Report ze Sónaru od Lcie

Do katalánské metropole jsme přijeli už ve středu, abysme si vychutnaly její stredomořskou atmosféru. První den festivalu – čtvrtek - je nejklidnější, na Sonar By Day vystupovali většinou španělští umělci, což ale neznamená, že by to nějak snižovalo jejich kvalitu. My jsme se ale vydali na pravidelnou off-Sonar party berlínského minimal labelu Mobilee, jejíž největší devizou je místo konání – střecha hotelu Diagonal, hned u známé barcelonské "okurky". Mezi partypeople jste mohli zahlédnout "everyone who’s anyone in electronic music" (napr. Richie Hawtin, Miss Kittin), do rytmu hrál tech-housevý Radio Slave z britského labelu Rekids anebo Sebo K z Mobilee.



Pátek jsme strávili na Sonaru de facto od rána až do rána :). Těšila jsem se na vystoupení projektu Quiet Village (Matt Edwards aka Radio Slave a Joel Martin), kteří měli představit své nové album Silent Movie. Bohužel se jejich slow-mo soundtracková hudba ve volném prostranství největšího pódia Sonar by Day jakoby ztratila. Podobně – alespoň ze začátku – působil i projekt The Field, jehož live podoba byla poněkud nesehraná a zbytečná. O to lepší výchozí situaci měl v sobotu projekt Matmos, který vystoupil v útrobách centra CCCB, kde představil své poslední album Supreme Baloon. Výborný byl i live act projektu Black Dog, inteligentní techno, které roztancovalo celý sál. Poněkud zklamána jsem byla z projektu Deepchord vs Echospace, jejich dub techno zní mnohem lépe na desce než ve stanu naplněném stovkami lidí.



Sonar by Night se odehrává v obrovských hangárech a trochu tak připomíná mega rave party, akorát s dobrou hudbou, na rozdíl od většiny akcí odehrávajících se v podobních prostorech. Proběhlo první oficiální vystoupení nového projektu M_Nus Kontakt, které paradoxně jen potvrdilo ústup minimálu a návrat techna. Pod taktovkou dubstepové královny Mary Ann Hobbs na vedlejším stagei probíhala sub-basová smršť v podání nejnovějšího objevu labelu Warp - Flying Lotusa, člena Digital Mystikz Malu anebo Shackletona z labelu Skull Disco. Na hlavním stagei se zatím odehrávala masová diskotéka v režii francouzských miláčků Justice a celkem zábavná show neo-disco projektu Hercules&Love Affair. Návratem do minulostí bylo i vystoupení synth-popové legendy Yazoo se skvělou Alison Moyet. A zahráli i Situation!



Zastoupení měl i letošní vyhypovaný styl baile funk, jehož nejprominetnější propagátor Diplo tady roztáčel své desky (např. legendární track Spastik od projektu Richieho Hawtina F.U.S.E). Projekt Buraka Som Sistema  v různých podobách na Sonaru vystoupil minimálně třikrát. Jejich ghetto-bass-techno lidi roztancovalo, ale po půl hodině už působilo poněkud obehraně. Se zvědavostí jsem čekala i na projekt Jeffa Millse a Mikea Banksa X-102 discovers The Rings of Saturn, tj. live podoba jednoho z jejich nejlepších alb z roku 1992. Ambietní pasáže byly dobrým intrem, i když vyhecovaný dav tisícek lidí asi moc nepotěšily, podobně jako 15-minutová pauza kvůli technickým problémům. Postupně následovalo klasické Detroit techno, celkově bylo jejich vystoupení poněkud zklamáním, samozřejmě asi kvůli mým přehnaným očekáváním :). Jejich detroitský kolega Theo Parrish byl naopak skvělý. Energíí sršelo live vystoupení projektu Soulwax, ke konci jsem dokonce v jejich podání zaslechla i UK rave track Anastasia, původně od projektu T 99.



V průběhu Sonaru probíhá spoustu off-Sonar akcí po celé Barceloně. Sonar week se postupně natáhnul téměř na týden, ještě v pondělí probíhaly off-Sonar beach parties, atd. I přes svou velikost a s tím související komercionalizaci je Sonar stále relevantní – a zábavnou - reflexí současné elektronické scény.

foto: Luua