašlé krásy jejich původních majitelů. Pravda, našly se i výjimky, ty ovšem byly ve větší míře doménou anglo-americké komunity, která se zde usadila po sametové revoluci.

Zlom nastal až relativně nedávno, kdy aktivity několika nadšenců přerostly v poměrně seriózní projekty a společně s novou dorůstající generací připravily půdu pro malé duhové "kulturní obrození." Český internet začal chrlit desítky specializovaných webových stránek, pravidelný filmový festival se stal prestižní událostí daleko za hranicemi republiky, v Brně se připravuje první oficiální street parade a ve větších městech probíhá každý měsíc několik úzkoprofilových tanečních akcí. V polovině června se Praha konečně dočkala i vytoužené masovky; proběhla v hale Kolbenka v pražských Vysočanech a nesla název Decadance.

Decadance, ale není úplná novinka, jak by se mohlo většině návštěvníků na první pohled zdát. Její začátky sahají několik let zpátky do České Lípy a Liberce, kde až donedávna držela nad vodou severočeskou taneční scénu a mnohým kluberům se nesmazatelně zapsala do paměti na svou dobu poměrně originální koncepcí doprovodného programu. Po jejím dočasném zániku z důvodu neudržitelných finančních problémů se tak znovu objevila v novém hávu, tentokrát výrazně růžovější. Stála za ní čtveřice nadšenců v čele se známou fugurkou a mluvčím Decadance, Zdeňkem Masopustem.

Už první průsaky zpráv o připravované party budily v homosexuální komunitě značný rozruch. Dá se de facto konstatovat, že projektu nikdo příliš nevěřil a i přes intenzivní podporu hrstky zasvěcených se v povědomí držel spíše jako žert, v lepším případě bláznivý experiment. Ono ani nebylo divu, nedůvěru budilo hned několik elementů: první akce svého druhu, prostor vzdálené tovární haly či nepříliš zdařilý leták. Všechny pochybnosti však s návštěvou Decadance rychle vzaly za své.

A jak tedy vlastně Decadance vypadala? Hala s kapacitou několika tisíc návštěvníků na první pohled připomínala gigantický nafouklý klub. Slibovaný vstupní tunel se sice omezil na změť drátů a schůdných palet, nicméně svůj účel splnil bezezbytku a do prostoru tak návštěvník vešel nerušeně od okolního betonového prostředí  kolem řady stánků mezi nimiž bylo i nezbytné profesionální vlasové studio.

V čele haly stálo velké pódium v celé šíři, připravené pro delikátní taneční show na motivy klasického Čajkovského baletu Labutí Jezero, jehož hudební úpravu si vzal na starosti domácí remixér Roman Rai. Docela náročné představení i samotná párty vyžadovaly kvalitní světelné podmínky a skleněné plochy, přes které by případně proniklo světlo, byly naštěstí pečlivě izolovány černou netkankou. Prostředí nabralo příjemný rudo-černý nádech, který je populární hlavně v klubech nabízející vysoké standardy. Na místě byly k dispozici tři bary, z nichž jeden patřil výhradně návštěvníkům VIP kategorie a vzhledem k počtu lidí kapacitně hravě dostačovaly. Tady bylo možná i jediné slepé místo - v případě zaplněné kapacity by čekání na pivo bylo utrpení. Nezbývá než věřit, že vše bylo dimenzované předem podle předprodejů a logického úsudku. 

Návštěvníci

První díl gay friendly Decadance nepřinesl v tomto směru žádné výrazné překvapení. Paleta kluberů byla složena z vyspělejšího publika, jak věkem, tak vizáží. Na tom se pravděpodobně podepsal věkový limit, kluci pod osmnáct měli prostě smůlu a do objektu se vůbec nedostali. Připravený program v podobě několika top DJs a zpěvačky Charlie One splnil očekávání. Podrobný rozbor jednotlivých výkonů je myslím zbytečný, zmínit je snad třeba jen perfektní nášup reprezentanta holandské scény Quintina a rakušáka Mikea.

V sumáru proběhla Decadance naprosto bezchybně. Jsem rád, že sliby promotérů byly splněny do puntíku a i přes očividný finanční risk a nezměrné výdaje energie se pustili do projektu velké masové gay-friendly akce, který v České republice naprosto fatálně chyběl. Zprvu trošku nafoukaný podtitul "nová dimenze gay zábavy" obhájil svou politiku v plné síle a ukázal, že na projetky podobné velikosti jasně máme. Možná to bude dobrá motivace pro zaslepené pochybovače, kteří na akci nedorazili a přišli tak o důležitý kousek historie české gay komunity. Organizátorům držím palce do dalšího, ještě dokonalejšího dílu a dávám plný počet bodů!