Schengen v praxi. Reportáž z polského festivalu Nowa Muzyka

Festivalový areál je výjimečný snad jen nejzelenějším fotbalovým pažitem působícím jako koberec. Až Nowa Muzyka (27. až 29. června) z něj udělala místo, kde se zjevil duch současné elektronické hudby.

Zatímco ve čtvrtek proběhl jen malý warm-up v režii lokálních projektů, v pátek se program rozjel na plné obrátky na hlavní i malé scéně. Díky průtahům u vchodu jsem propásl závěr vystoupení japonských Osaka Invasion, ale podle toho, co bylo slyšet ke vstupní bráně, novodobí samurajové použili silný kalibr. Rozprsklé hrubé beaty brousili scratchingem a občasným výkřikem do mikrofonu, čímž se neubránili srovnání se svými mnohem známějšími kolegy Satanicpornocultshop. Na podvečerní rozjezd festivalu ne zrovna nejlepší volba.

Od devíti hodin bylo třeba přežít ještě vystoupení britských Flykkiller, kteří nepůvodním hybridem EBM zkříženým s měkkým industriálem rozhodně nezaujali. Ale polské publikum mělo jiný názor. Nicméně pozornost se ke konci soustředila za jejich záda, kde se na svůj společný set chystala dvojice Milanese & Landstrumm.

Rychle stoupající hvězda dubstepového města hříchu Milanese má na pažbě několik šlapavých hitů, a tak se bylo v kombinaci s dubem a technem jeho kolegy Landstrumma rozhodně na co těšit. Po technických problémech (které provázely řadu vystoupení na Muzyce) odstartovali svůj set nepovedeným mixem, ale se skladbou Dead Man Walking a odbíjejícím vokálem Virus Syndicate bylo vše odpuštěno. Díky kombinaci toho nejsurovějšího z obou osobností jsme se dočkali notoricky známých motivů propletených s drásajícím hyper dubstepem. Například bezbranný vokál z Milanesovy Caramel Cognac zasazený do zlámanými intermezzy narušovaného techhouseu. Podobným způsobem rozklížili Peggy Flynn III, kdy pod útržky rýmů probublávaly hrubé beaty třaskající mezi systémovým technem a težkotonážním dubem. Ihned po konci vystoupení se sice objevili kritici (set byl podle nich příliš "tuctuc"), ovšem samotný dubstep nemá natolik silný kalibr, aby utáhl celý večer. I proto byla kooperace Milanese a Landstrumma politím živou vodou.

Nebylo jim dovoleno přidat, a tak si před publikum přinesl svůj stůl s laptopy a samplery Prefuse 73 a DimLite. Jenže jejich směs zamlženého abstraktního hip-hopu vystavěného na platformě lupanců a elektronických ruchů zněla v konfrontaci s předešlým energickým setem jako unylá ukolébavka. Ani silné melodie nedokázaly přimět k poslechu. Duu by to slušelo víc v odpoledním programu.

Večerní sobotní program odstartovala kapela The Heavy ze stáje Ninja Tune. Nezapřou své jméno, a tak je bylo třeba poslouchat se špunty v uších. Vypadají sice jako klasická kytarovka, ale díky výkonům černošského frontamana-šoumena Swabyho a jeho vokalistky tvoří ideální výplod městských žánrů. Na rock´n´rollové platformě si pohrávají s funkovými motivy, na něž pak vrství rychlý grime nebo akustický breakbeat. Na Muzyce se jim porouchal sampler, a tak šlo spíše o živočišnou rockovou jízdu, kterou však Swaby dokázal účinně krotit svým diktátem. Publikum si získal i neustálými hláškami o tom, že polské holky jsou nejhezčí a nejlepší na světě.

Elektronika však naštěstí neselhala Jamie Lidellovi. Po problémech s nalezením správného kabelu se mohlo začít. Na pódium nastoupil s VJem Pablem Fiascem netradičně zpoza scény, a tak si musel na potlesk chvíli počkat. Předstoupil před dav a s playbackovým podkladem zahájil nabíjející Another Day, publikum začalo zobat. Ovšem Lidell nezapomněl ani na svou druhou tvář – po odezpívání se postavil za laptop a pult a beatboxová taneční párty mohla začít.

Jak je jeho zvykem – několik prvních efektů a beatů pronesl živě do mikrofonu, dalších deset minut si už s nimi pohrával v laptopu a mixážním pultu. Střídal všechna tempa a styly a když už začala změť gradovat do breakcoru, nechal energii vytratit, napřímil se, vystoupil zpoza stolu a odezpíval Little Bit Of Feel Good. A tak to bylo 120 minut dokola, beatové smrště někdy okořenil melodií nebo větou ze svých dvou studiových alb. Nesourodou avšak souvislou změť ukončil hitem Multiply. Dav si ho vyžádal dvakrát zpátky, jenže druhý přídavek byl už nad možnosti všech. Jakoby nakopnutý Lidell začal masírovat šapitó natolik nelogickými beatovými konstrukcemi, že nezbylo než poprvé sledovat videoprojekci. Po pár minutách bičování Lidell vypnul elektroniku a odezpíval Mulitply acapella. Při slovech "I am so tired" se nenápadně vytratil ze scény. Až teď jste zjistili, že máte za sebou vrchol sobotního programu. Jen škoda, že na scéně nebylo umístěno velké plátno pro videoprojekci. Obdélníkové plachty po boku scény byly pro VJe typu Fiasca žalostně málo, a tak zůstal jeho potenciál nevyužitý.

Sobotní dění na hlavní scéně ukončil Deadbeat. Jeho set se nesl ve znamení aktuálního EP Versionist Carmot. Tedy ještě sice dub, ovšem s natolik striktně pulzujícími efekty, že k tomu, abyste si nepřipadali jako na halové techno akci, pomáhaly jen tradiční reggae perkuse, sofistikované efekty a když už začal set zavánět monotónností, vzal si na pomoc jamajské vokály. Zahrál mnohem živěji a příměji než na letošním Spermu.

Páteční a sobotní dění na malé scéně zůstalo přehlídnuto. Aparatura hrála záměrně slabě, aby nerušila dění v hlavním šapitó. Za zmínku stojí 8bitové polské duo RGBoy, které připravilo konceptuální sci-fi set bublající gameboyovým pípáním v příjemném techhouseu, český 1A2V1, kde vedle jednolitých beatů zaujala autorská "pražská" projekce VJe Koloucha, a slovenský projekt Raganova, který si však připravil bezzubý minimal set.

Nowa Muzyka pokračovala v neděli s Robertem Loganem, Chrisem Clarkem nebo třeba The Batlles, ovšem už beze mě.

Po třetím ročníku festivalu zůstává dobrý pocit. I kupónkový systém (1 kupon = 5 zlotých = 1 pivo nebo 1 voda nebo 1 red bull) proběhl bez problémů. Jediné minus si zaslouží přehnaně tvrdá ochranka, které vás dovnitř nepustila ani s mandarinkou, návštěvníkům zvedala i kšiltovky a v areálu pak žádala vytahování dlouhých rukávů, aby zkontrolovala, jestli pod ním opravdu máte vstupní náramek. Ovšem hlavní byly hudební výkony. A z nich zůstaly natolik silné dojmy, že na místě je pochvala a díky pořadatelům za výborně odvedenou a na nic si nehrající startovací párty letní sezóny.